Články odjinud

Rozehnal: Tradiční rodina je mrtvá. Istanbulská úmluva je zbytečná, a proto nebezpečně zneužitelná

Rozehnal: Tradiční rodina je mrtvá. Istanbulská úmluva je zbytečná, a proto nebezpečně zneužitelná

Istanbulská úmluva by Česku mnoho nového nepřinesla. Máloco ale ve společnosti vyvolává takové kontroverze jako právě Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. Je to přitom bouře ve sklenici vody: Konzervativci a progresivisté si tento dokument ve skutečnosti pouze vybrali jako zástupné bitevní pole svých idejí.

Naše právní úprava ochrany před domácím násilím je totiž minimálně na stejné úrovni, jako je právní úprava, kterou vyžaduje Úmluva.

To samozřejmě neznamená, že domácí násilí, násilí na dětech a násilí na ženách neexistuje a že to není vážný problém. Tyto jevy se nikdy nepodaří zcela vymýtit, protože někteří lidé jsou prostě násilničtí, hloupí a omezení.

Tyto jevy nevymizí zmnožováním legislativy, ale účinnou aplikací legislativy stávající a využívání mimoprávních nástrojů, zejména vzdělávání.

Pohlaví vs. gender

Jedním z bodů, na které odpůrci Úmluvy poukazují, je údajná definice pohlaví, jako společensky ustavené role: chování, aktivity a atributy, jež daná společnost považuje za náležité pro ženy a muže, a to bez ohledu na biologickou danost jedince. Úmluva však takto nedefinuje pohlaví, ale gender.

Gender je ale označením osobní identity a společenské role jedince ve vztahu k maskulinitě a feminitě, tedy to, do jaké míry se daný člověk cítí být mužem či ženou, které pohlaví je mu okolím přisuzováno, a jaké chování a povahové rysy jsou od něj proto očekávány. 

Na rozdíl od pohlaví, které je založeno na biologickém základě, je gender společenským konstruktem, tedy souborem lidmi vytvořených představ a pravidel.

Můžeme vést dlouhé polemiky o této definici, o užitečnosti této definice či o možnosti oddělit pojmy pohlaví a gender, vždy však dané ustanovení zůstane pouze definicí obsaženou v mezinárodní smlouvě s velmi omezenou možností reálně ovlivnit společenský vývoj.

Nepřeceňujme sílu písmen

Odpůrci i zastánci Istanbulské úmluvy přeceňují sílu psaného slova mezinárodních smluv. Přirozené pozice žen a mužů jsou dány celkovou společenskou situací, která vychází z historického, sociálního, právního a ekonomického vývoje.

Je ale pravdou, že Istanbulská úmluva obsahuje některá ustanovení, na kterých by se asi většina společnosti neshodla. Jedním z těchto ustanovení je i to, že je třeba vymýtit zvyky a tradice, které jsou založeny na stereotypním pojímání rolí žen a mužů. Některé stereotypy v rolích žen a mužů jsou totiž správné a užitečné.

Je to například nezastupitelnost mateřské péče do určitého věku dítěte, nebo naopak nezbytnost mužského prvku v péči o dítě od určitého věku. Tyto vzorce se utvářely desítky tisíc let a možná jsou vlastní člověku jako biologickému druhu. Ženy a muži nejsou stejní, a proto nebude nikdy stejná jejich role.

Pokud odpůrci Istanbulské úmluvy poukazují na to, že může ohrozit tradiční model rodiny, zcela opomíjejí fakt, že institut tradiční rodiny je v současné době víceméně mrtvý, a to i bez této úmluvy.

Nebezpečné spící normy

Konec modelu tradiční rodiny je kromě jiného nechtěným výsledkem emancipace žen, které již nemají ekonomickou potřebu vstupovat do manželství, a naopak mají díky lepšímu sociálnímu postavení větší svobodu ukončit svazek, který jim z nějakého důvodu nevyhovuje.

K tomu přistoupil fakt, že manželství pro většinu mladších lidí nepředstavuje již žádnou hodnotu. Bylo by tedy spíše užitečné najít model nový, aby v této oblasti nepanoval takový chaos, jaký v současnosti panuje.

Odpůrci Istanbulské úmluvy rovněž kritizují fakt, že se zaměřuje pouze na násilí na ženách a nevěnuje se násilí na mužích či seniorech. Úmluva to ve své preambuli zdůvodňuje tím, že k násilí na ženách dochází nejčastěji. Navíc je tato kritika asi tak stejného ražení, jako že se Mezinárodní úmluva na ochranu nových odrůd rostlin málo věnuje ochraně ledních medvědů.

Hlavním důvodem „kritiky“ Istanbulské úmluvy je věcně pouze to, že pro Českou republiku je tato úmluva zbytečná, protože náš právní řád je v této oblasti na dostatečné úrovni. Jak ale ukazuje historie, každá právní norma, která je zbytečná, je zároveň nebezpečná, protože spí a čeká na své zneužití.


Text vyšel na webu Hlídacípes.org, zveřejňujeme ho se souhlasem redakce. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud