Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Riskantní referendum: tisíce členů ČSSD jsou pro Babiše nečitelný partner, varují experti

Riskantní referendum: tisíce členů ČSSD jsou pro Babiše nečitelný partner, varují experti

Zdlouhavé vyjednávání o vládě spěje pomalu ale jistě ke svému vrcholu. Zda sociální demokracie nakonec do menšinové vlády hnutí ANO podporované komunisty vstoupí, rozhodne několik tisíc členů strany ve vnitrostranickém referendu. Začít by mohlo už příští týden v pátek. A podle politologů oslovených redakcí INFO.CZ je jasné především jedno: téměř devatenáct tisíc členů ČSSD je pro předsedu hnutí ANO a premiéra v demisi Andreje Babiše mnohem méně předvídatelný a čitelný partner než samotné vedení strany.

O nadcházejícím referendu mezi sociálními demokraty je jasno v jediném ohledu: jeho výsledek je nejistý. Pevně dané stále nejsou ani základní parametry hlasování. Aktuálně navíc panuje spor, zda mají členové strany znát už před hlasováním jména případných ministrů ČSSD. To vše a mnohé další jednoznačně dokazuje, před jak složitým manévrem předseda ČSSD Jan Hamáček stojí. Podle dvojice politologů oslovených INFO.CZ nicméně nelze předpokládat, že by odmítnutí vstupu do vlády automaticky znamenalo jeho konec v čele strany. Ve vidění situace se tak do určité míry rozcházejí například s politologem Milanem Znojem, který pro INFO.CZ před časem předvídal opačný scénář.

Just: Členové ČSSD jsou pro Babiše nečitelní

„Pozice uvnitř ČSSD skutečně není jednoduchá, mnohem větší vrásky než Hamáčkovi to ale může dělat Babišovi. Necelých devatenáct tisíc členů ČSSD, kteří budou mít právo se v referendu vyjádřit, jsou pro Babiše mnohem méně čitelný a méně předvídatelný partner. A že jsou uvnitř strany vlivné hlasy volající jak po vstupu ČSSD do vlády, tak po odchodu do opozice, není žádným tajemstvím. Pokud zastánci vstupu do vlády reprezentovaní dnes vyjednávacím týmem v čele s Hamáčkem neuspějí, nemyslím si, že to povede okamžitě k nějakým personálním otřesům ve vedení strany,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ politolog Petr Just.

Podobně to vidí také jeho kolega Lubomír Kopeček. I podle něj nemusí prohra v referendu hned znamenat Hamáčkův konec. „Nemyslím si, že by to zásadně podkopalo jeho pozici, byť ji to může oslabit. Předsedou je příliš krátce, aby dávalo smysl hledat předsedu nového. Navíc ta nabídka vypadá hodně pozičně zajímavě, což uznávají i její odpůrci. Referendum je určitý způsob, jak sejmout z vedení ČSSD, a tedy nejenom z Hamáčka, značnou část odpovědnosti,“ uvažuje Kopeček.

Dalším dosud nevyřešeným bodem je, jak se hnutí ANO a Andrej Babiš vypořádají s požadavky sociálních demokratů. Ti po premiérovi chtějí, aby koaliční smlouva obsahovala pasáž o tom, že konkrétní politik musí z vlády odstoupit v případě, že bude prvoinstančně odsouzen. ČSSD zároveň požaduje převolení orgánů sněmovny tak, aby v nich nebyli zástupci SPD, a nakonec také záruku, že pokud rezignuje všech pět ministrů ČSSD, musí do týdne podat demisi také zbytek vlády – tedy osobnosti za ANO.

Podle Justa jsou všechny tři požadavky značně citlivé. Pokud jde o první z nich, připomíná obecný právní princip presumpce neviny na jedné straně, a na té druhé vyvozování politické odpovědnosti. „Osobně jsem zastáncem toho, aby politici vyvozovali politickou odpovědnost, zároveň ale považuji z obecného pohledu za velmi nešťastné, že to musí být napsáno v koaliční smlouvě. Mělo by to být součástí schopnosti sebereflexe každého politika bez toho, aby to bylo někde formálně upraveno,“ zdůrazňuje Just.

Kopeček navíc připomíná, že by šlo „pouze“ o politickou dohodu, která nemusí být v praxi naplněna. Politická dohoda podle něj nemůže mít ústavní závaznost. „Hodně tady bude záležet na širším kontextu, v jakém by k odsouzení Babiše došlo, tedy jak by vypadal rozsudek, jak bude vypadat Babišova popularita v tu chvíli, jeho podpora a podobně. To všechno také bude hrát roli, pokud se bude blížit konec volebního období. Podle mne je tudíž nepravděpodobné, že by takovou dohodu Babiš naplnil, protože by to vyznívalo jako přiznání viny, což by bylo hodně problematické pro volební kampaň,“ myslí si Kopeček.

Konec Okamury a SPD ve vedení sněmovny?

Mimořádně zajímavé tak bude sledovat především to, jak se ANO postaví k případnému převolení orgánů Poslanecké sněmovny. Just připomíná, že zástupci hnutí ANO sice tvrdí, že spolu vláda a ustavení sněmovny nesouvisí, avšak v minulosti byly právě tyto dva procesy koordinovány. „Jednání o koaliční spolupráci bylo vždy spojeno s dohodami o postech ve sněmovně. Že to chtějí sociální demokraté otevřít, není nijak překvapivé,“ tvrdí Just.

Kopeček si zase všímá, že jde z hlediska hnutí ANO patrně o nejproblematičtější požadavek sociálních demokratů, neboť nabourává možnost jakékoliv budoucí spolupráce Babiše s SPD. „Okamura odvolaný z funkce místopředsedy parlamentu a to samé u funkcí předsedů výborů je něco, co by mimořádně zkomplikovalo vytváření nějaké alternativní hlasovací koalice ve sněmovně,“ vysvětluje Kopeček. Sociálním demokratům přitom právě o toto přesně jde. Just ale taky připomíná, že koaliční smlouva je právně nevymahatelný dokument. „Ať už tam jednotlivé body budou prosazeny v jakékoli podobě, bude vždy záležet na ochotě či neochotě je dodržovat.“
 
Jisté je tak v tuto chvíli pouze to, že nevíme, jak referendum dopadne. A pokud by se nakonec sociální demokraté rozhodli odejít do opozice, budeme opět tam, kde jsme byli těsně po volbách. V zásadě by následoval jeden ze dvou základních scénářů: buď pokus hnutí ANO o menšinovou vládu opřenou o strany situované na obou okrajích české politiky, anebo postupná cesta k předčasným volbám, ke kterým by zemi dovedlo něco na způsob úřednické vlády. Just přitom nepochybuje, že pokud se Babiš opře nejen o KSČM, ale také o SPD, bude komplikace především v souvislosti se zahraničně-politickou pozicí České republiky.

„KSČM dlouhodobě volá po opuštění NATO, SPD je hnutí euroskeptické požadující vypsání referenda o vystoupení ČR z EU. Ani jedna z těchto pozic by pro Andreje Babiše nebyla příjemná, pokud by jí měl hájit při setkáních s partnery v NATO a EU. Hodně by ale záleželo, k čemu všemu by se ANO bylo ochotno zavázat výměnou za podporu vzniku vlády. A také zda by Babiš využil hlasy obou subjektů pouze pro vznik vlády nebo zda by i realizoval závazky plynoucí s dohod s KSČM a SPD. Pro vztah mezi ANO s ostatními stranami by Babiš patrně argumentoval, že kdyby se od něj ostatní neizolovaly, nemuselo to takto dopadnout,“ uvažuje Just.

A pokud jde o předčasné volby, Just je považuje za realistické především v situaci, kdy se Babiš bude chtít vyhnout nepříjemnostem, které by přišly záhy poté, co by kývl na alianci s KSČM a SPD. „Otázka ale je, zda by se našlo dost hlasů pro jejich schválení, pokud budeme předpokládat, že by se k nim mělo dospět schválením seberozpuštění sněmovny třípětinovou většinou. Některé stávající sněmovní strany jsou dle průzkumů ohroženy, jiné jsou finančně vyčerpány,“ říká Just. Přesto lze v zákulisí české politiky zaslechnout, že by byli někteří aktéři za jistých okolností vypsání předčasných voleb příští rok na jaře ochotni podpořit.

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1