Články odjinud

Rusko má imperiální mentalitu zakódovanou a nechce se jí zbavit, Filipova slova o roce 68 jsou absurdní, říká historik

Rusko má imperiální mentalitu zakódovanou a nechce se jí zbavit, Filipova slova o roce 68 jsou absurdní, říká historik
 

Okupace 68 a následná normalizace posílily přesvědčení, že se veřejně neříká to, co si člověk skutečně myslí. Jsou-li dvě, tři generace vychovány v této schizofrenii, musí to mít dopad i na současnost. Nepřijde nám třeba nemyslitelné, že by se projevený názor opět mohl vymstít, říká v rozhovoru pro Reflex politolog a historik Stanislav Balík.

Začněme aktuálně: šéf komunistů Filip pro britský The Guardian označil historii roku 1968 "ze sta procent zfalšovanou“. Prý je celá idea postavena na protiruském stanovisku, hlavní silou invazních armád byli Ukrajinci, Brežněv byl z Ukrajiny… Co si o jeho názoru myslíte?

Je to zcela absurdní vyviňování. Je to obdobné, jako bychom tvrdili, že nás v roce 1938 neokupovali Němci, protože Hitler byl Rakušan. Navíc není namístě pouze nacionální argumentace, byť i ta má svou váhu. Klíčová je ideologická identita těch, kdo rozhodli o naší okupaci – a to byli komunisté. A ti naši, jejichž pokračovatelem Filip je, se tomu podrobili.

Že okupanti byli z tehdejší velmoci Sovětského svazu, jemuž dominovalo Rusko, které si podmaňovalo řadu slovanských i neslovanských národů, je další aspekt. Rusko prostě má v sobě zakódovanou imperiální mentalitu, mentalitu Třetího Říma, po němž už dalšího nebude. Té se neumí či nechce zbavit, takže všechny národy žijící v ruském gravitačním poli se musí mít na pozoru, chtějí-li žít svobodně.


Speciál INFO.CZ k srpnu 1968

Speciál INFO.CZ k srpnu 1968


Proč to podle vás Filip říká? Přesvědčení? Cynický kalkul? Je tu podle vás stále dost lidí, kteří jeho slova mohou sdílet, věřit jim? Anebo je jim to lhostejné?

Vnímám to jako součást širšího společenského proudu, který jde napříč společnosti zprava doleva, jehož součástí nejsou jen komunisté, ale například i kruhy kolem Václava Klause a další, a který navazuje na dávný český panslavismus. Ten cítí ohrožení ze Západu – kdysi se poukazovalo na nemravný, zkažený Západ -, dnes je toto vše zastřešeno odporem vůči Bruselu. Oporu pak nehledá v „národní rovnomocnosti“, jako za první republiky, ale hledá ji v přivinutí „k velikému tomu tam se dubisku“, jak jsem před lety recitoval u maturity z Kollárovy Slávy dcery.

K tomu je zapotřebí smazat pokud možno co nejvíc negativních vzpomínek spojených se slovanským Ruskem, které jsou v českém národě spojeny právě s událostmi srpna roku osmašedesátého. Tento společenský proud zcela ignoruje hluboké středoevropské zkušenosti slovanských národů s Ruskem, o nichž mohou nejvíce a nejbolestněji mluvit hlavně Poláci. Zcela iluzorně vidí v Rusku, a hlavně v jeho vůdci Vladimíru Putinovi vytouženého zachránce a konzervativního vůdce silné ruky, který má zastavit všechny (skutečné) šílenosti současného světa.

Okupace 1968

Od okupace uplynulo půl století. Téměř polovina mladých lidí mezi 15 a 24 lety podle průzkumu neví, co se událo v letech 1938, 1948 a 1968. Stala se někde nějaká chyba anebo je to přirozená daň času?

Obojí. Jednak je přirozené, že padesát, sedmdesát či osmdesát let staré události jsou mladými vnímány jako téměř pravěké; jednak ale je výuka dějepisu a občanské nauky na spoustě základních škol v zoufalém stavu. Spolu s odklonem od zprofanových školních slavností u příležitosti státních svátků poznamenaných komunistickým režimem navíc došlo k tomu, že se spousta škol zcela odklonila od připomínání státních svátků a důležitých mezníků našich dějin obecně. Přitom ale nešlo o tradici komunistickou, jen komunisty zneužitou...

Čtěte pokračování rozhovoru na Reflex.cz >>>