Církev je druhý největší vlastník historického majetku a kulturních památek v ČR. Na péči o kulturní dědictví naší země diecéze vynaložily v roce 2018 více než 1,4 mld. korun, říká v rozhovoru pro INFO.CZ generální sekretář České biskupské konference Stanislav Přibyl. Jak církev hospodaří s majetkem, který jí byl vrácen v restitucích? K čemu ho využívá? A jak se připravuje na definitivní odluku se státem v roce 2030?
Ve společnosti stále ještě doznívá připomínka 30. výročí pádu komunismu. Pro vás to mimo jiné znamená, že jste již téměř celý dospělý život prožil ve svobodné době. Přesto máte možnost určitého rovnání. V čem nejzásadnějším se podle vás za ta tři desetiletí změnila česká katolická církev?
Ano, je pravda, že jsem prožíval svůj dospělý život ve svobodě. 17. listopadu 1989 mi totiž bylo 18 let a jeden den. Co se týká života církve, je pro ni zásadní skutečnost, že může fungovat úplně jinak a to ve svobodě, která je v oblasti náboženského vyznání v našich dějinách nebývalá. Za komunismu bylo těžké vyznávat svoji víru, aniž by za to člověk nebyl potrestán. V současné době je situace v tomto směru jistě jednodušší, ale možná zase těžší v tom, že nám sem ze všech stran přišlo plno jiných „lákadel“, takže ta euforie vstupovat do církve a vracet se k víře, která se objevila hned po revoluci, časem opadla. Svoboda s sebou nese i odpovědnost, což pro církev třeba znamená naučit se samostatně hospodařit se svým majetkem.
Rozhovor vedeme během Adventu, což pro většinu lidí znamená na konci kalendářního roku, ale pro křesťany je to naopak začátek liturgického roku, doba očekávání. Co pro vás konkrétně znamená, jak a s kým ji prožíváte a trávíte?
Advent trávím poměrně pracovně, asi více, než bych si přál. Spravuji farnost na severu Čech, takže o nedělích jsem s farníky. Snažím se najít čas nejen na práci a povinnosti, ale i na ztišení, které k adventu patří. Každoročně jezdíme právě před Vánoci všichni zaměstnanci ČBK na dva dny někam mimo město, kde máme nejen jakési přátelské posezení, ale i adventní duchovní obnovu. Jinak se pochopitelně dělají uzávěrky roku starého a rozpočty a plány na rok nový. Takže – ačkoli bych raději prožil advent v klidu – je to spíše v rovině touhy a přání, což je ale vlastně také adventní postoj.
ThLic. Ing. Stanislav Přibyl, Th.D., CSsR
Narodil 16. listopadu 1971 v Praze-Strašnicích. Vystudoval Střední průmyslovou školu zeměměřickou. Po maturitě nastoupil do noviciátu v polské Lubaszowé (1990-1991), a následně složil řeholní sliby v kongregaci redemptoristů. V letech 1991-1996 studoval na KTF UK a zároveň absolvoval formaci v pražském Arcibiskupském semináři. Po vysvěcení na kněze (1996) byl farním vikářem na Svaté Hoře (1996-1999) a farářem tamtéž (1999-2008). V letech 2002-2011 zastával úřad provinciála pražské provincie redemptoristů. V roce 2004 se stal prezidentem Arcidiecézní charity Praha. Působil zde do konce roku 2008. V témže roce byl jmenován členem kněžské rady v Pražské arcidiecézi. V roce 2012 získal na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze licenciát teologie, v roce 2014 získal tamtéž doktorát z teologie. V roce 2019 dokončil magisterské studium na Fakultě sociálně ekonomické Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem v oboru finance a management. Mezi lety 2009 a 2016 působil ve funkci generálního vikáře litoměřické diecéze. Od 1. října 2016 pracuje jako generální sekretář České biskupské konference; vede sekretariát této organizace zastřešující činnost katolické církve v ČR a mluví za ni v médiích. Mezi jeho oblíbené činnosti patří hudba, v letech 1985-1990 působil jako varhaník v různých pražských kostelech, především ve své domácí farnosti v Praze-Strašnicích; této zálibě se rovněž věnoval i v kněžském semináři.Vraťme se ale ke zcela světskému tématu, a tím jsou církevní restituce. Ústavní soud v říjnu zrušil zdanění finančních náhrad církevních restitucí. Podle něj dodatečné snížení finanční náhrady za křivdy způsobené komunistickým režimem mířilo proti principům demokratického právního státu. Jak moc se vám jako generálnímu sekretáři České biskupské konference ulevilo?
Ulevilo, ale ne proto, že bychom my – církev – v případě opačného nálezu dostali méně peněz, které nám sice náleží, ale protože je to důkaz, že tu ještě funguje právní stát. Samozřejmě, že by bylo lepší, kdyby se takový zákon nedostal až k Ústavnímu soudu, ten by měl fungovat pouze jako pojistka demokracie. S jeho nálezem jsme tedy maximálně spokojeni. Mnohokrát jsme uváděli, že není co zdaňovat, že finanční náhrada již byla poskytnuta a nyní se pouze splácí, což tento soud i potvrdil.
Jak to v katolické církvi s těmi restitucemi, tedy především s hmotným majetkem a financemi z nich získaných, je? Kdo je spravuje, jsou na arcibiskupství či při biskupské konferenci nějací ekonomičtí experti, manažeři, majetek se spravuje centrálně, nebo s ním disponují jednotlivá biskupství, kterých je mimochodem v Čechách a na Moravě celkem osm?
Ano, diecézí je osm: pět v Čechách a tři na Moravě. Každá diecéze je nezávislá a hospodaří si sama se svým majetkem. Má nejen svého ekonomického ředitele, ale celé ekonomické oddělení a odbor správy majetku a další grémia, která se o majetek starají nebo rozhodují o dalších investicích. ČBK diecéze pouze zastřešuje, nezasahuje do investování žádné z nich. Nicméně existuje v rámci ČBK tzv. analytická skupina diecézí, která je složená z ekonomických expertů. Ta se pravidelně schází s ekonomy jednotlivých diecézí. Diecéze pak mohou – a nad určitou finanční částku i musí – své investiční kroky s odborníky této skupiny konzultovat.
Vzhledem k tomu, že jste právě letos dokončil magisterské studium na Fakultě sociálně ekonomické Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem v oboru finance a management, tak se zdá, že jste se na správu světského majetku pečlivě připravoval?
Důvody k tomuto studiu byly dva. Jednak jsem tím chtěl motivovat své spolupracovníky na litoměřickém biskupství, kde jsem v té době působil jako generální vikář, a potom jsem samozřejmě chtěl mít do problematiky hospodaření určitý hlubší vhled v souvislosti s procesem majetkového narovnání. A nakonec – studium je pro mě určitý druh zábavy a jakýsi způsob existence. Navíc jsem se setkával s ekonomickou problematikou již dříve, ať jako farář na Svaté Hoře, provinciál redemptoristů či generální vikář v Litoměřicích – a nebyla to setkání vždy idylická, zvláště v době před rokem 2012, kdy nebylo výjimkou, že církevní subjekty žily opravdu v nouzi, což znamená, že nebylo na energie, nebylo na mzdy a člověk se snažil, jak mohl. To mě naučilo kromě jiného více spoléhat na Pána Boha… Takže dobrá škola na více rovinách.
