Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Slibu usvědčeného lháře se věřit nedá.“ Pravice se diví ČSSD, že chce být ve vládě s Babišem

„Slibu usvědčeného lháře se věřit nedá.“ Pravice se diví ČSSD, že chce být ve vládě s Babišem

Zástupci pravicové opozice si v reakci na programové prohlášení vznikající menšinové vlády hnutí ANO a sociální demokracie všímají návratu komunistů k moci, populistických návrhů i toho, že premiérem bude trestně stíhaný oligarcha s minulostí v StB a KSČ. „Programové prohlášení je slib. A slibu usvědčeného lháře se věřit nedá,“ říká Jan Farský ze STAN. Podle předsedy ODS Petra Fialy je programové prohlášení vznikající vlády postaveno na kombinaci nefungujících levicových řešení a populistických frází. Vládu označuje dokonce za polokomunistickou.

„Přemýšlím, proč se zaobírat programovým prohlášením, pod které se má podepsat, za které má ručit, trestně stíhaná osoba s minulostí v StB a KSČ, která byla schopna křivě přísahat na zdraví svých dětí,“ uvažuje v rozhovoru pro INFO.CZ předseda poslaneckého klubu Starostů Jan Farský. Programové prohlášení vlády a koaliční smlouvu v pátek schválilo vedení hnutí ANO. Dokument je také předmětem jednání sociálních demokratů. V sobotu o nich budou jednat špičky komunistů a v červnu o případném vstupu do vlády rozhodnou řadoví členové ČSSD ve vnitrostranickém referendu.

Podle předsedy hnutí ANO Andreje Babiše je programové prohlášení přijatelný kompromis. Farský ale upozorňuje, že si premiér a předseda hnutí ANO bude stejně nakonec dělat pouze to, co chce a co pro něj bude výhodné. „Jako upravoval, případně odstraňoval pravidla, která mu překážela, stejně tak bude jako s cárem papíru nakládat s Programovým prohlášením. Jeho hodnota je tak nulová. A tak i jeho hodnocení zbytečné,“ řekl Farský pro INFO.CZ.

Předseda lidovců Pavel Bělobrádek si pak všímá role sociálních demokratů: „To, ze ČSSD půjde znovu do koalice s někým, kdo přispěl k jejímu volebnímu poklesu na sedm procent, to komentovat nebudu. Ale co nám v KDU-ČSL vadí, je, že nově vznikající vláda bude od roku 1989 první, která bude postavena na podpoře komunistů. Takže tady rozhodně nejde o to, co chce udělat budoucí kabinet pro svoji zemi, ale co je schopno ANO a teď vlastně i ČSSD, udělat pro to, aby se zase dostali k moci. Smutné.“

Petr Fiala pak tvrdí, že v programovém prohlášení vznikající vlády nevidí nic konkrétního, co by snížilo byrokracii v zemi, usnadnilo život aktivním a pracovitým lidem a zvýšilo životní úroveň občanů. „Je to špatná zpráva pro všechny živnostníky, pro malé a střední podnikatele, špatná zpráva pro lidi volající po debyrokratizaci a deregulaci. Naopak v něm vidím staré levicové koncepty, které se ukázaly jako nefunkční a neúčinné,“ dodává předseda ODS.

Zdůrazňuje také, že není pouze to, co v programovém prohlášení je, ale i to, co v něm není. „Babiš by měl proto veřejnosti jasně říci, za jakých personálních podmínek bude součástí vlády KSČM,“ říká Fiala. Předseda poslaneckého klubu TOP 09 Miroslav Kalousek nakonec v rozhovoru pro INFO.CZ upozornil na několik konkrétních programových návrhů, které ho při, jak sám řekl, letmém čtení zaujaly.

Kalousek mimo jiné upozorňuje na závazek navyšování investic, který je podle něj vzhledem k plýtvavé politice vlády v oblasti provozních výdajů nereálný. „Respektive je reálný pouze za cenu zhoršování deficitu, což je opět v rozporu se slibem vyrovnaných veřejných financí,“ vysvětluje bývalý ministr financí a expředseda TOP 09.

Dále si všímá toho, že vláda hnutí Ano a sociálních demokratů slibuje postupné navyšování výdajů na obranu tak, aby jejich podíl na HDP dosáhl v roce 2021 1,4 % HDP. Kalousek ale připomíná, že je to hluboko pod spojeneckým závazkem vůči NATO (2 % HDP), navíc to dle jeho slov neodpovídá prioritě, kterou v současné době obrana státu představuje.

„Důchodová reforma je prezentována pouze jako oddělení důchodového účtu od státního rozpočtu, což fakticky žádná reforma není. A programové prohlášení zcela rezignuje na reformu veřejného zdravotního pojištění, což je problém stejně naléhavý jako reforma penzijní. Konec konců oba tyto problémy jsou spolu komplementárně spojené a souvisí s prodlužováním lidského života,“ pokračuje předseda sněmovní frakce TOP 09.
 
V neposlední řadě tvrdí, že se celým programovým prohlášením prolínají opakované a již dříve nesplněné sliby. „Například nový zákon o dani z příjmu, zjednodušení daní, omezení výjimek a podobně. Hořkým úsměvem lze ocenit slib činit taková opatření, která omezí erozi půdy a její degradaci,“ uzavírá Kalousek a táže se, zda to máme chápat tak, že Babišova druhá vláda bude usilovat o omezování pěstování řepky olejky.

Také podle Pirátů trpí programové prohlášení vlády řadou nedostatků. Za hlavní označují nedostatečný popis důchodové reformy, žonglování s odhadovanou délkou výstavby dálnic nebo nekoncepční rozšiřování pravomocí Celní správy. Pozitivními prvky jsou podle Pirátů například závazek zvednout platy učitelům nebo pracovníkům ve zdravotnictví nebo změny v oblasti exekucí. Upozorňují také na to, že programové prohlášení obsahuje řadu závazků odkazujících k digitalizaci státu, které se už objevily v programových prohlášeních minulých vlád.

„Ostatní státy EU nám v oblasti digitalizace utekly nebo nás předběhly. Za poslední období mnoho nových projektů a služeb nevzniklo, v lepším případě se udržoval současný, ne příliš efektivní, stav - to je věta, kterou v poslední době slýcháváme ze všech stran. Že ji ale nejdeme i v programovém prohlášení dvou stran, které byly součástí minulé vlády je poněkud schizofrenní. Je to přiznání vlastní neschopnosti digitalizaci ČR nastartovat během předchozího volebního období. Jak tedy můžeme věřit tomu, že nyní se to už skutečně povede a státy kolem nás doženeme?“ táže se poslanec a IT odborník Pirátů Ondřej Profant.

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1

', perex: '

Prezident Miloš Zeman se na Žofínském fóru zase rozpovídal. Nikoho sice tentokrát neposlal do tepláků jako vloni Zdeňka Bakalu, ani v Česku nehledal novičok, díky jeho moudrosti ale zase máme spoustu nových „idiotů“. Kromě komentátorů nově do hrdého klubu mentálů přibyli i sportovní komentátoři, ti kvůli komentování olympijské jízdy Ester Ledecké. Je škoda, že Zeman mezi idioty skromně nezahrnul i sebe, ve skutečnosti by jim totiž měl dělat předsedu.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4986174-img-milos-zeman-zofinske-forum-prezident-v0.jpg?v=0', views: 4567, title: 'Zoufalec týdne: Miloš Zeman. Komentář Petra Holce', imgCount: 7, type: 'wide gallery', url: 'https://www.info.cz/nazory/zoufalec-tydne-milos-zeman-komentar-petra-holce-30871.html' }, { id: 30343, date: '2018-05-19 06:00:00', body: '

-1

Link

Link

Link

Online reportáž se svatby můžete sledovat zde>>>

', perex: '

V sobotu čeká Velkou Británii další královská svatba. Ženit se bude druhorozený syn princezny Diany a prince Charlese Harry. Jeho vyvolenou je americká herečka Meghan Markleová a všichni napjatě očekávají, jak budou oslavy vypadat. Inspiruje se dvojice tradicí, nebo bude jejich sňatek naopak netradiční? Jisté ovšem je, že událost přítáhne velkou pozornost stejně jako se to povedlo u předchozích svateb členů britské královské rodiny.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4976045-img-svatba-velka-britanie-kralovna-kralovska-rodina-v0.jpg?v=0', views: 4393, title: 'GALERIE: Století královských svateb. Podívejte se na svatební dort Alžběty II. a zákulisí sňatku princezny Diany', imgCount: 32, type: 'normal', url: 'https://www.info.cz/magazin/galerie-stoleti-kralovskych-svateb-podivejte-se-na-svatebni-dort-alzbety-ii-a-zakulisi-snatku-princezny-diany-30343.html' }, ]; // Spust controller $('.main-article.next-article').nextArticleController({ articles: articles, mainArticleId: mainArticleId, nextArticleRenderer: { element: '.main-article.next-article', options: { renderCallbacks: [function(selectedArticle) { if (selectedArticle.type.indexOf('normal') < 0) $('.four-col.left.second').css({marginTop: 776}); }] } }, nextArticleLoader: { element: loaderSelector, options: { duration: 10 } }, scrollTarget: { element: loaderSelector, options: { tolerance: 200 } } }); }); })(jQuery);