Stát opustil obrovské množství lidí, ty dole i elity. Vláda je uplácí, říká Rakušan | info.cz

Články odjinud

Stát opustil obrovské množství lidí, ty dole i elity. Vláda je uplácí, říká Rakušan

V sobotu bude skoro jistě zvolen předsedou Starostů a nezávislých. A už teď spřádá plány, jak z hnutí učinit alternativu nejen k ANO, ale také k tradičním politickým stranám. „Nikdo se tady nemá cítit opuštěný. A nejde jenom o ty, kteří čelí exekucím a kteří do nich spadli mnohdy nikoli vlastní vinou,“ říká Vít Rakušan, který patří mezi nejtalentovanější politiky své generace, v rozhovoru pro INFO.CZ. Podle něj se v Česku nesmějí cítit opuštěně ale ani elity – vědci, učitelé, lékaři a další. „Stát tady opustil obrovské množství lidí. Opustil nejen ty dole, ale také střední třídu. A namísto toho, aby to současná vláda řešila, tak pouze jednotlivé skupiny marketingově uplácí,“ dodává.

V sobotu budete skoro jistě zvolen předsedu hnutí Starostové a nezávislí. Stane se tak v čase, kdy českou politiku čeká další střet o její charakter. S čím do toho jdete?

Jdu do toho především s tím, že chci, aby byl charakter české politiky skutečně jiný. V současné době sledujeme vládu, která v lidech vzbudila nějakou naději, avšak ukazuje se, že tato vláda odnesla z politického prostoru to hlavní, co by tam mělo patřit. Tj. diskusi opřenou o skutečné argumenty, diskusi opřenou o nějakou skutečnou vizi naší budoucnosti. Také proto se nám všem s touto vládou diskutuje tak špatně. Proto v tom selháváme a selháváme v tom napříč politickým spektrem.

Diskutovat totiž s někým, kdo žádnou vizi nebo argumenty nemá, s někým, kdo je názorově elasticky a dokáže názory měnit nejen z roku na rok, nebo z měsíce na měsíc, ale dokonce i z týdne na týden, prakticky nejde. Postačí se podívat, s čím hnutí ANO přišlo při svém vzniku, a co zastává teď. Musíme se tedy zasadit o to, aby byla politika opět hodnotová, aby nebyla elastická. Souvisí to také s tím, co chci ve veřejném prostoru vymazat, pokud jde o předsudečnou představu o STAN.

Co tím přesně myslíte?

Myslím tím to, že jsme skupinou starostů, kteří nakonec půjdou s každým, kdo jim něco dá. Tak to prostě není. Chci ukázat, že jsme politická síla s jasným programem a jasnou vizí.

Faktem ale je, že se Starostům tu a tam vyčítá ideová neukotvenost v tom smyslu, že u vás lze najít osobnosti situované na levý střed, stejně jako lidi, kteří se hlásí k liberálnímu nebo konzervativnímu pojetí politiky…

Předně, já si myslím, že je ona neukotvenost tak trochu mediální klišé. STAN je jednoznačně hodnotově ukotvenou silou. První hodnotovou prioritou pro nás je obhajoba liberální demokracie, tou druhou naše příslušnost k Evropské unii, a to navzdory jakkoli silné kritice, tou třetí pak naše transatlantická vazba, kterou pro naši bezpečnost jednoznačně potřebujeme.

Z těchto tří pilířů vyrůstají nepřekročitelné zásady, kterými se řídíme. Pak je tu zcela jasné přesvědčení, dle kterého stát musí být pokud možno co nejblíže lidem, tedy že nefunguje centralistická politika řízená z Prahy jedním silným vůdcem. Naopak potřebujeme stát, který vyrůstá z obcí přes kraje až po centrální orgány. Základní ideové schéma charakterizuje tedy primárně obec, teprve potom stát. Zároveň musíme být platformou pro silné osobnosti, které z nějakých důvodů netouží mít stranickou knížku v kapse.

Takovým lidem chceme nabízet spolupráci, chceme je mít v našem senátorském klubu nebo na kandidátkách nejen v komunálních, ale také v krajských volbách. A já chci takové lidi přivést také na kandidátku do voleb sněmovních. To vše ale neznamená, že by neplatilo, že jsme stranou praktických řešení, stranou, která vnímá negativně centralistickou politiku a její negativní dopady na život lidí. Já v tom ale nespatřuji neukotvenost, nýbrž základní bonus.

Vždy když jsem v minulosti mluvil s politiky Starostů, na první pohled mne zaujala jakási laxnost směrem ke sněmovně. Vždy jsem slýchával, že si počkáte, že máte dost času, že rostete kontinuálně a postupně a že váš čas přijde. Ptám se tedy: budou pod vaším vedením klíčovou prioritou Starostů naopak sněmovní volby?

Řeknu dvě věci, které si možná budou zdánlivě protiřečit: je skutečně pravda, že existují politické síly, zmínit mohu třeba TOP 09, které svoji existenci a budoucnost opírají výhradně o pobyt ve sněmovně. STAN takový není. My jsme po posledních komunálních volbách opět vyrostli, máme takové množství komunálních politiků, jako nikdy předtím, máme dva primátory statutárních měst, jsme v jedenácti krajských zastupitelstev ze čtrnácti. Posílili jsme také v Senátu, kde máme jeden z nejsilnějších klubů.

Znamená to, že jsme přítomni ve všech patrech české politiky, tudíž mohu říct, že pokud bychom z jednoho zmizeli, nebude to pro nás znamenat konec. Zároveň si ale myslím, a to je asi důkaz toho, že naše hnutí někam dospělo, že nastal ten okamžik, kdy si na sněmu musíme jasně říct, že už nejsme stranou regionálních nebo komunálních politiků, ale že jsme stranou, která je a chce být relevantní politickou silou s ambicí změnit poměry v zemi a tudíž převzít vládní odpovědnost.

Česká politika prochází posledních zhruba devět let zásadní proměnou. Poslední volby ukazují, že je zde silná poptávka po nové politické reprezentaci. Vydělal na tom zatím hlavně Andrej Babiš. Ani tradiční strany ale neskládají zbraně. Takže: jak chcete voliče přesvědčit, že jste relevantní alternativou jak vůči tradičním politickým stranám, tak vůči Andreji Babišovi?

To je kruciální otázka. Vypíchnul bych několik momentů, byť na sebe třeba nebudou navazovat. Předně: i v té opoziční roli musíme najít svou vlastní polohu, nesmíme být jedněmi z mnoha. Byť máme pouze šest poslanců, naše pozice a politika musí být autentická, jednoznačně odlišitelná od ostatních stran a hnutí. A to i za tu cenu, že budeme v dílčích situacích hlasovat jinak, než zbytek opozice. I kdyby to tu a tam mělo znamenat, že podpoříme vládní návrh.

Naše politika přitom musí být jasná a čitelná. Opírat by se měla o program, který představím na sněmu a který jsem si nazval politikou pěti inovací, které si myslím, že zásadně potřebuje česká společnost. Za prvé potřebujeme inovaci vzdělávacího systému. Existují dobré příklady, uvést mohu Finsko nebo Estonsko. Jsou to země, kde se reformoval vzdělávací systém, mimo jiné tam díky tomu roste volební účast. Vyrůstají tam lidé, kteří rozumí informacím a umí s nimi pracovat.

A jako bývalý pedagog, který před tabulí strávil více než deset let, vím, že české školství nepřipravuje kompetentní lidi, kteří by mohli obstát v dnešním složitém světě. České školství není školstvím pro 21. století. Potřebujeme reformu, díky níž budou lidé rozumět světu také za deset let, tedy v čase, kdy už bude zase úplně jiný, než dnes. Potřebujeme vzdělávací systém, který mimo jiné vrátí prestiž učitelům. Pokud tady třicet let necháváme učitele zcela napospas, necháváme je opuštěné, necháváme to jako poslední možnost, kam se lidé hlásí na vysokou školu, tak se tu proměnu nikdy nepovede nastartovat.

Vzdělání totiž není pouze cestou k prosperitě, jak se tady často říká, ale také cestou, jak udržet liberální demokracii. Nejen proto představíme ještě do letních prázdnin komplexní reformu školského systému, kterou připravuje tým okolo Petra Gazdíka. Jeho součástí je řada lidí, mimo jiné třeba Mikuláš Bek. Nebudou to ale nějaké obecné floskule, nýbrž konkrétní legislativní plán. Druhá zásadní inovace mého programu, je nový sociální sytém. My jako Starostové, se nesmíme slova „sociální“ bát. Nesmíme se štítit témat, která třeba ostatním středovým nebo pravicovým stranám nelahodí.

Například?

Například se nesmíme bát přiznat, že by v České republice měla být zvýšena minimální mzda. Důvod je prostý: jedině tak dosáhneme toho, že bude pro mnoho lidí práce zase zajímavá. Pojďme debatovat o tom, že stát namísto štědrých sociálních dávek musí vytvářet systém sociálních pobídek. Pojďme hledat způsob, jak aktivizovat úřady práce, anebo jak snížit počet dnů, které tady lidé v průměru na úřadech práce tráví. V Dánsku je to průměrně sedmdesát dnů, u nás 256. Pojďme změnit to, že se lidé na úřad práce stydí chodit, neboť ten jim navíc nic nenabízí.

Pojďme dále zahájit skutečnou debatu o porodném, důchodovém systému a dalších oblastech sociální politiky. Třetí oblastí, která potřebuje zásadní inovaci, je státní správa. My se s ostatními moderními stranami shodneme na digitalizaci, pozornost je ale potřeba zaměřit ještě o patro níž. Je tady totiž celá řada reliktů rakousko-uherské státní správy, které již z logiky věci dávno nefungují, například místní příslušnost. Pokud jste třeba z Brna, a potřebujete něco vyřídit v Praze, máte smůlu, musíte do Brna.

Musíme dávat každému úřadu informace zvlášť, vidíme naprosto neakceptovatelnou nepropojenost jednotlivých úřadů. Rád bych zlikvidoval relikty, které do 21. století nepatří, a nastavil celý systém tak, aby odpovídal skutečným potřebám lidí.

A je realistické, že se vám to podaří? Mnozí voliči jsou už otrávení a ve změnu nevěří…

Lidé musí začít českému státu věřit, vždyť on je většinou otravuje. S tím vším souvisí vzmáhající se nedůvěra v politiku, klesající účast ve volbách a celková neochota se angažovat.

Chci zvedat témata, na která státní politika žádným zásadním způsobem nereaguje. Mnohá z nich jsou bytostně „starostenská“ priorita, třeba tenčící se zásoby vody. Tady vůbec nejde o pravici nebo levici, je v bytostném zájmu nás všech, abychom dokázali environmentální témata promítnout v naši zemědělské politice. Musíme přestat dotovat velké koncerny, a naopak začít podporovat malé výrobce, kteří mají zájem na kultivaci krajiny, na tom, aby dokázala zadržovat vodu a podobně. Environmentální témata si musíme osvojit, Starostům musí být vlastní.

No, a v neposlední řadě je to inovace v ekonomické oblasti. Vede se tady trochu zjednodušená debata o tom, zda deficit ano či ne. Pokud tedy deficit ano, neměli bychom si půjčovat na dárky k Vánocům. Půjčujme si například na to, aby vystudovali naše děti. Máme podfinancovanou vědu, podle OECD o nějakých padesát až sto miliard korun. Jednoduše řečeno bych chtěl české veřejnosti vzkázat, že se tady nemá cítit nikdo opuštěný. A nejde jenom o ty, kteří čelí exekucím, a kteří do nich spadli mnohdy nikoli vlastní vinou.

To stát jim vytvořil podmínky, aby do exekucí spadli, a je to sakra brzda pro českou ekonomiku. Ale nejde jen o ně. Tady se nesmějí cítit opuštěně také elity – vědci, učitelé, lékaři a další. Vědci, kteří svoje patenty raději uplatňují v cizině, protože tady nejsou zaplaceni a venku je to pro ně jednodušší, tady se nesmějí cítit opuštěně učitelé, kterým se třicet klet slibuje návrat prestiže, tady se nesmějí cítit opuštěně lékaři a sociální pracovníci, kteří nám raději prchají za výdělkem do ciziny.

Stát tady opustil obrovské množství lidí. Opustil nejen ty dole, ale také střední třídu. A namísto toho, aby to současná vláda řešila, tak pouze jednotlivé skupiny marketingově uplácí. Babiš a jeho lidé nepřišli s jedinou strukturální, systémovou změnou. Ani jedno z těch zásadních témat, o kterých mluvím, nepatří mezi vládní priority. Není tam vzdělání, modernizace sociálního systému, ani environmentální problémy. A to vše jsou autentická témata STAN. A pokud někdo říká, že jsme neukotvení, opáčím mu: ne, my máme témata.

Je tu ale jedna zásadní okolnost, která může limitovat váš úspěch. Operujete dlouhodobě v politickém středu, který je přeplněný. Přestože jde o věc, která není nová a na kterou jste se už pokoušeli rozličně reagovat, musím se vás zeptat, jak tomuhle faktu chcete čelit?

Předně programovou srozumitelností, kterou jsem vám stručně představil. Musíme představit klíčová témata, která nás zajímají a se kterými si nás lidé začnou spojovat. Za druhé: máme obrovské množství zajímavých osobností a naším úkolem je více vtáhnout. Musí častěji mluvit za STAN, musí prezentovat naše politické priority a náš program. K tomu bude potřeba obrovské nasazení předsedy a nového vedení, musíme systematicky objíždět republiku, město po městu, obec po obci.

V neposlední řadě nesmíme lidem dávat návody z centra, naopak, musíme s nimi být více v regionech. Což tak už do velké míry je, už teď nejsme pražskou stranou, podmínkou našeho úspěchu ale je, že se prosadíme i v regionech, které bývají z rozličných důvodů označované za v něčem slabé, zanedbané nebo nevýkonné. Musíme tam vyrazit, mluvit s lidmi, být tam. Pochopitelně s tím souvisí návrh Jana Farského, že bychom do regionů přesunuli některé úřady z centra.

Nakonec také věřím, že se k nám lidé přidají proto, že budu uvěřitelným lídrem. Uvěří mi, že jsem si ve dvaatřiceti letech řekl, že začnu s touto zemí něco dělat, že jsem začal na městě, kde se to snad pomalu daří, a logicky chci svou zkušenost uplatnit i dále, ve velké politice. Věřím, že je za mnou autentický příběh, nebyl jsem jako jiní v několika stranách. Věřím, že jsem konzistentní a že lidé uvěří, že když jsem to myslel vážně s Kolínem, myslím to také vážně jako předseda Starostů.

A co Kolín? Nebude Kolín opuštěný poté, co se stanete předsedou parlamentní strany?

Může to být výhoda i nevýhoda, já ale nejsem ukřičený, ani samozvaný lídr. Vždycky jsem kolem sebe vytvářel tým. Věřím, že to tak bude i pokud jde o vedení Starostů. Povedlo se mi to i v Kolíně, nebál jsem se vedle sebe nechat vyrůst osobnosti. Třeba místostarosta Michael Kašpar je v několika věcech objektivně lepší než já. Je mladší, má nasazení a mnohdy zdravější perspektivu, než já po devíti letech.

Z Kolína nechci zmizet úplně, je to moje dítě, a myslím, že zdařilé dítě. Faktem ale je, že dělat předsedu strany, který poctivě jezdí po republice, mít poslanecký mandát a držet si i pozici starosty, úplně dohromady nejde. Asi bych se ocitl v situaci, kdy by mě život ani nenaplňoval. A já byl doteď zvyklý, že mě práce naplňovala. A pokud by mě měl tento pocit opustit, nejspíš bych ji nemohl dělat.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud