Skaut Jiří Navrátil se ve svém životě zachoval nejednou jako hrdina. U soudu v roce 1949 dostal za pokus o státní převrat dvacet let vězení. Před tím se morseovkou domluvil s ostatními zatčenými skauty, že na sebe vezme vinu. U soudu tvrdošíjně trval na tom, že ostatní mladší junáci, kterých bylo kolem stovky, o chystané protikomunistické akci nevěděli a shromáždili se v klubovnách na noční hru. Jiří Navrátil si odseděl jedenáct let. Když čtete operativní svazky StB z roku 1949, policejní spisy z jeho jedenáctiletého věznění, neubráníte se slzám.
Navrátilovy posměšky iritovaly velitele věznice
Vyšetřovatelé StB, dozorci a velitelé věznice o něm mluví jako o zvlášť zavilém nepříteli, který svého činu nelituje: „Jeho chování je během výkonu trestu neukázněné. Byl již 3x kázeňsky potrestán za urážení příslušníků MV, neuposlechnutí rozkazu, držení nepovolených předmětů. Povahou je ješitný, domýšlivý a jízlivý,“ píše náčelník Mírova poručík Stříbrný v roce 1956. „Chování vězně Navrátila není dobré, protože byl už pětkrát disciplinárně potrestaný. A to nejvíc za urážení vedoucích činitelů KSČ. Hrubě se choval k příslušníkům MV. Svého činu nelituje. Povahy je domýšlivé, ješitné a posměškářské. Stýká se jen s těmi, kteří jsou nepřátelsky zaměření proti našemu zřízení,“ píše praporčík Ottinger, velitel věznice v Ilavě v roce 1957.
PŘÍBĚHY 20. STOLETÍ
Rozhlasový dokument Příběhy 20. století i text volně navazuje na pořad z minulého týdne. Vzpomínky Jiřího Navrátila během několika posledních let zaznamenali lidé z neziskové organizace Post Bellum. Uložili je a zpřístupnili na portále Paměť národa. Tento projekt je financován nikoliv ze státních dotací, ale především z drobných darů. Můžete-li přispět, vstupte do Klubu přátel Paměti národa. Nebo můžete podpořit poslední velký projekt Post Bellum – výstavu „Paměť národa“ k 100. výročí založení republiky, která bude od října pod bývalým pomníkem Stalina na Letné.
StB si ho zaevidovala pod krycím jménem JUNÁK
Jako studená sprcha působí kádrový spis spolupracovníka StB, který vznikl o pětadvacet let později. Jistý major StB Němec svazek založil roku 1974. Navrátila hodnotí jako schopného a seriosního spolupracovníka. Dává mu krycí jméno JUNÁK. Hlášení z let 1974-78, které estébák sepisoval, poškodila skauta a bývalého politického vězně Navrátila snad víc než poválečná komise ministerstva národní osvěty. Ta ho v červnu 1945 prošetřovala kvůli jeho angažmá v tzv. Kuratoriu pro výchovu mládeže. Tam ho ovšem vyslali sami skauti, aby v tomto nacistickém úřadu vyvíjel ilegální činnost, za kterou ho za války vyšetřovalo gestapo.
Jiří Navrátil, vystudovaný právník, novinář, překladatel, tělem i duší skaut se obhájil po válce, tak i po roce 1989. Navrátila se zastal soud v roce 1994, který konstatoval, že byl u StB evidován neoprávněně.
Jako jednatel Klubu volných novinářů se s estébáky několikrát setkal
Jiří Navrátil po propuštění z vězení pracoval nejdřív jako čistič bazénů na pražském Výstavišti, časem začal překládat z němčiny, angličtiny a francouzštiny, publikoval v Československém rozhlase, Lidových novinách, vědecko-technickém magazínu Doba. V roce 1968 ho novináři zvolili jednatelem Klubu volných novinářů. Navrátil se ve své neplacené funkci v Klubu naučil trik, díky kterému pomohl několika přátelům – z politických důvodů vyhozeným novinářům. Dokázal jim zařídit obezličkou v úřadě Klubu, že dostali do svých občanských legitimací razítko o volném novinářském zaměstnání. Znamenalo to pro dotyčného profesní svobodu. Mohli dál psát třeba pod pseudonymem, nemuseli si hledat jiné většinou dělnické zaměstnání, režim by je jinak pronásledoval za tzv. příživnictví. Kdykoliv by je třeba příslušníci SNB na ulici perlustrovali, mohli prohlásit, že jsou na reportáži: „Když se mi ozvali z ministerstva vnitra, měl jsem strach, jestli tohle neprasklo. A oni naštěstí začali s úplnou pitomostí, že se u nás tajně skrývá Jiří Ruml. To jsem pookřál, protože jsem Jiřího Rumla v té době ještě neznal. Takže jsme se začali bavit na tohle téma. Potom tam padlo něco o Husákovi, já ho chválil. Vyvracel jsem, že bychom byli přátele z vězení,“ popisuje první schůzku s StB Jiří Navrátil, který se podle svazku setkal s tajným policistou v říjnu 1974. Jiří Navrátil znal komunistu Gustava Husáka z 50. let z vězení. Po propuštění se začala šířit nepravdivá legenda, že se s ním skaut Navrátil dobře zná a blízce se přátelí.
Podle Navrátila se sešel s estébákem ještě třikrát nebo čtyřikrát. Co si estébák zapisuje, netušil. Navrátil nepodepsal závazek mlčenlivosti ani vázací akt a ani mu prý nic takového nabídnutého nebylo. Mjr. Němec k tomu do spisu napsal, že k podpisu nedošlo, protože Navrátil mu sdělil, že cit.: „k Bezpečnosti mám plnou důvěru.“
