To nejpodstatnější z české politiky v roce 2018 očima politologů: Volby a další eroze demokracie | info.cz

Články odjinud

To nejpodstatnější z české politiky v roce 2018 očima politologů: Volby a další eroze demokracie

Jaké události, kauzy, momenty anebo situace české politiky roku 2018 považujete za nejdůležitější a proč? Tuto otázku jsme položili několika předním českým expertům na domácí politiku. Do ankety redakce INFO.CZ přispěli Ladislav Cabada, Lukáš Jelínek, Petr Just, Lubomír Kopeček, Daniel Kunštát, Josef Mlejnek a Milan Znoj.

Ladislav Cabada

Dvě významné události jsou spojeny s výsledky prezidentských, respektive senátních voleb. Pokud jde o prezidentské volby, pak těsné vítězství Miloše Zemana ve druhém kole jasně určilo způsob, jakým bude role hlavy státu v dalších letech vykonávána, včetně vztahu k dalším ústavním institucím.

Miloš Zeman vytvořil s Andrejem Babišem mocenské duo, které se navzájem podporuje a vytváří hlavní osu české politiky. Za podobně významné nicméně považuji výsledky podzimních voleb do Senátu, kde hnutí ANO utrpělo dosud nejtěžší volební i politickou porážku. Ta je ještě umocněna nízkým koaličním potenciálem v řadě velkých měst Čech a Moravy včetně Prahy a Brna, kde vládě a parlamentu dominující hnutí bylo odesláno do opozice.

Jako třetí významný moment vidím rok „osmičkových“ výročí, vztažených k vzniku československé státnosti, její krizi v roce 1938 a také Pražskému jaru roku 1968. Jednalo se o významný prvek, jenž přispěl k otevřené diskusi o našich kořenech, sdílených cílech a podobně.

Lukáš Jelínek

Za nejvýznamnější událost končícího roku pokládám zrod druhé Babišovy vlády a okolnosti, které mu předcházely, i které po něm následovaly. Byli jsme svědky vleklého natahování Ústavy prezidentem v Babišův prospěch - Zeman byl ochotný jej ponechat v křesle bez důvěry a v demisi nekonečně dlouho. Pak se našla ČSSD, která byla ochotná vládu s problémovým premiérem legitimizovat, čímž vnesla nesoulad do řad svých členů i voličů.

Světlou stránkou operace je realizování především levicového programu, zhutnělého do témat sociální politiky. Na pozadí toho všeho byla do salónů vpuštěna KSČM a Babiš se Zemanem dali razítko přijatelnosti i Okamurově SPD. Zajímavé je posilování ODS a Pirátů, coby stran politické pravice a středu.

Petr Just

Klíčovými politickými událostmi byly pochopitelně všechny letošní volby, zejména (ale nejen) volby prezidentské, mimo jiné i proto, jak je úřad prezidenta v české společnosti dlouhodobě brán a jaký mu je dáván význam. Což se mimochodem potvrdilo i vysokou volební účastí. Ale i volby senátní a komunální přinesly tu větší, tu menší proměny stranicko-politické mapy České republiky a jejích částí.

Další klíčovou politickou událostí bylo ustavení současné vlády v rámci druhého pokusu po volbách do Poslanecké sněmovny, které proběhly v říjnu 2017. A průběžnou pozornost samozřejmě vyvolávala i vlastní existence a činnost vlády, ale bohužel zejména tím, že byla narušovaná kauzami premiéra Andreje Babiše.

V tomto kontextu je pak nutno zmínit lavírování ČSSD, pokud jde o to, jak se k oběma věcem a – vstupu do vlády i kauzám premiéra – postavit. Veřejné mínění zatím postoj ČSSD nereflektuje pozitivně, což posiluje pozice vnitrostranických kritiků, kteří již zajisté zbrojí na sjezd v příštím roce.

Lubomír Kopeček

Za nejdůležitější politický aspekt prostupující prakticky celým rokem 2018 považuji negativní a kontinuální zatížení vládnutí v Česku osobou premiéra, který je pro ostatní stranické aktéry velmi omezeně přijatelný hlavně kvůli svému trestnímu stíhání, a kolem něhož se neustále objevují problémy spojené s jeho osobou a aktivitami.

V první polovině roku tento aspekt výrazně zkomplikoval a na řadu měsíců prodloužil proces vzniku vlády s důvěrou Poslanecké sněmovny, v druhé polovině roku to pak vedlo k oslabování pozice premiéra a existence vlády. Povahou jde o něco, co se velmi podobá Itálii v době premiérství Silvia Berlusconiho, kdy bylo vládnutí zatížené neustálými problémy a skandály premiéra.

Efekt je ten, že se neřeší obsahové aspekty politiky, jako jsou penzijní reforma nebo útěk lékařů a sester ze zdravotnictví, což se může velmi nepříjemně Česku vymstít, až skončí ekonomická konjunktura.

Z dalších událostí roku 2018 stojí za pozornost výsledek volby prezidenta v lednu, tedy Zemanovu obhajobu mandátu. Dále stojí za pozornost výsledky komunálních a senátních voleb, které se dají brát jako určitý, i když mírně zkreslující, test voličské podpory. U některých stran je patrné potvrzení určitého dlouhodobějšího trendu už od parlamentních voleb roku 2017.

U hnutí ANO jde o víceméně stabilní voličskou podporu, která se promítla do výsledku v komunálních volbách (nikoliv v senátních), u ODS viditelná revitalizace voličské podpory, u ČSSD, KSČM a TOP 09 pokračující voličský úpadek, což může ve střednědobém horizontu znamenat konec parlamentní existence všech tří stran.

Daniel Kunštát

Jednoznačně nejdůležitější nebyla jedna nebo více dílčích událostí, ale celý proces pokračující eroze některých pilířů české polistopadové demokracie, kterou bychom svého času přes všechny možné (a veskrze oprávněné) výtky mohli směle kategorizovat jako relativně fungující, více či méně normální liberální demokracii. Demontáž tohoto typu režimu bodově spočívá v následujících momentech:

1) Do prezidentského úřadu byl znovu zvolen člověk, který už zcela otevřeně vystupuje jako agent ve službách cizí moci. Lépe řečeno cizích mocí a ani v jedné z nich naneštěstí není komunikačním kódem latinka a už vůbec nejsou součástí západního civilizačního okruhu.

2) Prvně jmenovaný prosadil do křesla premiéra politického podnikatele, který se v bohulibé službě veřejnosti dnes a denně ocitá v gigantickém střetu zájmu. A oproti této koncentraci téměř až neskutečné politické, ekonomické a mediální moci v jedněch rukách (byť by byly sebečistší) jsou nejrůznější čapí kauzy a syn rekreující se na Krymu jen takovou v zásadě úsměvnou banalitou.

3) Co je ale možná nejpodstatnější: Tyto klíčové postavy české politiky vzor 2018 jsou zároveň protagonisty (přirozeně spolu s jinými vítečníky, jako je Okamura či Filip, kteří ovšem v celé věci hrají spíše štěk užitečných idiotů) některých velmi pofiderních a zároveň nebezpečných hlubinných trendů s vážnými celospolečenskými dopady. Zjevně příliš neoceňují – mírně řečeno – svobodnou politickou diskusi, ale zejména principy parlamentarismu a ústavního pořádku (a je vcelku jedno, jestli je touží vědomě zlikvidovat, jako Zeman, nebo je zkrátka nedokážou pochopit, jako Babiš).

Zároveň se výrazně zasloužili o legitimizaci krajních politických pólů zleva i zprava a o pozvolné otáčení kormidla východním směrem (Babiš je v tomto punktu spíše ve vleku Zemana, abychom byli spravedliví). Ruku v ruce také stojí za zhrubnutím, či skoro se chce říci brutalizací politické i obecně občanské kultury a vůbec celospolečenského klimatu. Modely jejich politického, někdy i obyčejně lidského jednání a zhusta koneckonců i rétorické figury jsou místy horší řeznického psa.

Účast ve volbáchÚčast ve volbáchautor: Info.cz


A konečně, oba systematicky zarážejí klíny do čehosi, co můžeme nazvat elementární „národní“  integritou - za pomoci velmi omšelého populistického schématu ve stylu „my“ (prostý dělný lid, toužící po chlebu, hrách a klidu na práci) versus „oni“ (neboli v kavárnách zevlující elitáři). Tím ostatně dávají dosti zřetelně najevo, že se nezdráhají programově, více či méně otevřeně, vyhledávat podporu nejen mezi tzv. normálními lidmi, ale i ve zcela autentickém společenském suterénu, který žije takřka bezvýhradně ze své atavistické nenávisti ke všemu možnému i nemožnému, k Západu, „demogracii“, migrantům, Havlovi, politickým stranám (rozuměj zlodějům), Evropské unii, novinářům, Kalouskovi, muslimům etc. etc.

Josef Mlejnek

Prezidentské volby, komunální a senátní volby, vznik vlády s důvěrou Poslanecké sněmovny. Důvody jsou myslím zřejmé.

Milan Znoj

Klíčovou událostí končícího roku bylo v mnoha ohledech vítězství Miloše Zemana v prezidentské volbě. Kdyby byl prezidentem Jiří Drahoš, a mnoho k tomu nechybělo, nejspíše by druhý pokus na sestavení vlády neměl Andrej Babiš, ale zkusil by to někdo jiný. Bez hnutí ANO by sice nešlo sestavit většinovou vládu, takže by to bylo ještě větší drama, než jsme zažili, ale nevzniklo by ono pevné spojenectví mezi Andrejem Babišem a Milošem Zemanem, které nastavilo mantinely české politiky na dlouho dopředu a paradoxně dodává české politice jistou stabilitu, která je mnohým docela protivná.

Svým způsobem zlomovou událostí bylo také hlasování o nedůvěře vládě, které nebylo jen jedním z řady minulých stejně neúspěšných pokusů. Opozice sice dokázala vyvolat hlasování o nedůvěře vládě Andreje Babiše, ale nepodařilo se jí rozklížit koalici ANO a ČSSD, výsledek byl tudíž na první pohled politicky vzato nemastný neslaný. Tak jako mnohokrát dříve. Při bližším pohledu se ale ukazuje, že se něco fundamentálního v české politice mění.

Andrej Babiš nejen že udržel vládní koalici, ale ustál i enormní tlak médií a dokonce se mu podařilo obrátit celou kampaň ve svůj prospěch, když preference ANO vzrostly až o čtyři procenta. V důsledku toho hnutí ANO upevnilo svoji dominantní pozici v české politice a naopak pravicová opozice se začala rozpadávat. Jenom ODS mírně posílila, ale TOP 09, STAN i lidovci se dostávají pod práh volitelnosti. Zřejmě se tak rýsuje nová stranická struktura české politiky.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Hra o trůny (Game of Thrones)

Redakce INFO.CZ pro své čtenáře připravila tematický speciál k poslední řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zájemci si budou moci před osmou sérií postupně připomenout postavy i dosavadní odvysílané epizody a dozví se o všech nových trailerech a spoilerech, které vyjdou najevo. Premiéra osmé řady se uskuteční 14. dubna 2019 (v Česku 15. dubna ve 3 hodiny ráno).

O seriálu Postavy Rody Shrnutí epizod Herci Knihy Mapa Titulky Trailer Stolní hry Jak to dopadne? Fotografie z 8. série Cestujte po stopách Hry o trůny

Game of Thrones s08e01 - shrnutí prvního dílu

Game of Thrones s08e02 - shrnutí druhého dílu

Články odjinud