Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

REPORTÁŽ: "Vypadněte odsud, nemáte úctu k panu Babišovi," znělo v Hradci k premiérovým kritikům

REPORTÁŽ: "Vypadněte odsud, nemáte úctu k panu Babišovi," znělo v Hradci k premiérovým kritikům

Na jedné straně podporovatelé Andreje Babiše, na druhé lidé, kteří by nejraději viděli jeho odchod z politiky. Je pondělní večer a v Hradci Králové se téměř ve stejný okamžik scházejí obě skupiny. Dělí je zhruba půl kilometru. V kulturním domě, kde za několik okamžiků vystoupí Babišův kabinet v demisi, se tak vznáší otázka, jestli nedojde ke střetu. Každý mladý příchozí budí v davu lidí v důchodovém věku podezření. Stáčí se k němu pohled ochranky.

Je chvilka po půl páté a v předsálí kulturního domu v centru Hradce Králové se začínají objevovat první zájemci o debatu s vládou v demisi. Posedávají na židlích před zrcadlovou stěnou, na stolku opodál leží v komínkách seřazená Babišova publikace O čem sním, když náhodou spím. Někteří už se těší, až jim ji šéf hnutí ANO po debatě podepíše. Většině příchozích je nad šedesát let. Střední generace v podstatě úplně chybí. „Babiš je dobrý zaměstnavatel. Pracovat v Agrofertu, to je prestiž,“ zní z diskutujících skupinek.

U stolku poblíž dveří rozbalí svůj „stánek“ chvíli před začátkem debaty i zástupce opačného proudu: kritik Babišova působení v české politice. Vytáhne podpisový arch pod petici, která deklaruje, že není možné, aby „byl dvacet devět let po sametové revoluci premiérem naší země trestně stíhaný člověk vedený jako agent StB“. Požaduje, aby se Babiš vzdal funkce. Celkově se pod výzvu podepsalo už téměř 240 tisíc lidí. V hradeckém Adalbertinu ale příliš podpisů nepřibude. Muž se naopak dočká několika výčitek od lidí, kteří kolem něj prochází do sálu.

"Včera jsme si dobře zahráli bowling."

Ten se do začátku debaty zaplní do posledního místa. Organizátoři posílají mezi publikum lístečky, na které může veřejnost napsat své dotazy na vládu. V jedné ze zadních řad čeká skupinka mladých lidí na svou chvíli. Příchod Babiše a jeho vlády provází bouřlivý potlesk. „Včera jsme si dobře zahráli bowling,“ začíná premiér v demisi popis své cesty po Královéhradeckém kraji. Kabinet se do regionu vydal společně autobusem už v neděli večer. Na programu figurovaly kromě večerního teambuildingu prohlídka připravované dálnice, jednání se starosty nebo návštěva školy v Hořicích. Poslední zastávkou je debata s občany.

Andrej Babiš a jeho kabinet v demisi debatoval s občany v Hradci Králové, nedaleko proti němu protestovali.Andrej Babiš a jeho kabinet v demisi debatoval s občany v Hradci Králové, nedaleko proti němu protestovali.autor: Michael Tomeš

„Těšili jsme se na vás a na vaše dotazy,“ oslovuje publikum ministryně financí Alena Schillerová. „Nebývalé se nám daří ve výběru daní,“ uvádí svůj pětiminutový proslov. K řeči se takto postupně dostanou všichni členové vlády. Pak přichází čas pro dotazy z publika. A moderátor začíná tím nejvíce kritickým: míří na Andreje Babiše, jeho trestní stíhání a vedení v seznamech agentů StB.

Skupinka v zadní řadě se v té chvíli zvedá. Začíná tleskat a rozbaluje nevelký transparent. „Vypadněte. Padejte odsaď. Vůbec nemáte úctu k panu Babišovi,“ ozývá se rozzlobeně od ostatních lidí z publika. „Vůbec nic nevědí o životě, nic zažili, ničemu nerozumí,“ zaznívá na jejich adresu vzrušeně. Skupinka kritiků se sama od sebe zvedá a odchází ze sálu. Míří na nedaleké Masarykovo náměstí, kde za chvílí začíná demonstrace proti Andreji Babišovi v čele vlády. Jde sama od sebe, nikdo ji nevykázal. „Museli jsme už odejít na demonstraci. Jednání z jejich strany bylo korektní a slušné, to se jim musí nechat,“ popisuje jeden z Babišových kritiků později.

Andrej Babiš a jeho kabinet v demisi debatoval s občany v Hradci Králové, nedaleko proti němu protestovali.Andrej Babiš a jeho kabinet v demisi debatoval s občany v Hradci Králové, nedaleko proti němu protestovali.autor: Michael Tomeš

Nikdo z nich už tak neslyší premiérovu odpověď. Zaznívají obvyklé argumenty. „Každý rozumný člověk, který si to nastuduje, ví, že je to politická záležitost, že to stíhání je na objednávku. Je třeba si nastudovat, kdo je ten policista, kdo si vzpomněl až deset let po udělení dotace. Jeďte se podívat na to Čapí hnízdo, je tam nainvestovaná miliarda. Slouží to lidem. Vybralo to víc peněz pro stát, než přišla ta dotace,“ říká otráveným tónem Babiš. „Proč radši nejdou protestovat proti solárům?“ dodává po chvíli na účet lidí, kteří se v tu chvílích scházejí v centru měst po celém Česku.

"A proč jsme vyhostili ruské diplomaty?"

Kritici jsou pryč. Diskuse pokračuje otázkami na dostavbu obchvatu, zrušení pamlskové vyhlášky nebo billboardy u silnic. Zajímavější část přichází, když se dotazy stočí na zahraniční politiku. Na ní se premiér v demisi v posledních týdnech několikrát neshodl s prezidentem Milošem Zemanem. „Nemohli bychom udělat referendum o vystoupení z EU? Alespoň informativní?“ táže se někdo z publika. „Přemýšlíme o tom, vedeme o tom debatu,“ reaguje Babiš. „Ale Evropská unie, to je fakt dobrý projekt. Přece zas nechceme kontroly na Rozvadově,“ snaží se přesvědčit publikum. „Já se s nimi na Evropské radě moc nepářu. Nechceme, aby nám šéfoval Juncker. Pro mě je hlavní, aby nám sem nestrkali migranty,“ dodává.

Andrej Babiš a jeho kabinet v demisi debatoval s občany v Hradci Králové, nedaleko proti němu protestovali.Andrej Babiš a jeho kabinet v demisi debatoval s občany v Hradci Králové, nedaleko proti němu protestovali.autor: Michael Tomeš

„A proč jsme vyhostili ruské diplomaty bez pořádných informací?“ padá další dotaz. „Museli jsme projevit Velké Británii solidaritu,“ tvrdí Babiš. Diskutuje se dál. Občas míří otázka i na další členy kabinetu. Babiš se v takových chvílích dívá unaveně do telefonu.

Po necelých dvou hodinách se debata chýlí ke konci. Do předsálí mezitím přichází několik studentů s batohy na zádech. Dorazili sem po skončení nedaleké demonstrace. Po několika minutách ale sami odchází. Večer za chvílí skončí. V kulturním domě se nic neděje. Podpis od Babiše ani selfie fotku s ním nechtějí.

To ostatní už se formují do řady. Šéf hnutí ANO se posadí za stolek u východu ze sálu a trpělivě odbavuje frontu. Pořadatelé mezitím začínají uklízet sál. Pondělní program je u konce. „Ti mladí opravdu neví, proti čemu protestují. Vždyť ještě nic nezažili,“ baví se lidé při odchodu z kulturního domu.

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1