Tady nacisté trýznili české vlastence: do ran jim lili i žíraviny. 10 zajímavostí o Pečkárně | info.cz

Články odjinud

Tady nacisté trýznili české vlastence: do ran jim lili i žíraviny. 10 zajímavostí o Pečkárně

Pohasínaly tu naděje, ale také se utvrzovaly charaktery. Petschkův palác, nebo-li lidově zvaná Pečkárna, byla řídící úřadovnou gestapa v Praze a doslova místem, kde se za protektorátu koncentrovalo to nejhorší zlo. Celami zde za šest válečných let prošly desetitisíce Čechů, kteří museli čelit tomu nejbrutálnějšímu mučení a nátlaku. Někteří odolali, jiní se zde naopak přiklonili na stranu nacistů. Místo však zůstává i 70 let po válce zachováno téměř v původním stavu.

Z banky pro honoraci se stal obávaný úřad s mučírnou

Petschkův palác nevzniknul původně jako centrála tajné státní policie. Budovu si mezi lety 1923 až 1929 nechala postavit bankéřská rodina Petschkových, která ji chtěla využívat jako reprezentativní centrálu svého impéria. Novoklasicistní dům na rohu ulic Washingtonova a Politických vězňů kousek od Hlavního nádraží sloužil jako banka pro lepší klientelu ale jen několik let. Židovská rodina Petschkových ze strachu před šířícím se antisemitismem v roce 1938 emigrovala.

Když nacisté vtrhli 15. března 1939 na české území, vyhlídli si opuštěnou budovu banky za sídlo své tajné policie. Přesto nejdříve operovali ze zabraného hotelu Palace v Panské ulici, ale jakmile se v protektorátu začala stejně jako v říši utvářet síť německých úřadů, přesídlilo gestapo do Petschkova paláce, kde vznikla řídící úřadovna, která zde byla až do posledních dnů války v květnu 1945. Přestože nacisté tedy považovali židy za méněcenné, jejich majetku se rozhodně neštítili.

Biograf, ve kterém se čekalo na utrpení

Prostory k věznění se nacházely v suterénu budovy. Zadržení lidé čekali na výslech v takzvaném biografu, což byl největší prostor v této části budovy. Vzadu v místnosti seděl na vyvýšené stoličce strážný a na druhé straně místnosti bylo okénko ve zdi, kterým zadržené pozoroval další nacista. Uprostřed seděli zadržení na dřevěných lavicích. Museli mít mezi sebou velké rozestupy, protože se s ostatními nesměli bavit. Ten, kdo to porušil, musel počítat s brutálním trestem – třídenním půstem a stejně dlouhým stáním až do vyčerpání, jak informuje dochovaná dobová cedule.

Takzvaný biograf, kde zadržení čekali na výslech.Takzvaný biograf, kde zadržení čekali na výslech.autor: Archiv Anety Černé

Biograf se tomuto místu říkalo proto, že zadržení museli především hledět před sebe na bílou zeď, kde se jim v očekávání brutálních výslechů a mučení promítal na stěně možná celý jejich dosavadní život.

V celách končily naděje i životy

V suterénu byly kromě biografu i cely, ve kterých zadržení čekali, pokud byly výslechy delší a pokračovaly například i do druhého dne. Všech jedenáct místností je zhruba stejně velkých. Působí velice stísněně, rozměrově mají zhruba 2 krát 1,5 metru. V každé cele se nacházela dřevěná pryčna asi 50 centimetrů široká, která rozhodně nesloužila k plnohodnotnému spánku. Místnosti byly bez oken, jen dole u každých dveří byla malá mřížka, kterou dovnitř proudil vzduch, a úplně u stropu malé okénko s žárovkou zvenčí, kterou ale nacisté rozsvěceli jen, když chtěli vězně zkontrolovat.

Čeští vlastenci tak trávili hodiny v těchto kobkách, ze kterých je odváděli k mučivým výslechům, z nichž se mnohdy vraceli potlučení a krvaví. Proto se také stávalo, že nacisté vězně po otevření cely nacházeli už bez života, ať vlivem rozsáhlých zranění, nebo protože si v zoufalství sami radši vzali život.

V celách nebylo okno, jen dřevěný kavalec.V celách nebylo okno, jen dřevěný kavalec.autor: Archiv Anety Černé

Nacisté s oblibou používali obušky, rákosky a pouta a do ran lili vězňům žíraviny

Zřejmě nejobávanějším prostorem byla mučírna, kterou nacisté používali při zvlášť tvrdých výsleších. Nacházela se v prvním patře budovy, v místnosti číslo 102. Gestapáci tu měli k dispozici celou řadu nástrojů, kterými chtěli donutit zadržené, aby udali další členy odboje, nebo jim poskytli důležité informace. Vězni si například museli obléknout železnou vestu, kterou nacisté původně ukořistili americkým letcům, a do níž vložili železné pláty. Když pak gestapáci bili vězně přes tuto vestu, způsobovali mu rozsáhlá vnitřní zranění, která ale na povrchu těla nebyla téměř vidět. I nacisté se totiž báli, aby jejich centrálu nenavštívila delegace Červeného kříže, jako tomu bylo v Terezíně, a nezjistila, že se k vězňům chovají nehumánně…

Promyšleně jim tak ubližovali nejlépe pouze tak, aby to nebylo příliš vidět. Po konci války se v Pečkárně našly dokonce různé bičíky a obušky, které nacisté k mlácení vězňů používali. Také zde zůstaly lahve se zbytkem žíravin, které gestapáci lili vězňům do otevřených ran.

Kdo nechtěl mluvit, musel jít na Stalinovu houpačku

Jedním z nejbrutálnějších způsobů jak dostat z hrdinů odboje potřebné informace, bylo použití takzvané Stalinovy houpačky. Šlo o tyč zapřenou mezi stěnami, na kterou gestapáci pověsili spoutaného vězně a rozhoupávali ho kopanci, pěstmi i taháním za vlasy.

V expozici v Petschkově paláci se stále nacházejí autentická pouta, ve kterých byli drženi a mučeni přední zástupci protinacistického odboje. Nejsou už ale v místnosti číslo 102, nýbrž v suterénu. V původní mučírně měla vzniknout kancelář, ale ze zřejmých důvodů v ní údajně nikdo nechtěl pracovat, a proto se dnes místnost nevyužívá.

Stalinova houpačka - rekonstrukceStalinova houpačka - rekonstrukceautor: Archiv Jaroslava Čvančary

Tam, kde byly dříve přepážky, padaly tresty smrti

V přízemí budovy se nachází také rozsáhlý sál, ve kterém původně byly bankovní přepážky. V době protektorátu a především období heydrichiády se zde ale konaly stanné soudy, které vynášely fatální ortely nad těmi, kteří byli zapojeni do odboje, ale i nad těmi, u kterých gestapo pouze vyhodnotilo, že útok výsadkářů na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha schvalují.

3. září 1942 se zde uskutečnil například proces se zástupci pravoslavné církve Vladimírem Petřkem, Václavem Čiklem, Janem Sonnevendem a biskupem Gorazdem, kteří poskytli parašutistům vyslaným z Británie úkryt v kostele svatých Cyrila a Metoděje. Všichni byli odsouzeni k smrti.

V celách trpěli hrdinové odboje, ale i zrádci

Pečkárna byla ústředím tajné policie, a proto také prvním místem, kam se zadržení dostávali. Probíhaly zde první výslechy a vězně sem převáželi i opakovaně z pankrácké věznice. V celách v Pečkárně totiž zůstávali zadržení většinou jen několik hodin, nebo maximálně dnů, když z nich gestapáci potřebovali nutně vymlátit jen s krátkými pauzami důležité informace. V biografu i celách tak trpěla většina dopadených hrdinů odboje. Statečně tu vzdorovali muži i ženy, kteří pomáhali parašutistům, v jedné z cel drželi také předsedu vlády Aloise Eliáše, a nebo Josefa Mašína z odbojové skupiny Tři králové, který se údajně s nacisty i pral a při výsleších přes neskutečnou brutalitu neprozradil vůbec nic.

Celkem se v Pečkárně dle knihy, kam nacisté s pověstnou německou pečlivostí zapisovali příchozí zadržené, vystřídalo za šest let 35 721 lidí. Kromě hrdinů odboje byl mezi nimi ale například i Karel Čurda, který přišel udat parašutisty Jana Kubiše a Josefa Gabčíka a všechny odbojáře, které znal. Nacisté zprvu nevěřili, že jim přišel předat důležité informace, a proto i jeho podrobili výslechům a drželi jej v podzemí.

Kancelář vedoucího úřadovny gestapa se příliš nezměnila

Kromě podzemních prostor se ale zachovala například i kancelář vedoucího řídící úřadovny. Tuto pozici zastával od června 1939 do podzimu 1942 Hans-Ulrich Geschke a po něm až do konce války Ernst Gerke. V rohové místnosti, kde úřadoval, zůstal veškerý původní nábytek včetně masivního dřevěného stolu, na kterém podepisoval rozsudky smrti. Jen kousek vedle je také zachovaná zasedací místnost s původním posezením, kde nejvyšší činitelé gestapa pravděpodobně oslavovali po dobytí krypty, ve které se skrývali čeští parašutisté vyslaní zahraničním odbojem.

Navzdory socialistickému realismu nábytek zůstal

To, že se velká část prostor i nábytku zachovala v původním stavu, lze možná považovat za malý zázrak. Po válce budovu začalo využívat Ministerstvo zahraničního obchodu. Obložené stěny, monumentální schodiště i bytelný nábytek ale nenahradily výdobytky socialistického realismu, až na malé výjimky se vše po buržoazní rodině Petschkových dochovalo až dodnes.

Pečkárna není přístupná nonstop, dostat se tam ale dá

Areál Pečkárny není volně přístupný bez omezení, v budově totiž nyní sídlí Ministerstvo průmyslu a obchodu. Expozici spravuje Český svaz bojovníků za svobodu a prostřednictvím této instituce je možné se na prohlídku místa objednat. Je nutné tak ale učinit minimálně sedm dní předem a do prostor je možné se podívat ve všední dny mezi 9. až 15. hodinou. O podmínkách prohlídky se více může dozvědět na telefonu 224 262 874, nebo emailu csbspraha@volny.cz.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud