Istanbulská úmluva by Česku mnoho nového nepřinesla. Máloco ale ve společnosti vyvolává takové kontroverze jako právě Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. Je to přitom bouře ve sklenici vody: Konzervativci a progresivisté si tento dokument ve skutečnosti pouze vybrali jako zástupné bitevní pole svých idejí.
Naše právní úprava ochrany před domácím násilím je totiž minimálně na stejné úrovni, jako je právní úprava, kterou vyžaduje Úmluva.
To samozřejmě neznamená, že domácí násilí, násilí na dětech a násilí na ženách neexistuje a že to není vážný problém. Tyto jevy se nikdy nepodaří zcela vymýtit, protože někteří lidé jsou prostě násilničtí, hloupí a omezení.
Tyto jevy nevymizí zmnožováním legislativy, ale účinnou aplikací legislativy stávající a využívání mimoprávních nástrojů, zejména vzdělávání.
Pohlaví vs. gender
Jedním z bodů, na které odpůrci Úmluvy poukazují, je údajná definice pohlaví, jako společensky ustavené role: chování, aktivity a atributy, jež daná společnost považuje za náležité pro ženy a muže, a to bez ohledu na biologickou danost jedince. Úmluva však takto nedefinuje pohlaví, ale gender.