Pražské miliardy v mlze. Je riziko, že městské firmy nejsou pod kontrolou, varuje Marvanová | info.cz

Články odjinud

Pražské miliardy v mlze. Je riziko, že městské firmy nejsou pod kontrolou, varuje Marvanová

Ví Praha, kam v jejích městských firmách mizí stamiliony? Naposledy se ta otázka objevila před pár týdny, když se řešilo, kdo za 15 miliard bude opravovat vozy metra. Radní hlavního města pro legislativu, veřejnou správu a podporu byldení Hana Kordová Marvanová má o transparentnosti městských firem pochybnosti a v rozhovoru pro INFO.CZ říká, že to není jen případ dopravního podniku. „Pokud opravdu nemusejí, tak svého akcionáře o tom, co jejich management dělá, neinformují. A pak hrozí, že to dopadne nevýhodnými smlouvami na úkor města a daňových poplatníků,“ vysvětluje právnička Kordová Marvanová.

Na přelomu měsíce měla velký ohlas kauza, kdy jste označila vedení pražského dopravního podniku za netransparentní, jeho šéf vám pak hrozil soudy. Má to nějaké pokračování?

Nemá. A z mého pohledu je naprosto nevhodné, aby ředitel dopravního podniku, respektive jakékoliv městské firmy, hrozil radnímu kvůli kritice právními kroky či žalobou. Navíc jsem přesvědčena, že ta moje kritika byla oprávněná.

Co je podle vás tím problémem dopravního podniku?

Moje kritika obecně směřuje k tomu, že DPP je v posledních letech největším problémem hlavního města. Že je to firma, která je nejvíce závislá na penězích daňových poplatníků a zatímco jiné městské firmy Praze vydělávají peníze, tak DPP naopak posíláme mnoho miliard ročně. A proto musí být důsledná kontrola nakládání s těmito penězi.

Proto se mi nelíbilo, když se tyto miliardové částky přidělují na základě smluv uzavíraných bez výběrového řízení za zády města a de facto i dozorčí rady DPP. (Aktuálně se jednalo o zakázku na opravu vozů metra za 15 mld. Kč na příštích 15 let, kterou bez soutěže získala Škoda Transportation – pozn. redakce.)

Nakonec snad všichni uznali, že není přijatelné, aby vedení DPP rozhodovalo takto samo o tak velkých zakázkách, takže by se v tomto směru měly i změnit stanovy městských společností, aby rozhodnutí o velkých zakázkách či jiných zásadních záležitostech rozhodovala dozorčí rada a případně i valná hromada.

Dopravní podnik ohledně servisu vozů metra argumentoval, že vzhledem k tomu, že veškerou dokumentaci vlastní Škoda Transportation, bude nejlevnější řešení, aby zakázku získala právě tato firma. Je tzv. vendor lock-in – tedy podobná okolnostmi daná závislost na konkrétní společnosti – všespásný argument?

Z právního pohledu není. Existence takzvaného vendor lock-inu není sama o sobě dostatečným důvodem o přidělení zakázky. Vidět je to například na Opencard, kde bývalé pražské vedení rovněž uvádělo jako důvod prodloužení kontraktu právě vendor lock-in a ani orgány činné v trestním řízení, ani soud to neuznal. Já jsem každopádně požádala právní experty na otázku veřejných zakázek, aby mi k tomu zpracovali podrobnější odůvodnění. Uvidíme, co přinese.

Argumentovala jste nedostatkem transparentnosti. Jde podle vás u DPP o systémový problém?

Myslím, že ano. Netýká se ale jen DPP. Praha prostřednictvím městských společností vykonává celou řadu činností a u nich zkrátka jsou rizika, že je město nemá dostatečně pod kontrolou. Právě proto je třeba kontrolní mechanismy nastavit a využívat, zejména v případě velkých zakázek. Když uvedu příklad, DPP chystá založení společných podniků z důvodu revitalizace některých stanic metra. Podle stanov společnosti tato záležitost musí být rozhodována i akcionářem na valné hromadě, zatím se to ale připravuje, aniž by byl připraven materiál k odsouhlasení Radě města.

Městské firmy se zkrátka chovají tak, že pokud opravdu nemusejí, tak svého akcionáře o tom, co jejich management dělá, neinformují. A pak hrozí, že to dopadne nevýhodnými smlouvami na úkor města a daňových poplatníků. Největší riziko je právě tam, kde se nakládá s veřejnými penězi – tedy u firem, které si na svou činnost nevydělají.

Je tedy špatně nastavený systém komunikace? Ředitel dopravního podniku Petr Witowski zase argumentuje tím, že žádné zákony či stanovy neporušil.

Pokud jde o tu zakázku za 15 miliard, tak je pravda – byť mi to přijde absurdní – že k tomu nepotřeboval posvěcení ani na dozorčí radě. Takže stanovy neporušil. Pokud by ale nyní měly být zakládány společné podniky bez souhlasu města, tak by to porušením stanov bylo.

Já se nicméně domnívám, že vrcholný manažer jakékoliv firmy, pokud dělá transakci na 15 let dopředu, tak by o tom měl podrobně informovat svého akcionáře, případně alespoň dozorčí radu té firmy. Aby nevznikaly nějaké pochybnosti. Tím, že jsme tu informaci dopředu neměli a dozvěděli se to až dodatečně z registru smluv, tak to nepůsobí transparentně. Pro nás, pro radní, rozhodně není komfortní situace, když takovou záležitost opozice otevře a my ani nevíme, že k něčemu takovému došlo.

Zanechalo to na magistrátní koalici nějaké šrámy?

Já se na to takovou optikou nedívám. Koaliční vládnutí nikdy není jednoduché, nastávají logické rozpory, které se musejí řešit. Občas se dají řešit uvnitř, občas se zkrátka objeví na veřejnosti. Ale my si kvůli tomu, abychom vytvářeli nějaký povrchní dojem, nemůžeme dovolit věci neřešit a zametat je pod koberec. To se na Praze občas dělo v minulosti a byla to chyba. Otevření tohoto problému tak podle mě bylo žádoucí a nyní to, věřím, povede k urychlené změně pravidel.

40 razítek pro stavbu

Jste jednou z radních, kteří zpracovávají dokument Strategie rozvoje bydlení v Praze na příštích 30 let. O co se opírá?

Vyjádřeno je to v našem programu. Chceme, aby se na trh dostávalo mnohem víc bytů, než nyní, proto například tlačíme na to, aby se nová výstavba více povolovala.

Jak přesně na to tlačíte?

Racionalizací fungování stavebních úřadů. Dávali jsme třeba připomínky ke stavebnímu zákonu. Povolování staveb, kdy je k zahájení prací zapotřebí přes 40 razítek, neuvěřitelně zdržuje každého, kdo si chce pořídit bydlení. Právě v důsledku těžkopádné stavební legislativy se staví jen velmi málo bytů.

Takže zpět ke Strategii rozvoje bydlení…

Ta koncepce by měla zahrnovat právě lepší fungování stavebních úřadů. Měla by zahrnovat i přístup ke spolupráci města a developerů, protože pro výstavbu bytů je důležité, aby vznikla patřičná infrastruktura. Povolování těch velkých stavebních projektů totiž zase vázne na tom, že musí být zajištěna velká občanská vybavenost.

Další segment Strategie jsou městské byty. Město by si mělo ujasnit a nastavit svou politiku způsobem, aby se nezbavilo všech svých bytů. Podle mě by si mělo zachovat nějaké procento bytů ve vlastnictví, a ty pak dočasně poskytovat lidem ve složité ekonomické situaci. Ve chvíli, kdy nájemník již městský byt nebude potřebovat, tak by ho uvolnil dalším zájemcům.

A do třetice bych tam chtěla prosadit segment podpory družstevního bydlení; aby vznikaly projekty na bázi spolupráce města a soukromých subjektů. Praha by se v těchto projektech účastnila jako člen družstva a poskytla by stavbě pozemky, které má ve svém vlastnictví. Byty by pak mohly být levnější.

Je podle vás současná bytová situace v Praze způsobena neexistencí takové koncepce?

Je fakt, že poslední bytová koncepce tu byla v roce 2004, takže když nikdo nesleduje dlouhodobý strategický rámec, tak je to trochu ve stylu, že pravá ruka neví, co dělá ta levá. Praha nic moc nestavěla, nepodporovala, probíhala tu divoká privatizace bytů. Byla tu spousta dílčích kroků, které se dělaly ad hoc.

Na horší dostupnosti bydlení pro Pražany se podepisuje i růst platforem pro krátkodobé ubytování, jako je Airbnb. Plánuje je Praha regulovat?

Hlavní problém je, že bez nové legislativy má Praha svázané ruce. Zrovna jsem se vrátila z jednání, které svolala ministryně (pro místní rozvoj) Klára Dostálová a kterého se zúčastnili další ministerstva, poslanci, zastupitelé obcí. Snažili jsme se najít konsenzus k nové zákonné normě. Z jednání vyplynulo, že prakticky všichni uznávají, že beze změn legislativy nemáme pravomoci a možnosti to řešit. To vidím jako posun a jako výsledek ročního úsilí Prahy. V samotném parlamentu jsme usilovali o přijetí zákonů, které by nám rozvázaly ruce, už dvakrát, ale naše návrhy byly zatím vždy zamítnuty, a proto hledáme konsenzus.

Dohodli jste se nyní na něčem konkrétním?

Dohodli jsme se, že se dohodneme. Vím, jak to zní, ale z mé zkušenosti jde opravdu o posun, já osobně s odborem cestovního ruchu ministerstva pro místní rozvoj spolupracuji posledních šest měsíců a jsem přesvědčena, že to nyní z jejich strany – že pomohou vypilovat legislativní návrh – nejsou plané sliby.

Kdy by tedy legislativa, která pražskému magistrátu umožní „zkrocení“ Airbnb, mohla být?

U některých bodů se politická shoda bude hledat bez problémů, u jiných hůře. Největší konsenzus panoval na prvním bodu, kde požadujeme, aby zprostředkující platformy byly povinné poskytovat přesné informace obcím o pronajímaných bytech, o počtu poskytovatelů, hostů. Abychom potom my mohli vymáhat po pronajímatelích dodržování stávajících zákonných povinnosti. Tuto myšlenku nezpochybňoval vůbec nikdo a ta by tak mohla poměrně rychle vyústit v předložení nějakého poslaneckého návrhu. Pokud by jej tedy skupina poslanců – ideálně napříč politickými stranami – předložila, tak my to jen uvítáme, protože to nám odkryje masivnost celého problému.

Tato data jsou ale již k dispozici.

K dispozici jsou zatím jenom statistiky. Nám jde skutečně o přesné údaje o tom, kde ty byty pronajímané na krátkodobé ubytování jsou. Jde o to, že by podle stávajících předpisů měly být nahlášené jako provozovny, a pak se na ně vztahují určité povinnosti. Mezi těmito povinnostmi je placení poplatků z pobytu, nahlášení dané provozovny, živnostenské oprávnění… A pokud je někdo nedodržuje, následují sankce. Problém je v tom, že my nevíme, kde přesně se to děje a komu by měla být uložena sankce.

Vy osobně chcete Airbnb v Praze regulovat, nebo zakázat?

Můj přístup není, že bych to chtěla zakázat. Já chci hlavně řešit ty problémy obyvatel v centru města, kteří se doma kvůli Airbnb u sousedů nevyspí. Kterým vadí hluk, necítí se v domě, kde bydlí, bezpečně. Proto kladu důraz i na posílení práv ostatních vlastníků v domě podle toho principu, že má každý právo používat svůj byt jen do té míry, dokud neohrožuje stejné právo jiného vlastníka. Proto prosazuji čtyři body změn – tedy posílení pravomocí obcí, posílení pravomocí vlastníků bytů, poskytování informací a změny stavebních předpisů.

Miliony z hazardu

Nyní zpracováváte novou vyhlášku o hazardu v Praze, která by měla plošně zakázat videoloterijní terminály (VLT). Proč je to podle vás správný přístup?

Vedou mě k tomu dva důvody. Jednak řada městských částí chce zachovat – a některé si chtějí nově zavést – nulovou toleranci vůči hazardu. Tedy systém, že by na svém území neměly herny vůbec žádné. Kromě toho pak vede ÚOHS s Prahou řízení kvůli vyhlášce, která odporuje hospodářské soutěži, a to byl druhý impuls.

V tomto kontextu jsem se inspirovala ostravskou vyhláškou, která šla cestou plošného zákazu technických her. Jsem přesvědčená, že jejím přijetím by se zrušily především ty nejhorší herny, které se sice formálně nazývají jako kasína, ale de facto tam jsou jenom automaty a živá hra je tam jen na oko, například ve formě kola štěstí.

Nyní s městskými částmi diskutuji o tomto návrhu, některé s tím souhlasí, některé s tím mají problém, takže hledáme co nejpřijatelnější řešení pro všechny. Nezastírám ale, že ne každá městská část je z toho návrhu nadšená.

Obávají se výpadku příjmů?

V tomto jsem slíbila zástupcům městských částí, že se budu snažit prosadit, aby jejich případný propad příjmů byl kompenzován, aby neutrpěly jejich požadavky, kdy z těchto peněz financují sportovní či sociální aktivity. Samozřejmě ale záleží, zda mě v tomto podpoří i ostatní členové koalice. Pokud ano, mohlo by to zmírnit odpor nějakých městských částí, které se této nové legislativy obávají, protože se jedná o milionové částky.

Neobáváte se, že plošný zákaz by mohl vést ke vzniku černých heren, případně se herny jen přemístí na okraj města, za jeho formální hranici?

Přiznávám se, že výsledek těch debat s městskými částmi může skončit kompromisem. Je to věc vyjednávání a vůle většiny na pražském zastupitelstvu. Já jsem přišla s návrhem, který plně vychází z ostravské vyhlášky, to je odrazový můstek, a nyní o něm pojďme diskutovat. Jediné, čím jsme limitováni, je přístup ÚOHS, podle kterého není současný systém zákonný, protože omezuje hospodářskou soutěž tím, že jsou stanoveny ve vyhlášce adresy heren.

Patří podle vás hazard do Prahy?

Určitě, já jej nechci kompletně vymýtit. Jsem přesvědčená, že například luxusní casina pro turisty do Prahy patří. Mně jde ale o takové ty špeluňky, které jsou ostudou Prahy, kde se nikdo nekontroluje a je dost možné, že se tam ani nedodržuje zákon. Kde je živá hra jen na oko, nekontrolují tam totožnost, nejsou tam krupiéři. Mně jde novou vyhláškou opravdu o omezení těch nejhorších heren.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud