Před třiceti lety definitivně skončila nadvláda komunistů v Česku | info.cz

Články odjinud

Před třiceti lety definitivně skončila nadvláda komunistů v Česku

Před třiceti lety definitivně skončila nadvláda komunistů v Česku
 

Přesně před třiceti lety zrušilo tehdejší Federální shromáždění jeden z klíčových ústavních článků, podle kterého měla KSČ vedoucí úlohu v zemi. Šlo o jeden z řady zlomových momentů. Dalším bylo jmenování vlády národního porozumění na Den lidských práv, tedy 10. prosince. Následovala abdikace Gustáva Husáka a na sklonku roku 1989 zvolení Václava Havla prezidentem.

„Vážený soudruhu předsedo, vážené Federální shromáždění. Vláda Československé socialistické republiky vám předložila návrh ústavního zákona, kterým se mění Ústava Československé socialistické republiky. Podstatou tohoto návrhu je zrušení ustanovení o vedoucí úloze Komunistické strany Československa v platné Ústavě, ustanovení o Národní frontě v jeho nynější podobě a nová formulace ústavních základů kulturní politiky, výchovy a vzdělávání tím, že se vypouští zmínka o marxizmu-leninizmu.“ Tak tehdy započal parlamentní rozpravu ministr pro legislativu a pozdější spojenec Václava Havla Marián Čalfa.

V tentýž den parlament schválil ustavení vyšetřovací komise, která se měla zabývat zásahem policie během 17. listopadu. Šlo o první zhmotnění počínající převahy Občanského fóra a Veřejnosti proti násilí. Komunisté se ocitli v hluboké defenzivě, která nebyla zapříčiněna pouze stotisícovými demonstracemi, ale také mimořádně úspěšnou generální stávkou. Ta se uskutečnila dva dny předtím, tedy 27. listopadu mezi 12.00 až 14.00. Zúčastnilo se jí na tři čtvrtiny pracujících. Ve stejný den se také demonstrovalo. Na Václavské náměstí dorazilo téměř 300 tisíc lidí.

INFOGRAFIKA DNE: Sametová revoluce

Komunisté v koncích

Federální parlament se tedy sešel za konstelace, která byla pro komunisty již prakticky bezvýchodná, čemuž odpovídala také debata na plénu a především hlasování. Proti zrušení paragrafu o vedoucí úloze strany nezvedl ruku ani jeden poslanec. „Zrušení těchto článků Ústavy Československé socialistické republiky považujeme za jeden z nevyhnutelných kroků naší společnosti na cestě k plné demokracii,“ pravil jeden z poslanců tehdejší Národní fronty. „Tato opatření jistě přispějí k vyřešení hluboké politické krize, do které se naše společnost dostala,“ dodal.

Parlament nebyl suverénem ani za vlády komunistů, nemohl jím být tedy v momentě, kdy se začala hroutit komunistická nadvláda. V logice svých poúnorových tradic tak pouze plnil roli převodové páky, jež poslušně dělá, co se dohodlo jinde. V tomto případě u kulatého stolu. Ostatně také Václav Havel byl v prosinci zvolen prezidentem ještě pořád komunistickým parlamentem. Na sklonku listopadu bylo něco takového ještě v nedohlednu, doložit to lze právě tím, co se v těchto dnech vyjednávalo mezi předáky Občanského fóra a komunistické strany. Poslední taková schůzka před zrušením vedoucí úlohy komunistů ve státě proběhla den předtím, tedy 28. listopadu.

Havel a spol. tehdy kromě změny ústavních pořádků požadovali rekonstrukci vlády Ladislava Adamce, nebo rezignaci prezidenta Gustáva Husáka. „Některé z věcí, které budou v programovém prohlášení vlády třetího v pátek jaksi neurčitě vyjádřeny, by se měly stát skutkem, aby se prokázalo, že vaše nová vláda je schopna dát věci do pohybu. Do téhož dne, v podvečer lidských práv, by měl, by bylo – jak to říci – by bylo případné, kdyby pan prezident podal demisi, rezignaci, nebo jak je ten úřední pojem?“ řekl tehdy Havel na jednání u kulatého stolu.

Adamec de facto na vše přistoupil, zároveň ale nepochopil dynamiku událostí. 3. prosince představil rekonstruovaný kabinet, který byl ale složen až na několik výjimek jen z komunistů. Nově složenou vládu odmítla ulice i Občanské fórum. Adamec se tak dostal do pasti, která znamenala jeho konec. Přitom Havel ho už onoho 28. listopadu varoval, řekl mu totiž, že pokud nová vláda nebude „na výši“ doby, budou opět žádat demisi. „Zdá se nám, že by se tohle všechno stalo do Dne lidských práv, do neděle, s tím, že buďto se všechno nějakým způsobem splní, anebo se to nepovede, a v tom případě by vláda dala novou demisi…“ To se nakonec také stalo. A předsedou vlády národního porozumění byl jmenován Čalfa.

INFOGRAFIKA DNE: Rozpad východního bloku

 
 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud