Umírající matce jsem nemohla pomoci a sama zemřu na rakovinu. Poslankyně chce Čechům umožnit eutanazii | info.cz

Články odjinud

Umírající matce jsem nemohla pomoci a sama zemřu na rakovinu. Poslankyně chce Čechům umožnit eutanazii

Poslankyně za ANO Věra Procházková chce dát nemocným Čechům možnost zvolit si smrt. Eutanazii chce do české legislativy zakomponovat po vzoru Lucemburska a příslušný zákon hodlá mít hotový do konce roku. Říká, že to dluží svým zemřelým příbuzným i sobě. V otevřeném rozhovoru pro Blesk Zprávy prozradila, že sama nejspíše zemře na rakovinu a ráda by měla možnost rozhodnout o své smrti. 

Naposledy se o eutanazii mluvilo v roce 2016, kdy bylo její zlegalizování pod rouškou „zákona o důstojné smrti“ zamítnuto. Jak to s novým návrhem vypadá teď?

Zákon bude jiný, než ten, který byl před třemi lety předkládán. Jako podklad máme normu z Lucemburska. Teď se pohybujeme někde mezi závěrečnými ustanoveními, kde s pracovní skupinou složenou se zástupci z ministerstva zdravotnictví, ministerstva spravedlnosti, pacientů i z ústavy etiky a práva řešíme nesrovnalosti a zapracováváme argumenty odpůrců.

Během lékařské konference zaznívaly hlasy proti samotnému názvu, jak jste se s pojmenováním poprali v letošním roce?

Nebude se jmenovat zákon o důstojné smrti, protože důstojnou smrtí se rozumí i spoustu jiných smrtí. Ne, bude mít název takový, jako má ten lucemburský, a to „Zákon o eutanazii a asistované sebevraždě“. Hned na začátku bude vysvětlení těchto pojmů, protože se stále míchají dohromady. Vím, že například anesteziologové pojmům rozumí, ale myslím, že ve většinové laické i odborné veřejnosti jsou tyto pojmy neucelené.

(Během asistované sebevraždy si jed podá sám pacient, aktivní eutanazie je vykonána přihlížejícím, pasivní se rozumí „nechat zemřít“ – odpojení od plicní ventilace, stopka léčby – pozn. redakce) 

Zmínila jste pracovní skupinu, je v ní i lékařská komora?

Za lékaře jsem tam já. Já jsem anestezioložka, pracovala jsem 30 let na oddělení ARO a dodnes se setkávám během jízd se záchrankou se strašnými případy, stejně tak v ambulanci pro léčbu bolesti.

Takže vás k návrhu zákona vedly i tyto zkušenosti?

Přesně tak. Vedly mě k tomu i úmrtí v rodině. Všichni zemřeli na rakovinu. Já jsem některé z nich, i zdravotníky, doprovázela. Umírali způsobem, který se mi vůbec nelíbil. Moje matka umírala tak…nemohla jsem jí pomoci, protože ten zákon neexistoval. Sama si říkala o morfin, až zemřela a já u toho nemohla být, což mě strašně mrzí.

Ten zákon dlužím svým zemřelým, i sobě. Já mám 100% genetiku, která předpovídá, že zemřu na rakovinu, už mám i vyšetření. Všechny nás to čeká a já bych chtěla mít možnost se rozhodnout. Byť jsem lékařka a mohla bych si ty léky nadávkovat sama. Chci ale, aby když budu umírat, tak aby u toho mohla být moje rodina, aniž by byla trestně stíhaná. Dneska totiž můžete spáchat sebevraždu, ale člověk, který se o záměru dozví, to musí nahlásit – proč to ale dělat v případě nevyléčitelně nemocných?

>>> Pokračování rozhovoru na Blesk.cz <<<

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud