Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Uprchlíka postřelili na hranicích u Mikulova. Ústavní soud jeho stížnost odmítl

Uprchlíka postřelili na hranicích u Mikulova. Ústavní soud jeho stížnost odmítl

Ústavní soud (ÚS) odmítl stížnost Jaromíra Masaříka, někdejšího emigranta, kterého na hranicích s Rakouskem postřelili českoslovenští pohraničníci a zavlekli jej na moravskou stranu linie. Kvůli následnému trestnímu stíhání se Masařík domáhal vyslovení účasti na soudní rehabilitaci. Podle pravomocného verdiktu ale promeškal lhůtu, což nyní potvrdili také ústavní soudci a odmítli jeho stížnost jako zjevně neopodstatněnou, zjistila ČTK ze soudní databáze.

Masařík emigroval v roce 1969. O tři roky později čekal na manželku na hraničním přechodu Mikulov-Drasenhofen a dostal se do potyčky s pohraničníky. Když utíkal směrem do Rakouska, dostal zásah ze samopalu do nohy. Pohraničníci si pak pro něj došli, nejspíš už na rakouskou stranu hranice.

Následně Masařík čelil trestnímu stíhání pro pokus o vraždu a přípravu padělání a pozměňování veřejné listiny. Vykonstruované stíhání bylo nakonec po sedmi měsících zastaveno, muže posadili do letadla a vysadili v Madridu.

Pokud chtěl Masařík dosáhnout soudní rehabilitace, měl podle ústavních soudců hned v roce 1990 požádat o pokračování trestního stíhání. Dvouletou zákonnou lhůtu ovšem nevyužil.

„Ústavní stížnost neuvádí žádné konkrétní okolnosti, pro které stěžovatel podal návrh podle zákona o soudní rehabilitaci až v roce 2016 (tj. více než 26 let od účinnosti zákona),“ stojí v usnesení. Jeden z prvních rehabilitačních zákonů byl podle ústavních soudců přijatý brzy po převratu, aby umožnil rychlé přezkoumání zpolitizovaných kauz.

„Tendenci rehabilitačního předpisu urychlit cestu ke zmírnění následků křivd odpovídá na druhé straně zjevná tendence vymezit pro uplatňování rehabilitačních nároků určitý časový rámec,“ poukázali soudci.

Okresní soud v Břeclavi v roce 2007 uložil dvěma někdejším pohraničníkům podmíněné tresty za to, že zavlečení emigranta do Československa zorganizovali. Justice se původně domnívala, že skutek je promlčený, nicméně Nejvyšší soud tehdy nařídil vynést verdikt.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744