Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Stropnický pro INFO.CZ: Ne všem se líbí, že by se Česko dokázalo ubránit kybernetickým útokům

Stropnický pro INFO.CZ: Ne všem se líbí, že by se Česko dokázalo ubránit kybernetickým útokům

Plánované rozšíření pravomocí Vojenského zpravodajství, s nímž počítá novela zákona o kybernetické bezpečnosti, se nečekaně komplikuje. Plán ministra obrany Martina Stropnického, který má umožnit, aby tajná služba monitorovala provoz na internetových sítích, narazil zejména u vládních sociálních demokratů. Ti přitom dosud novelu podporovali. „Neumím si to vysvětlit,“ říká Stropnický v rozhovoru s INFO.CZ.

Vojenské zpravodajství má za sebou některé skandály, zejména skandál s paní Nagyovou, který skončil u soudu. Myslíte si, že to je správná instituce, která by měla mít pod palcem kybernetickou bezpečnost?

Za Vojenským zpravodajstvím se ještě nějaký čas potáhnou aféry paní Nagyové a spol. Mě to docela mrzí, protože si myslím, že to je selhání několika lidí, na základě několika okolností. Když za vámi přijde někdo z premiérova okolí a dá vám nějaký befel, tak jste ve strašně složité situaci. Nechci se jich zastávat, ale rozhodně bych ty stovky lidí neoznačil za nekompetentní, protože to bychom jim strašně křivdili. Nedávno jsme byli v Izraeli s ředitelem Vojenského zpravodajství panem Berounem a s izraelským generálem, který to má tam na starosti. On řekl explicitně, že naše lidi bere jako partnery, kteří jsou ve svém oboru hodně daleko.

V jaké jste fázi s přípravami? Podílí se na nich Izraelci nějak výrazněji?

Hledáme lidi a začínáme je školit. Neexistence zákona to brzdí a podvazuje. Izraelská pomoc je především technická pomoc. Neřeknou vám ovšem úplně všechno. Je to i o budování vzájemné důvěry kvůli budoucímu vyměňování informací. Když máte partnera na této úrovni, může vás upozornit, že čelí nějaké atypické výměně dat (útoku).

Jste schopní regionálně rozlišovat kybernetickou hrozbu?

To už je pokročilá fáze. Na to musíte mít zákon, musíte mít smlouvu s operátorem. Zjistíte třeba atypický pohyb, začnete ho analyzovat, sbírat informace a případně se začnete ptát, odkud to bylo. Můžete to zjistit, ale často je to přes nějakou zemi, která se používá jen jako tranzitní. Je to docela složité a my jsme hendikepováni tím, že nemáme státní páteřní síť, na níž by byla připojena energetika, nemocnice či základní dopravní infrastruktura. Pak by to mohlo být vyňaté z občanského kyberprostoru.

Zasáhne novela zákona vůbec nějak lidem do soukromí?

Vůbec nejdeme do nějakých slov. Pokud budete mít téměř jistotu, že vaše podezření je správné, tak můžete jít za soudcem jako u běžných odposlechů.

Není na čase vybudovat páteřní síť? Mluví se o státních cloudových úložištích, protože státu je pronajímají soukromé firmy.

Byl bych toho zastáncem, ale je to běh na dlouhou trať a je to finančně velmi náročné. To se malinko zaspalo. Po roce 2010 s tím začalo NBÚ, když říkali, že něco musíme začít dělat. Když je tu teď jakýsi bod zlomu, tak je podivné, že to musíme obhajovat. Přitom na základě programového prohlášení vlády to musíme vybudovat.

Vaši koaliční partneři ovšem tak trochu celý záměr zpochybňují.

Volby už jsou blízko. První čtení v poslanecké sněmovně proběhlo absolutně bez povšimnutí. Ve vládě schválení bylo úplně hladké. Pan ředitel Beroun tam seděl jako přísedící a nedostal jedinou otázku. Čekali jsme, že by třeba vnitro mohlo přijít s námitkami, ale nikdo nepřišel s ničím. Ve výboru pro obranu hlasovalo 10 lidí pro a jeden se zdržel. Ani jediný sociální demokrat nebyl proti. Jiný sociální demokrat najednou přišel s tím, že bychom to měli zevrubně projednat. Můžu si jenom klást otázky, co je za tím.

Může za tím být třeba tlak z vnějšku? Myslím tím mimo české hranice.

Nemyslím si, že se tlak z vnějšku v tomto případě promítne do stanoviska poslance. Ale nevylučoval bych to u některých sdružení. Nechci to srovnávat s „Ne základnám“, které mně napíše tak jednou týdně.

Tak to je vnímané čistě jako proruský spolek.

Nelze to vyloučit. Ne všem se líbí, že by Česká republika tuto kapacitu měla. Testy toho, jak je stát na podobné útoky připraven, jsou evidentní. Jsme svědky něčeho podobného v Pobaltí. Estonsko bylo vystaveno několika pokusným útokům na část státní správy. Pracuje se i se systematickým znevěrohodněním státu být řízen. To je velmi časté. Vytváří se občanská nespokojenost s tím, že stát není řízen. Každý může být řízen lépe, ale že by nebyl, to není pravda. Tato iluze se systematicky vytváří.

Myslíte si, že před parlamentními volbami se budete více setkávat s dezinformačními kampaněmi, nebo s kyberútoky?

Dezinformační kampaň je snazší. Je jednodušší plácnout něco na síť a živit to pseudodiskuzemi. Na to vám stačí prsty dvou rukou. Nemáme elektronické sčítání hlasů a vůči některým hrozbám jsme imunní. Může tam ovšem docházet k nabourání systému nějakého ministerstva jako doklad toho, že stát není schopný. Stejně jako my jsme svědky nějaké brzdy v našem úsilí. A může to být zároveň jen proto, aby řekli, že nejsme schopní se ubránit. A nikdo si to nedá dohromady s tím, že nám je bráněno, abychom mohli onu bezpečnostní kapacitu vytvořit.

Víte o nějakých kybernetických útocích?

Jeden orgán státní správy byl v minulých dnech napaden. A to teda celé jeho vedení, ve smyslu emailů. My jsme to nebyli.

Došlo k nějakému úniku informací?

Nemyslím si, že strategicky zásadních. Ale prostě se ten pokus stal a ten pokus se povedl. A to je špatně.

Kdo je v současnosti největší kybernetickou hrozbou?

Jestli po mně chcete stát, tak to nemohu říct. Všichni víme, kdo je v tomto aktivní a kdo má systematický zájem v šíření polopravd a totálních lží.

Vojenské zpravodajství vždy varuje před hrozbami z Číny a Ruska. Souvisí to s tím? Varování ohledně Číny bylo poměrně silné.

Bylo by asi překvapivé, kdyby odtamtud nic nepřišlo. Nemůžu to říct jednoznačně, protože to nemůžu doložit. Čínská komunita se ovšem spíše zaměřuje na ekonomické zájmy a ruská na ty druhé.

Myslíte si, že do voleb stihnete něco změnit?

Dnes (31. ledna - pozn. redakce) je zásadní schůzka, kterou svolal pan premiér ve sněmovně. Poté, co to odsouhlasil výbor, který za to ručí, v poměru 10:0, tak je pro mě překvapení, že se na to svolávají nějací lidé a my to budeme obhajovat.

Vypadá to trošku jako příprava, že by to neprošlo.

Upřímně řečeno tomu úplně nerozumím. Mluvili jsme o tom minulou středu na koaličním jednání. Pan premiér tam měl nějaké poradce, s nimiž jsme ještě dlouho seděli. Přibude tam nakonec ještě jeden odstavec. Kontrola bude mít nakonec pět stupňů. Nehledě na to, že všichni lidi, kteří se v tom budou pohybovat, budou mít prověrku na stupeň tajné. Věřím, že zvítězí nějaký racionální přístup a nezastaví se to.

 

 

 

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744