Jako vojenský lékař zažil epidemii tyfu v Československu, současnou pandemii ale považuje za něco bezprecedentního. „Viry tu prostě jsou a budou a my se s nimi musíme naučit žít. Podstatné je chovat se jako smečka, semknout se a přežít,“ říká dvaadevadesátiletý nestor českých porodníků Antonín Doležal v rozhovoru pro INFO.CZ.
Pamatujete leccos, mimo jiné epidemii tyfu v někdejším Československu. Co říkáte na současnou pandemii a na to, jak k ní přistupujeme?
To, co se dnes děje, nemá prakticky obdobu. Je to poprvé, kdy díky globalizaci světa nějaká infekce ve velkém a prakticky naráz zachvátila celou zeměkouli. Takže takové ty chytré řeči, že příště budou potřeba miliardy roušek a že se musíme lépe zásobit… To je přece něco, na co se nikdo nemohl připravit předem. A ano, jako vojenský lékař jsem řešil tyfus a to byla tehdy tak tvrdá opatření včetně zacházení s vodou a jejími zásobami, že si to dnes neumíme představit. Jsme skoro jako v bavlnce v domácí poloizolaci. Ale tehdy se to dotýkalo všech, podniků, dodavatelů i subdodavatelů, nemluvě o obyčejných lidech. Přitom to byla velmi malá omezená epidemie, to se s dneškem vůbec nedá srovnat. Přesto se tehdy nikdo s nikým nebavil a přijala se velmi přísná opatření.
Takže autoritářský režim ke zvládnutí epidemie?
Víte, mikrobi včetně virů se nebojí nikoho, a jsou velmi demokratičtí. Jim je jedno, jestli je někdo ministerský předseda, nebo královský princ. Boj proti infekci je sice stejně důležitý jako ten za demokracii, ale jakou budeme mít demokracii, když vymřeme kvůli mikrobům? To vám bude celá demokracie už jedno. Takže ve chvíli, kdy je to nutné, je něco jako polovojenský režim důležité, abychom vůbec přežili. Jinak ale – co se týče infekcí – jsem pro iatrokracii, tedy pro vládu lékařů, aby do toho prostý lid moc nekecal, protože tomu stejně jako politici prostě nerozumí.
