Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

REPORTÁŽ: Prezidentští kandidáti bojují o podpisy. Změny zákona jsou klacky pod nohy, říká Hilšer

REPORTÁŽ: Prezidentští kandidáti bojují o podpisy. Změny zákona jsou klacky pod nohy, říká Hilšer

Je všední den, jeden z posledních březnových. Pražské náměstí I. P. Pavlova pulzuje kolem čtvrté odpoledne tradičním ruchem. Ideální místo, kde rozbalit stánek s jakoukoliv nabídkou. I tou prezidentskou. „Nevypadám trochu jak podomní obchodník?“ žertuje lékař a občanský aktivista Marek Hilšer. A zároveň jeden z prvních prezidentských kandidátů, který svůj cíl veřejně potvrdil. Potřebných padesát tisíc podpisů začal sbírat už v loňském létě. Pak ale přišla novela zákona, která podstatně mění podmínky. Kandidáti tak začínají nanovo. A stihnout to musí za podstatně kratší dobu. Hilšer, se kterým strávilo INFO.CZ část odpoledne, v tom vidí neschopnost vlády, nebo dokonce záměrné házení klacků pod nohy.

Ve středeční odpoledne na konci března počasí prezidentskému kandidátovi přeje. Je podstatněji tepleji než minulý týden, kdy tu stál naposledy. Jen vítr občas rozfouká petiční archy a nadzvedne čistě bílý stánek, před kterým stojí plakát propagující mladého prezidentského kandidáta. U stánku, který v pražském centru postavila Kroměřížská výzva, mohou kolemjdoucí podepsat podporu i europoslanci Jiřímu Pospíšilovi. Na náměstí dnes ale stojí Hilšer.

Oblečený v bílé košili s výraznými knoflíky a modrém saku. Nevrhá se sebevědomě do davu, spíše vyčkává, až lidé přijdou ke stánku. Pak se s nimi dává do řeči. A v mezičase mi vypráví o své kandidatuře. Davy se k podpisovým archům nehrnou. Během hodiny se podepíše do dvaceti lidí. Starší manželský pár i mladá žena s dvěma dětmi po boku. Většinou míří na jisto. Hilšera už znají.

Někteří dokonce podepíší petiční arch.Někteří dokonce podepíší petiční arch.autor: Michael Tomeš

Kdo je Marek Hilšer?
Svou prezidentskou kandidaturu oznámil jako jeden z prvních už loni v létě. Chce být občanským kandidátem, neusiluje o podporu žádné politické strany. Proč se už ve čtyřiceti letech rozhodl kandidovat na post hlavy státu? „Mám strach o politický vývoj země. Nechci, aby byl prezidentem někdo, kdo je loutkou v rukou oligarchů, a třeba i z Ruska,“ naráží na současného prezidenta Miloše Zemana. Hilšer pochází z Chomutova. V dětství prožil rok a půl života v emigraci. Studoval mezinárodní vztahy a medicínu. V rámci své kariéry se věnuje výuce mediků a výzkumu zhoubných nádorů mozku. V současnosti je členem týmu, který se snaží vyvinout nové způsoby léčby rakoviny. V minulých letech se také několikrát projevil jako aktivista. Poprvé když chtěla Topolánkova vláda privatizovat fakultní nemocnice. Po druhé proti návrhu ministra Věcí veřejných Pavla Dobeše, který hrozil omezením nezávislosti akademické obce. V době, kdy ruská armáda zabírala Krym, se svlékl na Úřadu vlády do půli těla.

„Na podzim jsem se na Václavském náměstí dozvěděla o Kroměřížské výzvě, teď jsem objevila webové stránky pana Hilšera. Tak ho podpořím. Potřebujeme mladého prezidenta, který má zkušenost ze zahraničí,“ vysvětluje mladá blondýna, proč její podpis přibyl na petiční arch. Čtyřicetiletý, veřejnosti ne příliš známý kandidát to nemá s kampaní jednoduché. Nestojí za ním žádná politická strana ani velký byznysový hráč. Existuje vůbec reálná možnost, že by v prezidentských volbách zvítězil? „Já doufám, že může vyhrát. Sdílím jeho články, říkám o něm svým známým i rodině. Přemýšlela jsem, že bych vytiskla petiční archy a nechala je kolovat,“ plánuje žena.

Sběr podpisů – minimálně padesáti tisíc, ale kvůli možné chybovosti v praxi ještě o něco více – je teď hlavním krokem všech kandidátů, které nenominuje politická strana. Začít s ním mohou prakticky až teď, takže jim zbývá zhruba půl roku. Za podstatné zkrácení času může novela volebních zákonů. Přináší podstatnou novinku: na petičních arších musí podporovatel uvést i číslo svého občanského průkazu. „Číslo padesát tisíc není ani malé, ani velké. Kandidát na prezident by je měl být schopný sehnat. Problém vidím v tom, že pravidla byla schválena až půl roku před odevzdáním podpisů. Přitom vláda a zákonodárci věděli už před čtyřmi lety, že má ke změnám dojít,“ stěžuje si Hilšer. „Když počítáte, že máte rok, ale ve výsledku to je jen půl roku, tak už to je pro kandidáta, který nemá peníze na to, aby zaplatil lidi, kteří podpisy sbírají, komplikovanější,“ říká. Podle něj je za změnami pravidel až během kampaně buď neschopnost vlády a zákonodárců, anebo dokonce úmysl. „Nemůžu spekulovat, jestli je to tak, nebo tak. Ale zvýhodňuje to stranické kandidáty,“ tvrdí.

Hlavní je prý prostor pro protikandidáty Miloše Zemana.Hlavní je prý prostor pro protikandidáty Miloše Zemana.autor: Michael Tomeš

Vedle Hilšera teď musí sehnat několik desítek tisíc podpisů i prezidentský kandidát Michal Horáček. Sběr odstartuje v půlce dubna. Už teď ale na svém Facebookovém profilu hlásá, že „nastal čas vyrazit do boje“. A v rozhovoru pro INFO.CZ sebevědomě prohlašuje, že sežene rekordní podporu.

Stejný proces čeká i Jiřího Drahoše, který svou kandidaturu oznámil jen před několika dny poté, co odešel z čela Akademie věd. Už předtím mu hned několik politiků z různých stran vyjádřilo svou podporu. O parlamentní nominaci ale nechce usilovat. Místo toho přišel s plánem, že mu se sběrem pomohou kolegové z pěveckých sborů. Sám v jednom z nich působí už 45 let.

Všichni budou muset bojovat se stejnou překážkou. „To, že lidé musí vytáhnout občanku, řadu z nich odradí. Vnímají ji jako citlivý údaje, byť právně to tak není,“ popisuje Hilšer. Na komplikace narazili u archů, které nechává ležet k podpisu ve spřátelených kavárnách. Lidé nechtějí, aby ostatní viděli čísla jejich občanských průkazů. „Stejné to bylo, když chtěl někdo z našich příznivců sbírat podpisy po sousedech,“ dodává.

Co musí splnit prezidentský kandidát?
Kandidát na funkci prezidenta musí sehnat padesát tisíc podpisů občanů nebo podporu deseti senátorů či dvaceti poslanců.

Pro všechny to ale komplikace očividně není. Mladá žena se dvěma dětmi vytahuje u stánku občanku celkem bez problémů. „Dnes se dává tolik informací, že mi tohle nevadí,“ říká. Naráží ale na jiný problém. U stánku Kroměřížské výzvy podepsala omylem jako první arch s podpisy pro europoslance Jiřího Pospíšila. Leží hned vedle toho Hilšerova. „Nevadí mi to. Čím více kandidátu, tím lépe,“ říká nakonec. Podobný postoj má podle zástupce Kroměřížské výzvy, který se kolem stánku také pohybuje, většina příchozích. „Já jim do toho nechci zasahovat. Jsem rád, že někdo pomáhá v kampani. Mám své dobrovolníky, kteří pracují i jinde,“ komentuje to Hilšer. Za jedno odpoledne na I.P. Pavlova se mu podařilo sesbírat šest archů, tedy necelou stovku podpisů.

Kompletní a podrobný profil prezidentského kandidáta Marka Hilšera najdete zde>>>

Právě slovo dobrovolnost je pro Hilšerovu kandidaturu zásadní. Pohybuje se kolem něj skupina mladých lidí. Funkce nejsou úplně striktně rozdělené. Kampani se věnují šest, sedm dní v týdnu. „Oslovil mě Markův program, osobně jsme se neznali. Nechci sedět se založenými rukami, tak jsem mu nabídl svou pomoc,“ říká koordinátor kampaně Tomáš Nakládal. Sám přiznává, že to dělá do určité míry idealisticky. Kdyby byl ve volebním týmu některého z Hilšerových konkurentů, mohl by mít lepší podmínky. Třeba finanční zázemí.

Ve středeční odpoledne sbírá podpisy na stánku na pražském I. P. Pavlova.Ve středeční odpoledne sbírá podpisy na stánku na pražském I. P. Pavlova.autor: Michael Tomeš

Celé odpoledne tak provází otázka: do jaké míry celá Hilšerova kandidatura „jen“ občanským aktivismem a do jaké přesvědčením, že opravdu může za pár měsíců usednout na Hradě. A je to všechno, nebo nic. Kampani věnuje rok a půl života, zabrzdí na tu dobu svou kariéru. Záložní plán prý nemá, odstupovat ve prospěch jiného kandidáta také nehodlá. Nevěří tomu, že by se měli všichni spojit za jednoho „antizemana“.

„Dělám to kvůli té myšlence. Jsem proto, aby se bojovalo za to, jak věci mají být, ne jak jsou. Pokud se to podaří, bude to jedině dobře. Pokud ne, tak se o to pokusíme třeba někdy dál a jiným způsobem. Pro mě je ale podstatné to říct a inspirovat lidi. Dnes převládá pragmatismus a skepse. Idealismus je ale důležitý,“ říká přesvědčeně a ozývá se jeho aktivistická stránka.

Jenže skepse se objevuje i mezi jeho známými. Jeden z nich přichází ke stánku s archem připojit svůj podpis. „Znám Marka jako osobu a věřím, že ač poměrně mladý, tak je svým životním krédem vhodnou osobou na kandidaturu,“ říká. Věří, že vyhraje? „Jsem k tomu skeptický, i když mě to mrzí. Vím, že vyhraje Zeman a premiérem bude Babiš. Je to boj s větrnými mlýny, ale neumdlévám,“ loučí se.

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744