Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Příběhy 20. století: „Do boje musíš jít s tím, že se to povede!“ říkal skaut a politický vězeň Navrátil

Příběhy 20. století: „Do boje musíš jít s tím, že se to povede!“ říkal skaut a politický vězeň Navrátil

Jiřímu Navrátilovi, dlouholeté starostovi českého Junáka, bývalému politickému vězeni nedělalo obtíže ani v devadesáti letech odjet na tábor, spát ve spacáku jako ostatní, krmit se z připáleného kotlíku a vyrážet s oddílem na tury. Měl mírnou, veselou a přátelskou povahu. Krátce před tím než loni v třiadevadesáti letech zemřel, vyprávěl takřka sedm hodin svůj dramatický příběh z války a komunismu pro Paměť národa.

Mělo to být povstání jako v pětačtyřicátém

Během květnového povstání 1945 sehrál nemalou roli jako jeden z velitelů skautských odbojářů, kteří běhali mezi barikádami jako spojky a záchranáři. O tom druhém povstání také v květnu tentokrát roku 1949 mluví historici jako o největším pokusu o vojenském protikomunistickém převrat. Podílet se na něm měly tisíce lidí. Z vojenské posádky ze Žatce se chystaly do Prahy tankové jednotky, povstalečtí vojáci měli přepadnout většinu významných státních institucí – vnitro, obranu, generální štáb, policejní prezidium a vládu. Do republiky měla údajně přiletět západní vojska. Povstalci se chystali osvobodit politické vězně. Z Pankráce chtěli dostat Karla Kutlvašra, jednoho z bývalých velitelů povstání 1945 a dopravit ho před mikrofon Československého rozhlasu, aby vyhlásil povstání, protože jemu by lidé věřili. Takový byl plán. Jiří Navrátil zorganizoval asi sto skautů, kteří jako za války měli zachraňovat a jako spojky běhat mezi jednotlivými velitelstvími. Několik hodin před vypuknutím tohoto povstání všechny vůdce pozatýkala StB. Navrátil dostal dvacet let, vojáci, se kterými spolupracoval -  Čančík a Polesný trest smrti.

Ministr měl sežrat bolševickou knihu

Když si pročítáte k tomuto případu archivní dokumentaci a posloucháte vyprávění pamětníků, zdají se tehdejší plány vojenské a skautské odbojové skupiny neskutečně naivní a neuskutečnitelné. Např. detaily o povstání Emanuel Čančík a skautská vůdkyně Dagmar Skálová dohadovali v pražském Bráníků přes plot oddělující jejich zahrady, shodou okolností byli sousedé. Důstojník čs. armády zapojený do plánů snil o tom - alespoň podle jeho výpovědi - že přepadne vilu komunistického ministra spravedlnosti později obrany Alexeje Čepičky a donutí ho sníst obsáhlou knihu „10 let s Klementem Gottwaldem“.

Do boje se chodí s vírou, že se to povede

Jiří Navrátil říká, že pokus o protikomunistický převrat z dnešního pohledu vypadá bláhově. Tenkrát prý žili tím, že je v tom Západ nenechá: „Když jdeš do boje, nesmíš si říkat, co by bylo, kdyby bylo. To musíš jít s tím, že se to povede,“ říká Jiří Navrátil, kterého komunisté věznili v kriminálech a uranových lágrech jedenáct let. 

Jiří Navrátil patří mezi legendy českého skautingu. V patnácti letech zažíval – jak říkával - nejúžasnější dobrodružství, jaké si skaut umí představit: tábory u Bobří řeky, záhady Stínadel, tajemství Řásnovky, chatu v Jezerní kotlině. Chodil do pražské Dvojky, kterou vedl Jaroslav Foglar Jestřáb. Jak známo, tento spisovatel čerpal náměty ze skutečných příběhů z kronik svého oddílu.

Jiří Navrátil z dětského junáctví vyrostl do intelektuála, který chápal skautingu nikoliv jen jako romantické sbližování se s přírodou, ale jako cestu k výchově dětí vedoucí k odpovědnosti, samostatnosti a vlastenectví.


Vzpomínky pamětníků zaznamenávají lidé z neziskové organizace Post Bellum. Příběhy ukládají na portál Paměť národa. Tento projekt je financován nikoliv ze státních dotací, ale především z drobných darů. Můžete-li přispět, vstupte do Klubu přátel Paměti národa.

Pokud byste chtěli podpořit velkou výstavu „Paměť národa“ k 100. výročí založení republiky, je to možné velmi jednoduše zde. Moderní expozice bude od října 2018 v Praze pod bývalým pomníkem Stalina na Letné.


První díl Příběhů 20. století o Jiřím Navrátilovi vypráví o jeho dětství, dospívání, Foglarovi, dobrodružství, která prožíval během Dnů mládeže 1944 a které skončilo na gestapu.

Druhý díl - odvysílaný následující týden - se věnuje 17. květnu 1949, kdy se Navrátil zapojil do protikomunistického povstání. Uslyšíte jeho příhody z vězení a lágrů. A také podrobné vysvětlení, proč najdete jeho jméno v seznamech agentů StB.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744