Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Rusko se snaží podkopat spojenectví mezi Českem a USA, prohlásil Ryan na půdě Sněmovny

Rusko se snaží podkopat spojenectví mezi Českem a USA, prohlásil Ryan na půdě Sněmovny

Předseda americké Sněmovny reprezentantů Paul Ryan dnes v české Sněmovně odsoudil Rusko, které podle něj šíří dezinformace a snaží se podkopat spojenectví mezi Českem a USA. Ocenil přitom pondělní rozhodnutí české vlády vyhostit tři ruské diplomaty jako výraz solidarity po chemickém útoku v Británii. USA ve stejný den rozhodly o vyhoštění 60 ruských diplomatů.

Rusko podle Ryana porušilo mezinárodní normy, když se dopustilo agrese vůči svým sousedům. Vede podle něj také kybernetické útoky a snažilo se vměšovat do demokratických voleb v Evropě i v USA. „Rusko nesdílí naše zájmy ani naše hodnoty. Naopak se snaží tyto hodnoty podkopat. Je to pokus zasít neshody mezi naše národy. Rozdělit spojence a destabilizovat demokratické instituce,“ řekl Ryan.

Šéf dolní komory Kongresu také poděkoval Česku za jeho angažmá v Severoatlantické alianci. „Česká a americká armáda se snaží bok po boku zajišťovat mír ve světě,“ řekl a připomněl nasazení českých vojáků v misích vedených USA v Afghánistánu a v Iráku.

Ryan ve Sněmovně potvrdil, že Američané dodrží závazek kolektivní obrany v rámci NATO. „Pevně stojíme za článkem pět naší bezpečnostní dohody,“ řekl. Připomněl také alianční dohodu, že všichni členové budou vydávat na obranu dvě procenta HDP, a vyjádřil potěšení nad tím, že se Česko zavázalo v budoucnu této hranice dosáhnout. V současnosti jsou české obranné výdaje zhruba na polovině dohodnuté hodnoty.

Ryan poděkoval, že Česko udržuje velvyslanectví v syrském Damašku, které využívají i další západní země včetně Spojených států, a že Česko je aktivní v koalici proti IS. „Porazíme Islámský stát,“ řekl. Upozornil přitom, že je nutné, aby spojenci sdíleli informace v boji proti terorismu.

Předseda Sněmovny reprezentantů před poslanci také zdůraznil roli svobodných médií pro fungování demokratické společnosti. Poděkoval, že z Česka vysílá stanice Rádio Svobodná Evropa, svobodní lidé se podle něj musí zasazovat o ty, kdo o svobodu usilují, ale zatím jí nedosáhli. „Snažíme se každý den podporovat demokracii a lidská práva,“ řekl.

Ve Sněmovně vyzdvihl také česko-americké obchodní vztahy, ve kterých vidí i v budoucnu příležitosti pro obě strany. Podotkl, že USA jsou hrdé na to, že patří k největším investorům v Česku, a to i v moderních technologiích. Podotkl, že je třeba zajistit hospodářský růst, protože dobré životní podmínky jsou důležitou podmínkou k tomu, aby lidé mohli rozhodovat o svém směřování.

Ryan v projevu před poslanci zmínil i bývalého československého a českého prezidenta Václava Havla a jeho slova v americkém Kongresu o tom, že nelze rezignovat na svobodu. „Svobodě se daří a vzkvétá, ale neměli bychom to brát za něco samozřejmého,“ podotkl Ryan.

Ryan také poznamenal, že v Praze je jeden z nejstarších klubů majitelů legendárních amerických motocyklů Harley-Davidson. Mluvil o svém domovském státu Wisconsin, o své politické kariéře a vyzdvihl nynějšího amerického velvyslance v Česku Stephena Kinga, jenž stál u jejího začátku.

Zvláštní schůze Sněmovny, na níž Ryan vystoupil, trvala zhruba půl hodiny. Kromě amerického politika na ní promluvil také předseda Sněmovny Radek Vondráček.

Předseda Sněmovny reprezentantů následně podepsal se svým protějškem Radkem Vondráčkem deklaraci, jež mimo jiné odkazuje na vznik samostatného Československa před 100 lety a americký podíl na něm.

„Československo vzniklo díky podpoře Kongresu Spojených států amerických a prezidenta Woodrowa Wilsona, vzniklo na stejných základních principech, na kterých byly založeny Spojené státy americké,“ stojí v prohlášení, které připomíná, že první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk formuloval prohlášení nezávislosti právě ve Spojených státech.

Ještě před vystoupením v dolní komoře českého parlamentu dnes Ryan absolvoval v Senátu uzavřenou debatu se studenty a poté poobědval s předsedou Sněmovny Radkem Vondráčkem (ANO), místopředsedou Sněmovny a šéfem ČSSD Janem Hamáčkem a českým velvyslancem v USA Hynkem Kmoníčkem. Ryan dnes bude mluvit také v Senátu o roli USA v evropské bezpečnosti. 

Už v pondělí se předseda Sněmovny reprezentantů setkal s premiérem Andrejem Babišem. Setkání s prezidentem Zemanem v plánu není.

Ryan si naplánoval svůj pobyt v Česku jako soukromou návštěvu. Část jeho programu je neveřejná. 

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1