Psychicky týral Havla i Vaculíka. Z neúspěšného estébáka se stal malíř obrazů | info.cz

Články odjinud

Psychicky týral Havla i Vaculíka. Z neúspěšného estébáka se stal malíř obrazů

Vladimír Matura opakovaně vyslýchal spisovatele Ludvíka Vaculíka a Václava Havla. Ačkoli se sám považoval za intelektuála, který se s jejich rozhledem může rovnat, oba muži jím pohrdali a při výsleších absolutně nespolupracovali. Matura, který byl kapitánem Státní bezpečnosti (StB) to velice těžce nesl a kvůli nervovému vypětí opakovaně žádal o přeložení. „Estébák“, který vyrostl ve Francii a psychicky týral disidenty v okruhu Charty 77, nakonec skončil jako malíř krajinek pro oficiální návštěvy ministerstva vnitra.

„I když sám sebe pokládal za intelektuála, neváhal používat ty nejsprostší praktiky StB. Velmi trápil a psychicky týral Vaculíkovu ženu Marii. Několikrát se s ní sešel a dokonce pořizoval tajně fotografie z jejich setkání, aby ji kompromitoval. Nutil ji k rozvodu a vyprávěl jí intimní věci o Vaculíkovi a jeho milenkách. Choval se velmi odporně,“ popisuje Maturu badatel Radek Schovánek. Ani přes úporné snahy ale tento příslušník StB nebyl úspěšný, což u něj vedlo k výrazným psychickým problémům. „Pravda je, že si prostě ukousl příliš velké sousto,“ dodává Schovánek.

Výbušný soudruh se slabými nervy rád kreslil karikatury a střílel z pistole

Vladimír Matura se narodil 29. srpna 1931 v Paříži. Jeho rodiče byli ale Čechoslováci. „Jeho otec s matkou během krize v roce 1928 odešli za prací do Francie. Podobný osud tehdy mělo několik set dalších Čechů. Mnoho z nich později sloužilo v řadách StB, která měla vždy nedostatek lidí, kteří perfektně ovládali nějaký cizí jazyk,“ shrnuje Maturovy budoucí výhodné předpoklady badatel. Mladík s perfektní francouzštinou, který se původně vyučil zlatníkem, skutečně brzo propadl kouzlu komunismu.

Jeho otec zemřel krátce po válce na následky nuceného nasazení v Německu. Matura se tak vrátil do Československa jen s matkou a mladším bratrem. A brzo se začal politicky angažovat. „Hned v 16 letech vstoupil do komunistické strany. Posléze nastoupil na Ministerstvo vnitra a poté k Pohraniční stráži. Působil přímo na hranicích, kde se mu ale podle jeho zachovaného osobního spisu příliš nelíbilo, a v roce 1957 zažádal o přeložení zpět na ministerstvo,“ vysvětluje Schovánek.

Žádosti o změnu místa z důvodů vlastní nespokojenosti se v Maturově dokumentech objevují poměrně často. „Neviděl jsem asi žádný jiný spis, ve kterém by příslušník StB tolikrát žádal o přeložení. Matura byl zjevně psychicky labilní a také se psychiatricky léčil. I tenkrát příslušníci bezpečnostních složek sice podstupovali psychotesty, ale i když lékaři upozorňovali na Maturův zhoršený psychický stav, jeho znalost francouzštiny byla pro StB natolik cenná, že v jeho případě udělali výjimku,“ dodává Schovánek.

V žádostech o přeložení skutečně sám Matura několikrát uvedl nervové vypětí, které mu dle jeho slov nedovolovalo dobře pracovat. Zároveň ale v dokumentech ujišťoval, že jeho stav se už srovnal a je schopný se dál uplatnit ve službě StB.

V jeho spise se také nachází řada osobních ohodnocení, dle kterých se dá alespoň částečně odhadnout, jakou měl Matura povahu. „Kázeň je slabá, plnění rozkazů liknavé. Poměr k práci je nestálý, pracovní morálka slabá. (…) Povahově nestálý, v jednání s lidmi ukvapený, výbušný, je nesvědomitý a cení si více osobních zájmů než zájmů celku. Tělesná zdatnost je slabá,“ zhodnotil Maturovy pracovní výkony v roce 1955 jeho nadřízený.

Hodnocení z roku 1960 je už přívětivější a podle nadřízených byl Matura „veselé a kamarádské povahy“. Jeho koníčkem byla údajně kresba karikatur a v dalším dokumentu o sobě zmiňuje, že se věnuje sportovní střelbě z pistole.

Za aktivní zákroky proti demonstrantům v roce 1969 dostal odměnu

„Když v roce 1958 Matura podruhé nastoupil na Ministerstvo vnitra, byl přidělen na 9. správu StB, což byla správa zpravodajské techniky, tehdy jedno z nejdůležitějších pracovišť. Právě proto, že výborně ovládal francouzštinu, byl přidělen na vytěžování prostorových odposlechů. To znamená, že poslouchal nahrávky z bytů francouzských diplomatů a překládal je do češtiny,“ popisuje Maturovu práci badatel.

Se sluchátky na uchu tak Matura poslouchal nejen jednání francouzských státních úředníků, ale i jejich hádky, rozhovory o rodině i ty nejintimnější chvíle s partnerkami. Vše pečlivě zapisoval a předkládal nadřízeným. Ani tady se mu ale zřejmě nelíbilo a zároveň měl asi dojem, že tato práce není vhodná pro jeho vysoký intelekt. Příležitost ke změně přitom přišla už brzo.

V polovině šedesátých let došlo stejně jako ve společnosti ke štěpení názorů i u příslušníků Státní bezpečnosti. A tehdy Matura – na rozdíl od jiných – nezakolísal ve svojí víře v rudou ideologii.

„Přestože Maturova matka byla již v roce 1957 vyškrtnuta z Komunistické strany Československa, protože odmítala chodit na schůze, její syn ideově nikdy nezaváhal. V jeho spise je uvedeno, že už na jaře 1968 upozorňoval na nebezpečné odchylky a sám přitom vždycky stál na straně internacionální pomoci. Po srpnu 1968 pomáhal rozšiřovat projevy Koldera a dalších kolaborantů, kteří poslali Sovětům takzvaný „zvací dopis“,“ upozorňuje Schovánek.

„Publikování 2 000 slov jsem odsoudil jako vrchol anarchismu. (…) Během dovolené jsem nadále sledoval situaci, zejména bratislavské jednání, které mě utvrdilo v tom, že sovětští soudruzi udělají vše k uklidnění situace. (…) V roce 1969 jsem se snažil svojí aktivitou pomoci v reorganizaci,“ zhodnotil svoji činnost v období pražského jara v takzvaném doplňku k životopisu Matura.

Při výročí okupace 21. srpna 1969 se také podílel na rozhánění občanských nepokojů. Při demonstracích tehdy po celé republice zemřelo nejméně pět lidí. „V srpnu 1969 jsem se aktivně zúčastnil likvidace posledního vystoupení pravice. Byl jsem nasazen na obranu budovy Československé televize,“ uvedl Matura. Za „obětavé plnění služebních úkolů při protistátních akcích v srpnu 1969“ obdržel dle svého osobního spisu odměnu 500 korun. Vzhledem k tomu, že se kádrově osvědčil právě v turbulentním roce 1968, byla jeho cesta za lepší kariérou najednou otevřena.

Považoval se za intelektuála, disidenti jím ale pohrdali. Vaculíkovi omylem prozradil své jméno

„Na vytěžování odposlechu působil Matura až do roku 1968 a poté v souvislosti s čistkami v StB a s tím, že v oddělení boje s vnitřním nepřítelem nebylo dostatek příslušníků, nastoupil na Krajskou správu Praha a v roce 1974 na II. odbor 1. oddělení desáté správy Sboru národní bezpečnosti (SNB), která byla určená na boj s takzvaným vnitřním nepřítelem,“ popisuje Schovánek. Matura měl tak konečně začít pracovat s lidmi, kteří podle jeho názoru dosahovali jeho vysoké intelektuální úrovně.

I nadále při práci využíval francouzštinu, protože dostal na starost také rozpracování francouzských novinářů. V květnu 1970 mu dokonce jeho nadřízený navrhnul zvýšit plat z 2 350 korun na 2 450, což odůvodňuje právě tím, že „na základě jeho práce došlo k vyhoštění několika francouzských novinářů a dalším byla zrušena akreditace“.

Měl za úkol také získat spolupracovníky z disentu, především z okruhu spisovatelů. Tam ale narazil. „Matura dostal na rozpracování vedle Ludvíka Vaculíka ještě Václava Havla, Daňu Horákovou a některé další osoby z okruhu jejich známých. Ačkoli sám se považoval za intelektuála, Vaculík ani Havel ho za rovnocenného soupeře pochopitelně nebrali. Na výsleších odmítali vypovídat a Maturovi se nijak nedařilo je k tomu donutit,“ tvrdí Schovánek.

Při výslechu Ludvíka Vaculíka navíc Matura udělal hrubou chybu, protože mu omylem prozradil své pravé jméno. „Matura používal při práci s disidenty krycí jméno Martinovský, na které měl vystavené i falešné doklady. Krycí jména nepoužívali pouze agenti, ale i příslušníci kontrarozvědky jako ochranu před vyzrazením jejich skutečné identity například ve zprávách Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) nebo disidentských rukopisech. A tato jména se pak také díky napojení disidentů na Západ objevovala ve vysílání Svobodné Evropy, Hlasu Ameriky nebo v exilových časopisech Listy, Svědectví, Právo lidu a dalších.  Své pravé jméno ale Matura jednou omylem odhalil sám. Ludvík Vaculík mi vyprávěl, že ‚Martinovský‘ jednou po výslechu omylem podepsal protokol jako první. Tím sám sebe dekonspiroval a Vaculík tak od té doby znal jeho pravé údaje,“ popisuje Maturovo selhání badatel.

Disidenty týral psychicky. Přesto nepovolili

Maturu zřejmě neúspěch pří práci s disidenty trápil. V jeho osobní složce se objevují zmínky, že „do zaměstnání chodí s obavami před dalšími problémy“ a že „poslední časté neúspěchy v něm údajně vyvolaly ztrátu důvěry k sobě samotnému a často se nachází ve stavu bezradnosti“. Možná že poznal, že zklamal i sebe.

„Z jeho spisu vyplývá, že sám sebe přesvědčil o tom, že je intelektuálem na mentální úrovni špiček disentu, které měl sledovat. To ale nebyla pravda, jak potvrdilo jeho pozdější selhání. Tím, že disidenti nepovolili, měl Matura dojem, že kazí jeho práci a kvůli tomu cítil silný psychický tlak, který nevydržel. Pravda je, že si prostě ukousl příliš velké sousto, protože, s trochou nadsázky řečeno, Vaculík a Havel byly dvě pevné skály, na kterých stál český disent,“ vysvětluje Schovánek.

Přestože se Matura považoval za intelektuála, neváhal ale při svojí práci využívat ryze estébáckých praktik. „Komunisté se snažili disidenty buď zastrašit, nebo získat ke spolupráci. Dobře totiž věděli, že když známé osobnosti zavřou, tak Západ bude protestovat, a tím si velice mezinárodně ublíží. Matura velmi trápil a psychicky týral Vaculíkovu ženu Marii. Několikrát se s ní sešel a dokonce pořizoval tajně fotografie z jejich setkání, aby ji kompromitoval. Nutil ji k rozvodu a vyprávěl jí intimní věci o Vaculíkovi a jeho milenkách. Choval se velmi odporně,“ popisuje badatel. Přesto byl ale Matura neúspěšný, což vyvrcholilo v jeho další žádost o přeložení.

Z estébáka se stal malíř obrazů

„V jeho personálním spise je napsáno, že uložené úkoly plnil iniciativně a měl dobrý přehled o bázi pravicově orientovaných osob, protože úsek spisovatelů zpracovával již na StB Praha. V akci MISTR (rozpracování Ludvíka Vaculíka) ale nesplnil úkol získat jednoho tajného spolupracovníka. Koncem roku 1977 tak major Matura požádal náčelníka oddělení, aby byl zproštěn zodpovědnosti za problematiku spisovatelů, což odůvodnil značným nervovým vypětím. I vlivem vzniku Charty 77 cítil sílící tlak nadřízených, kteří po něm žádali, aby utlumil činnost sledovaných osob, což se mu nedařilo,“ doplňuje Schovánek.

Maturův odchod z oddělení pro boj s vnitřním nepřítelem byl ale pozvolný. I po roce 1977 totiž ještě pracoval na akci PSÁRKA. „To bylo rozpracování Dany Horákové, která byla přítelkyní Vaculíka a Havla. Na jaře 1979 se ale provdala za Pavla Juráčka a odjela s ním do Západního Německa. Její spis je velmi rozsáhlý a je vidět, jakou práci si Matura dal s tím, aby získal nějaké informace,“ dosvědčuje badatel. To už byl ale prakticky na odchodu.

„Počátkem 80. let byl Matura opět přeložen a skončil na 9. politické správě jako malíř obrazů. Jeho úkolem bylo zajišťovat umělecká díla pro kulturní fond ministra vnitra. Maloval především krajinky,“ popisuje překotný přerod z estébáka v umělce Schovánek. Jeho díla ale nevisela v galeriích, nýbrž maximálně na zdech oficiálních návštěvníků ministerstva, kteří je dostávali darem.

Do penze stačil odejít dřív, než by přišel o výsluhy

Právě jako malíř krajinek se Matura také dožil sametové revoluce. „Jeho“ svět tím definitivně skončil. A proto se rozhodl odejít do důchodu. Mohla za tím stát ale i jiná pohnutka.

„K 31. prosinci 1989 odešel Matura do penze. To mělo dvojí důvod. Jednak byl už v důchodovém věku, ale hlavně spousta příslušníků StB, kteří působili na úsecích boje s vnitřním nepřítelem, se k tomuto kroku odhodlala proto, aby nepřišli o výsluhy. Dobrovolným odchodem se totiž vyhnuli prověrkám. Ti, kteří je nesplnili, o výsluhy v některých případech přišli,“ objasňuje možné důvody Schovánek.

Rokem 1989 ale Maturovo veřejné působení skončilo, a pokud dál maloval, tak asi jen soukromě.  „Ať ho na jeho přání přeložili kamkoliv, tak se mu nikde nelíbilo. Paradoxem jeho kariéry ale je, že když už se dostal na místo, kde sledoval špičky disentu, tak se ukázalo, že na tuto ‚práci‘ naprosto nestačí,“ shrnuje Maturovo působení u StB Schovánek.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud