Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

REPORTÁŽ: Vítejte v nejzadluženějším místě Česka. Exekuci tu má každý druhý

Ve svahu stojí několik panelových domů, mezi nimi hřiště s prolézačkami. Sídlišti říkají obrničtí „velké“, staveb tu ale zase tak moc není. A navíc ubývají. Na obrubníku posedává školák s aktovkou na zádech. Pozoruje, jak dělníci nakládají na přívěs rypadlo. Udělalo tečku za dalším z panelových domů, který byl v tak desolátním stavu, že se dočkal zboření. O kus výš v kopci ještě jeden stále stojí. Úplně prázdný. Vylámané dveře, rozbitá okna. Vše, co šlo z vnitřku odnést, zmizelo. Teď už jsou tam jen odpadky, potrhané a zapáchající matrace, špína. V dalších panelácích se ještě žije. Z kopce je rozhled i na další části Obrnic: vilovou čtvrť, zrekonstruované náměstí, rychlostní silnici, která obec protíná, i obří nákladové nádraží. Jsme v jednom z nejzadluženějších míst Česka. Exekuci tady má každý druhý.

„Pracovala jsem třicet let ve škole. Dva roky před důchodem mě ale propustili. Začala jsem se motat do dluhů, až jsem se zamotala,“ vypráví šedesátnice Jiřina, která žije v severočeských Obrnicích kousek od Mostu už čtyřicet let. O stálé místo přišel i její manžel. Střídala se období, kdy pár měsíců pracoval, a doba, kdy ne. Začali se tak hromadit dluhy za nájem a energie. „Vzali jsme si půjčku, abychom se nemuseli vystěhovat z bytu, stejně jsme ale nakonec museli odejít. Motali jsme se do toho, až jsme se úplně zamotali,“ říká. Systém vytloukání klínu klínem vedl k celkovému dluhu 70 tisíc korun. I menší půjčky u nebankovních společností se totiž jednoduše vyšplhají na podstatně vyšší částky. „Z dvaceti tisíc po mě chtějí čtyřicet dva. Chodí mi každý týden ťukat na dveře. Někdy můžu zaplatit, někdy ne,“ vypráví. V současnosti mají s manželem oba exekuci na důchod. „Nemáme nic, co by nám mohli zabavit,“ říká. A vzpomíná na doby, kdy to ještě v Obrnicích vypadalo úplně jinak. Na časy, kdy nebyl každý druhý obyvatel v exekuci.

Exekuci má v Obrnicích každý druhý.Exekuci má v Obrnicích každý druhý.autor: Michael Tomeš

Panelové domy vyrostly v obci v 70. letech, kdy sem přicházeli lidé z celé republiky za prací. Většina z těch, které na ulici potkáte, vzpomíná nostalgicky na nedaleký Staliňák, dnes Chemopetrol, ale také práci v pivovaru nebo dolech. Podniky i doly v okolí ale zavíraly a místní přicházeli o práci. Mnoho z nich se odstěhovalo a volné byty skupovali za extrémně nízké ceny spekulanti. Dnes v nich bydlí mnoho problémových nájemníků. A majitelé bytů se obohacují v rámci byznysu s chudobou. Výsledkem je dnešní situace. „Žilo se tady pěkně, ale teď to jde od desíti k pěti. Lidi, co něco mají, se odstěhovali pryč. Co jsem znala jako děti, jsou pryč. Stěhují se sem pořád noví, kteří se ani neznají,“ popisuje Jiřina nad hrnkem čaje.

V obci je podle statistik zadlužený každý druhý obyvatel, ukázala nedávno zveřejněná Mapa exekucí. Z necelých 1 700 obyvatel, má exekuci více jak osm set. Průměrná jistina na exekuci dosahuje více jak 31 tisíc korun. „Myslím, že na sídlišti má exekuci téměř každá rodina," říká starostka Obrnic Drahomíra Miklošová. „Lidé s exekucemi bych dělila do několika skupin. Někteří si nadělají dluhy účelově, protože ví, že se na ně nemůže. Žijí z dávek. Exekucemi je zahlcuje to, že si nakupují věci, které by nemuseli mít. Pak jsou tu ale i lidé, kteří třeba nemají na to, aby zaplatili celý nájem a energie, a tak dochází k nedoplatkům. Poté si jdou půjčit k lichváři nebo nějaké společnosti pro rychlopůjčku. A dostávají se do začarovaného kruhu. Je potřeba rozlišovat mezi tím, kdo chce situaci řešit a kdo ne," tvrdí starostka obce, kde zhruba 60 procent tvoří Romové.

Dluhy ale nejsou problémem jen místní romské komunity. „Byly tady prováděny dokonce i nějaké exekuce domů. My se také o všem nedozvíme, „bílí“ se tím nechlubí. Nepřijdou na sociální služby pro pomoc, takže je to více skryté," popisuje Miklošová.

Exekuci má v Obrnicích každý druhý.Exekuci má v Obrnicích každý druhý.autor: Michael Tomeš

„Rozhodně se nedomnívám, že dluhy jsou problémy Romů. Je to celorepublikový problém,“ souhlasí ředitelka obrnického centra sociálních služeb Lucie Matějovicová, která sama v Obrnicích roky bydlela. Klíčový problém podle ní představuje nízká finanční gramotnost a vzdělanostní úroveň vůbec. „Lidé si neumí dát dva a dva dohromady a hlavně dohlédnout do budoucnosti. Řeší tady a teď. V den, kdy zaberou peníze, udělají velký nákup. Za čtrnáct dní už nemají nic. A nejde jen o Romy, ale o celou hlavně mladou generaci,“ popisuje svou zkušenost. „Život na doraz“ ale vede až k lichváři, nebo různým společnostem, které jim rychle půjčí.

„Nebankovní systém je pro ně velmi dostupný, neřeší, v jaké jsou situaci, takže jim peníze poskytnou. Průměrné jistiny jsou v Obrnicích relativně malé, přestože je tu padesát procent lidí zadlužených. Půjčují si drobné částky. Jenže se do toho zamotají tak, že už se z dluhů nedostanou,“ říká Matějovicová. A připomíná, jak celý dluh narůstá: dluhy si firmy vzájemně vykupují, pak přijde na řadu exekutor, který si také připočte své náklady. A celý proces mnohdy dojde hodně daleko. „Věková skupina, která k nám často chodí, je padesát plus. Jde o dluhy, které jsou třeba i patnáct let staré,“ popisuje novou praxi. V centru se snaží se zadluženými lidmi jejich situaci řešit. Dochází za nimi i přímo do terénu. Na malou obec tu funguje úctyhodný počet terénních pracovníků. Pro místní pořádají různé semináře o tom, jak spravovat finance.

I přes specifičnost regionu, kde se zavírají doly i podniky a ubývá pracovních příležitostí, není místní situace na trhu práce tak žalostná. Vyžaduje ale dojíždění. A vzít práci, která rozhodně není jednoduchá. Jako zaklínadlo zaznívá po Chomutovsku a Mostecku firma Amazon. Do skladů poblíž středočeského Kladna sváží lidi ze širokého okolí. A pravidelné linky vypravuje i do Obrnic. Práci ve firmě našel i šlachovitý dvacátník, který právě vstupuje do centra. „Pracuju tam už skoro osm měsíců. Dá se to zvládnout, jsem spokojený. Takový plat tady nikde u Mostu nenajdete,“ zmiňuje hlavní lákadlo mladík, který žil v Obrnicích v domu na půli cesty. Obec má i své hrdiny...

Exekuci má v Obrnicích každý druhý.Exekuci má v Obrnicích každý druhý.autor: Michael Tomeš

Ale i méně šťastné příběhy. Do kopce v sídlišti míří důchodkyně s igelitovými taškami v rukou. Jak se tu žije? Žena odkládá igelitky a unaveně se pousměje. Očividně těžce. Patří k těm, kteří sem přišli v dřívějších dobách za prací. Na rozdíl od mnoha tu ale zůstala. Děti i vnoučata si našly lepší místo k bydlení. Ji tu drží byt, který si kdysi pracně koupila do osobního vlastnictví. Jenže dnes se tu 3+1 prodává za 100 tisíc. A za to si nikde jinde nic nekoupíte. „Prostě tu nějak dožiju,“ říká šedesátnice rezignovaně a vydává se dál do kopce kolem hloučku mladíků.

„Nejvíce mě zlobí vymahatelnost práva. Je neuvěřitelné, co dokáže způsobit byznys s chudobou. V Obrnicích je kvůli němu velkým problémem bydlení. Kvůli neplatičům, musí panelový dům opustit i slušní lidé, kteří mají v domě majetek. Problém to představuje i pro ty, kteří si byty koupili na hypotéku a nyní splácí něco, kde nemohou bydlet," popisuje starostka situaci na místním sídlišti. Celkově starostka razí tvrdý přístup k lidem, kteří nechtějí pracovat a situaci řešit. Je proti "socialistickému" systému dávek, jak už vyplývá z jejího členství v ODS. Podle ředitelky sociálního centra se zadluženým lidem prostě nevyplatí jít do práce. Exekutor jim vezme všechno nad úroveň životního minima. Jinak tu není co brát – žádné domy ani jiný majetek.

Zdaleka ale není pravda, že by v Česku exekuce postihovaly jen nízkopříjmové skupiny. Mezi rizikové skupiny patří i důchodci, matky samoživitelky nebo neúspěšní podnikatelé. „Co se nám ukazuje v praxi, tak je to opravdu problém napříč společností. Jsou to i vysokoškoláci, manažeři z bank, novináři, úředníci, učitelé, je to opravdu jedno,“ říká expert Agentury pro sociální začleňování pro oblast dluhové problematiky Radek Hábl. V Česku nyní běží necelých pět milionů exekucí. Jde o více jak 830 tisíc lidí a necelých sedmdesát tisíc firem. A skoro polovina z lidí má čtyři a více exekuce, ukazují údaje Exekutorské komory ČR. Nejhůře je na tom Ústecký kraj, konkrétně okresy Most, Ústí nad Labem a Chomutov. S exekucí se tu potýká zhruba pětina obyvatel, uvádí již zmíněná Mapa exekucí.

Exekuci má v Obrnicích každý druhý.Exekuci má v Obrnicích každý druhý.autor: Michael Tomeš

„Jedním z důvodů je reklamní masáž, kdy život na dluh je mediálně velmi výrazně propagován. Na druhou stranu člověk, který selže, je brán jako vyvrhel, který nemá finanční gramotnost a nezvládl splácení,“ popisuje celorepublikovou situaci. Mnoho lidí podle něj spadlo do dluhů a exekucí i kvůli špatně nastavenému systému, v něm fungovaly tisíce nebankovních společností, které nebyly nijak regulované. Vydělávaly hlavně na vysokých sankcích. „Počítali s tím, že lidé nebudou moci splácet. Kdy nebyli schopni dostat závazkům a opozdili se na mikropůjčkách o pár dnů, tak jim nabalili obrovské sankce. Není výjimkou, kdy z tisícovky udělali 200 tisíc. To opravdu bylo extrémní,“ vysvětluje Hábl. Celý systém podle něj mírně narovnaly přísnější pravidla pro společnosti poskytující půjčky i třeba zrušení kritizovaného rozhodčího řízení. Plody doby minulých ale podle Hábla Česko dál sklízí. Přijít by podle něj měly ještě dvě legislativní změny: místní příslušnost exekutorů, podle níž budou přidělováni podle bydliště dlužníka, a novela insolvenčního zákona. Ani jedno z toho ale už ale do podzimních voleb neprojde.

V Obrnicích mezitím nákladní auto i s rypadlem odjelo. Na místě, kde stával dům, zůstala jen holá zem. Další jizva do obce, kam se kdysi stěhovali lidé z daleka. Starší muž v modré mikině a teplácích opodál se skloní zpátky k mytí dětského kola. Na zastávce postává skupinka mladých lidí. Děti pokřikují a honí se kolem.

Jak se žije v zadluženém Chomutově? Kdo padá do dluhů ve větších městech? A čelí exekucím jen lidé s nízkými příjmy? Čtěte další reportáž INFO.CZ už tento víkend.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744