Řídit stát jako firmu? Naposledy to zkoušel Lenin, říká ekonom Zelený

Jana Bendová

Zapomeňte na svět, který znáte. Budeme žít úplně jinak. Bez státní byrokratické šikany, bez kámošského kapitalismu, v němž jsou chráněny hlavně velké firmy, velké banky a bankrotáři. Rajčata nebudeme dovážet z druhého konce světa, dodá nám je farma odvedle, sami si „vyrobíme“ ledničku a třeba i auto. Globalizace končí. Tak vidí budoucnost známý česko-americký profesor Milan Zelený (75). Ale než politici pochopí, že přichází velký společenský a ekonomický přerod, můžeme si projít i diktaturou a (nedej bože) válkou, říká náš nejcitovanější ekonom v rozhovoru pro Reflex, kde také uvedl, že naposledy se „stát řídit jako firmu“ pokoušel Lenin.

 
 
 
 

Jsou analýzy, jež předpovídají, že naše životní úroveň bude oproti některým zemím EU postupně klesat. Myslíte si to také?

Nerad se pouštím do podobných odhadů, i když mně to také tak vychází. Dopady však mohou být mnohem hlubší. Pokud by začaly zahraniční podniky odcházet, nemáme je čím nahradit. Jak jsem už zmínil, nemáme dobrou základnu česky vlastněných podniků. Nejlepší podniky jsme prodali, zpátky je už nekoupíme, nemáme na to. A i když ty cizí přesto zůstanou, dovezou si časem své vlastní zaměstnance. Stále mluvíme o Hedvábné stezce, a že z Číny přijdou nové peníze a podniky — chabí politici tleskají. Ale až po té stejné „stezce“ přijedou i čínské subdodavatelské služby a čínští zaměstnanci, budou všichni v údivu. Nebo až si německá firma doveze jako levnou práci své migranty nebo použije Rumuny či Bulhary, nenaděláme s tím nic; přivezou si je do svých vlastních podniků.

To není hezká vize budoucnosti. Vy často hovoříte dokonce o nadcházejícím společenském zlomu, že přichází nová éra, charakterizovaná politickým štěpením společnosti, úpadkem stranické demokracie a vyčerpáním tradičních ekonomických sektorů. Co tím vlastně myslíte?

Vize nemusí být hezká, ale musí být pravdivá. Podívejte se na to jako na evoluci v přírodě. Kdysi lidé pracovali převážně v zemědělství. Když se zvýšila produktivita a objevily se stroje, přesouvali se do průmyslu; po válce pak opět z průmyslu do služeb. Jenže i služby díky novým technologiím, internetu, umělé inteligence atp. už tolik lidí nepotřebují ani neuživí. My jsme stále jen stará průmyslová země, a služby tudíž ještě nějaké lidi zaměstnají. Ale Amerika, Japonsko či západní Evropa jsou jinde. Klasické obchody již skoro vymizely, mnohé si zákazník může obstarat sám s pomocí internetu a díky automatizaci. Aktuální problém spočívá v tom, že dnes už není ze sektoru služeb kam přejít. My, podobně jako Číňané, stále Západ doháníme, ještě ten zlom nenastal, ale brzy dorazí. Transformace se týká celého světa, lítáme v tom všichni.

sinfin.digital