Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Vláda boje proti migraci? Babiš si osvojuje agendu Zemana, SPD a KSČM, varuje politolog Kunštát

Vláda boje proti migraci? Babiš si osvojuje agendu Zemana, SPD a KSČM, varuje politolog Kunštát

Z hlediska logiky vyjednávání, programu a personálního obsazení je druhá Babišova vláda vlastně čtyřkoalicí hnutí ANO, ČSSD, KSČM a prezidenta Zemana. V obsáhlém rozhovoru pro INFO.CZ to říká politolog Daniel Kunštát. Podle něj by to ale samo o sobě nepředstavovalo dramatické riziko, neboť oba Zemanovi předchůdci se z pozice hlavy státu mnohokrát snažili ovlivnit vládní formát jak v personální, tak i věcné rovině. Kunštát ale upozorňuje, že dnes je situace dramaticky odlišná a z hlediska kultury vládnutí zcela destruktivní. „Okolnosti vzniku vlády, konkrétně Zemanovo svévolné nejmenování ministerského kandidáta ČSSD, jednou vejde do učebnic jako první skutečně frontální – protože dokonaný a ostatními politickými aktéry tolerovaný – útok hlavy státu na samotné ústavní základy státu,“ nepochybuje politolog.

Dnes byla jmenována nová vláda. Jejím premiérem bude Andrej Babiš, jako první po roce 1989 se bude opírat o komunisty. Základní otázka zní: máme se bát o osud naší demokracie?

V otázce jsou vcelku přesně obsaženy oba neuralgické body nové vlády: premiérem je člověk s masivním, každodenním střetem zájmů na krku a vláda se bude opírat o podporu strany důsledně reprezentující hodnoty, které jsou přímou antitezí demokratického vývoje po roce 1989.  

Pamětníci vědí, že zdejší demokracie byla v minulosti – přinejmenším ve veřejném diskursu – symbolicky „ohrožena“ mnohokrát: když se poprvé dostala k moci levice, když vznikl pakt ČSSD-ODS v roce 1998, když rostla politická hvězda Jiřího Paroubka, když se rozšířilo „kmotrovství“ v éře vlád ODS v minulém desetiletí, když se Andrej Babiš dostal do nejvyšších pater politiky… Všechny tyto turbulence a úklady česká demokracie zatím ustála, tu s menšími, tu s většími pihami na kráse.

Nakonec demokracie vždy vydržela. Tedy demokracie nejen jako procedurální rámec výběru vládnoucích elit, ale i – a to je obzvláště podstatné – demokracie jako svébytná otevřená, liberální politická kultura a občanská kultura, opírající se o svobodné veřejné mínění a nezávislé instituce – justiční, bezpečnostní a kontrolní.

Domnívám se, že se ani dnes o onu demokracii jako proceduru, formu, obávat nemusíme. U druhého parametru, tedy „demokracie jako obsahu“, bychom však měli být z dobrých důvodů velmi, velmi ostražití…

Na vznik druhé vlády Andreje Babiše měl podle všeho velký vliv prezident Miloš Zeman. Jak byste okomentoval jeho roli a co v tomto ohledu od vlády čekáte?

Z hlediska logiky vyjednávání, programu a personálního obsazení je vláda vlastně čtyřkoalicí ANO-ČSSD-KSČM-Zeman. To by samo o sobě nepředstavovalo dramatické riziko, neboť oba Zemanovi předchůdci se z pozice hlavy státu mnohokrát snažili ovlivnit vládní formát jak v personální, tak i věcné rovině.

Dnes je ale situace dramaticky odlišná a z hlediska kultury vládnutí zcela destruktivní: okolnosti vzniku vlády, konkrétně Zemanovo svévolné nejmenování ministerského kandidáta ČSSD, jednou vejde do učebnic jako první skutečně frontální – protože dokonaný a ostatními politickými aktéry tolerovaný – útok hlavy státu na samotné ústavní základy státu.

Jak vidíte budoucnost vlády, pokud jde o standardní nebo každodenní politický provoz? Kde spatřujete její možnosti a kde její limity?

Systémově vzato může i menšinová vláda fungovat poměrně bezproblémově. Za prvé, většina vládní agendy se odehrává na exekutivní úrovni a za druhé, vždy záleží na „konstruktivnosti“ strany či stran, které takovou vládu podporují v parlamentu. Je dobré si uvědomit, že reálnou, tj. aktivní většinovou podporu potřebuje vláda v Poslanecké sněmovně pouze při schvalování státního rozpočtu.

V běžném zákonodárném procesu se vláda může opřít buď o přímou podporu, anebo v některých okamžicích alespoň pasivitu svého partnera v tzv. legislativní koalici, v tomto případě hovořím o KSČM. Anebo vláda může pro své návrhy vyhledávat ad hoc podporu napříč politickým spektrem. A navíc, vláda může padnout jen v případě, kdy jí absolutní většina poslanců vysloví nedůvěru, což by opět vyžadovalo, aby se k takovému hlasování připojila i KSČM.

A vzhledem k tomu, že komunistům aktuální stav nadmíru vyhovuje, ač se občas už teď, v průběhu vyjednávání o vládě, tvářili „znepokojeně“, ba i „naštvaně“, není takový scénář v budoucnu pravděpodobný. Už z toho prostého důvodu, že KSČM a zejména její čelní bafuňáři nemají vůbec jistotu, že se po dalších volbách propracují do poslaneckých lavic.

Sice jsme už menšinovou vládu měli, tato je ale první, která je současně koaliční. Bude podle vás stabilní?

Koaliční menšinové vlády jsou samozřejmě z podstaty věci obecně ty nejméně stabilní. Záleží ale na nastavení politické kultury a politické konstelaci v té které zemi. Jsou státy, kde z různých důvodů fungovaly či fungují bezproblémově dokonce dlouhá léta. Menšinové koalice každopádně latentně čelí hned dvěma konfliktním dimenzím.

Vedle tradičního vymezování se mezi vládními stranami – čímž se neliší od koalic většinových – se musí permanentně vypořádávat s nebezpečím, že strana, která vně vlády spoluvytváří legislativní většinu, nebude dostatečně disciplinovaná a že u ní kdykoliv může převládnout pocit, že politické výnosy z této pozice jsou pro ni nižší než politické náklady.

V našem konkrétním případě ovšem spíše očekávám, že Babiš bude mít větší problémy s udržením vnitrokoaliční jednoty, než s dohadováním většinové podpory ve sněmovně. Nebo jinak řečeno jinak: více se bude potýkat se sociální demokracií než s komunisty.

A jak vlastně hodnotíte vládní programové priority?

Programové priority jsou nikoliv překvapivě kombinací vcelku neskrývaného sociálního populismu s akcentací vnějšího ohrožení – přirozeně, jak jinak, ohrožení migrací. Což je koktejl, který mimochodem nápadně připomíná klíčové body programu nové italské vlády, složené ze vskutku velmi nestandardních politických subjektů.

Na dalších bodech, avizovaném boji proti korupci a byrokracii, snaze zefektivnit veřejnou správu či investicích do infrastruktury by asi málokdo našel cokoliv problematického a podobná témata by si patrně vzala za své jakákoliv jiná vládní garnitura. Dokonce ani proklamované snaze „rozdáme, co máme“ vlastně nelze vládě, která se v sociálně-ekonomické oblasti profiluje ryze levicově, nic moc vyčítat. Jde o legitimní politický projekt.

Ale jestliže dominantní vládní prioritou je dle slov premiéra bezpečnost, a to nikoliv ve smyslu zvýšení obranyschopnosti, ale jako boj proti migraci? Tedy problém, nechť se na mě nikdo nezlobí, v našich končinách zástupný, do jisté míry fiktivní. To je věc, nad kterou se nelze nepozastavit….

Ačkoliv reálným bezpečnostním rizikem jsou pro Českou republiku spíše východní autoritativní aktéři, Babiš se raději rozhodl – vědom si potenciálu dobrého volebního zúročení migračního tématu – instrumentálně vyjít vstříc obavám části veřejnosti i agendě Zemana, komunistů a SPD.

Fundamentální poselství vlády je zkrátka typické pro populismus jakéhokoliv ideologického zabarvení. Ochráníme, budeme bránit, zajistíme. Lhostejno zda „národní identitu“, „křesťanskou kulturu“ nebo sociální výdobytky. Vizí Andreje Babiše je – zdá se – v negativním smyslu „lidový“, pečovatelský stát, paternalismus par excellence.

A co říkáte na personální složení vlády? Viz například anabáze s Miroslavem Pochem, anebo kontroverzní pověst Taťány Malé…

Kolem nominace Miroslava Pocheho se rozehrála poměrně složitá partie, která nakonec vyústila do značně neortodoxního řešení: Hamáček a Babiš přistoupili na Zemanův jednoznačně neústavní krok – a přinejmenším dočasně ho i legitimizovali – s tím, že předseda ČSSD byl poněkud nedůstojně donucen převzít kromě svého i resort zahraničí. Údajně dočasně a „pak se uvidí“.

Miroslav Poche bezesporu není neproblematické jméno, avšak jsem přesvědčen, že Hamáček ani Babiš Zemanovo pošlapávání ústavních principů zkrátka neměli dopustit. Byť u prvého to chápu méně, u druhého více, ale u obou je jasné, že tento krok jejich autoritu notně pošramotil a naopak zbytečně posílil Zemanovu falešnou auru „toho, který vždy vyhraje“.

Pokud jde o Taťánu Malou, ta, omlouvám se, nemá v čele spravedlnosti co dělat, z důvodů notoricky známých, které, pokud bychom je chtěli explicitně zopakovat, by pro novou ministryni nutně vyzněly urážlivě.

A obecně byste složení vlády okomentoval jak?

Asi tak, že personální složení vlády odpovídá osobnímu, politickému a místy snad i estetickému vkusu zejména dvou hráčů: Babiše a Zemana. Je to dosti zvláštní, místy až bizarní typologická směska. Nad více či méně osvědčenými, zkušenými administrátory (Hamáček, Brabec, Adam, Ťok, Plaga, Schillerová) převažují bezbarvé, zato politicky jistě velmi tvárné figurky, ať už v roli stranických nominantů (Krčál, Staněk), Babišových loajálních dam (Malá, Dostálová) či Zemanových milců (Metnar, Nováková, Toman).

Tak či tak, v nejlepším případě se jedná o „vládu úředníků“, nikoliv ve smyslu úřednické vlády. Skutečné osobnosti, silné, hodnotově vyprofilované a odborně kompetentní, lze v této suitě nalézt opravdu jen s obtížemi. Z tohoto důvodu jde personálně opravdu asi o nejslabší, vskutku druholigovou vládní sestavu po r. 1989, které v tomto ohledu může konkurovat snad jen nechvalně proslulý kabinet Jiřího Rusnoka.

Jak vnímáte roli ČSSD? Je to přece jen jediná standardní strana, která nakonec na společnou vládu s Andrejem Babišem kývla. Nemůže na to doplatit?

Pro ČSSD půjde skutečně o křest ohněm. Otevřené jsou obě krajní varianty. Angažmá ve vládě může stranu jak definitivně zdiskreditovat, tak i alespoň do určité míry resuscitovat a přinést kýžené voličské body. Záležet bude nejméně na třech okolnostech.

Za prvé, jakým způsobem se ČSSD „sveze“ s vývojem – ať už jakýmkoliv – trestní kauzy premiéra Babiše. Za druhé, zda bude pokračovat vysoká výkonnost české ekonomiky a na ní navázaná zaměstnanost a zda tudíž bude z čeho rozdávat různé benefity pro přirozenou sociálnědemokratickou voličskou klientelu.

A za třetí, zda sociální demokraté budou v komunikaci směrem k veřejnosti umět čelit dobře promazanému stroji propracované marketingové mašinerie hnutí ANO nejen v prezentování potenciálních úspěchů vlády, ale i v „zahlazování“ případných průšvihů.

A co komunisté? Vyjednali podle vás podmínky, pokud jde o jejich podporu vládě, které jim umožní prosadit své priority a obhájit tak svou pozici před voliči?

Komunisté mají dlouhodobě dva základní strategické cíle a ani jeden nepředstavuje revoluční systémový zvrat, jak se mnozí – z důvodů, kterým lze rozumět – obávají: jde jim „jen“ o legitimizaci strany v politice a v české společnosti a o získání pašalíků ve státní správě.

Obě tyto podmínky jim Andrej Babiš beze zbytku plní. Ironií dějin je, že se tak děje ve chvíli, kdy jsou komunisté v kontextu celé polistopadové éry aritmeticky – tj. silou volebního mandátu – vlastně chudými příbuznými české politiky.

Pak je tu ještě jedna okolnost, kterou je třeba zmínit: ANO a KSČM doposud ve sněmovně v klíčových hlasováních postupovaly v bloku s SPD. Nehrozí, že bude spolupráce těchto tří stran pokračovat?

SPD dosud dělala vše pro to, aby se mohla podílet či spolupodílet na vládnutí. Okamura se sice nyní zjevně cítí trochu odstrčen a uražen, že ho Andrej Babiš nakonec opomenul, ale to směrem do budoucna nic neznamená. SPD bude i nadále hrát úlohu dychtivého prvního náhradníka, který bude v každém okamžiku připraven zobchodovat své hlasy. Například ve chvíli, kdy sociální demokracie dočasně nebo trvale vypoví vládní spolupráci.

Vydrží podle vás druhá vláda Andreje Babiše celý zbytek volebního období?

Nevím, zda vláda vydrží v současném formátu, ale pravděpodobnost, že se Andrej Babiš udrží v křesle premiéra až do konce volebního období, je větší než malá. I kdyby sociální demokracie v určitém okamžiku seznala, že jí asistence u vládnutí nepřináší kýžené politické body, Babiš vždy může „nějak“ dovládnout s podporou prezidenta a obou krajních pólů české politiky.

 

Vláda stopla utajovaný program, na kterém závisí životy českých vojáků v Afghánistánu

Ministr vnitra Milan Chovanec loni zastavil utajovaný program přesídlování místních tlumočníků, kteří pomáhají českým vojákům na misi v Afghánistánu. Podle zdrojů serveru INFO.cz toto rozhodnutí způsobilo nedostatek klíčových spolupracovníků české jednotky na neklidném bojišti. Vláda tak ohrozila nejen životy afghánských překladatelů a jejich rodin, ale zřejmě i bezpečnost českých vojáků, kteří se bez tlumočníků obejdou jen stěží. Konec programu podle všeho způsobil incident v pražské nemocnici na Bulovce, po kterém byl syn již přemístěného afghánského spolupracovníka obviněn ze znásilnění.

Čeští vojáci jsou zoufalí, tvrdí zdroje serveru INFO.cz. Nedaří se jim do svých služeb získat afghánské tlumočníky, které jsou pro fungování jednotky nepostradatelní. Ti se k Čechům nehrnou, Praha jim totiž počínaje loňskem odmítá po skončení nebezpečné služby pomoci na cestě do Evropy. Zahraniční armády působící v kulturně cizím prostředí místním spolupracovníkům i jejich rodinám běžně nabízejí přesídlení, a to z velmi dobrých důvodů. Tlumočníci i jejich blízcí jsou logickým cílem radikálů, kteří na jejich hlavy nezřídka vypisují i finanční odměny – jsou si totiž dobře vědomi jejich důležitosti.

Link

Kupříkladu Američané odvážejí lokální tlumočníky po skončení mise prý nejen z Afghánistánu, ale třeba i z Iráku. Autor tohoto textu pobýval v roce 2009 u české jednotky na základně v Lógaru, kde se s místními překladateli setkal. Na jejich výslovné přání je nefotografoval a dříve pořízené snímky z aparátu vymazal. Kvůli jejich utajení. Radikální povstalci z hnutí Tálibán totiž za jejich smrt nabídli slušný obnos.

Na tuto situaci ve své interpelaci ze dne 11. září upozornila poslankyně ODS a předsedkyně výboru pro obranu Jana Černochová. Místopředseda vlády a ministr vnitra Jan Hamáček na její dotaz ohledně programu pro afghánské spolupracovníky odpověděl 8. října. „V současnosti žádný program pomáhající afghánským tlumočníkům a spolupracovníkům Armády ČR s přesídlením do České republiky neprobíhá,“ konstatuje předseda české sociální demokracie. „Pokud jde o aktivity realizované v nedávné minulosti, ty jsou předmětem utajení ve stupni vyhrazené,“ dodal Jan Hamáček.

5033675:article:true:true:true

Může za konec programu konflikt z pražské Bulovky? 

A proč byl program – v armádách jiných zemí zcela obvyklý – v Česku zastaven? Zdroje oslovené serverem INFO.cz se shodují v tom, že tehdejší sociálnědemokratický ministr vnitra Milan Chovanec tímto způsobem reagoval na kauzu údajného znásilnění v nemocnici na pražské Bulovce. Tam se syn již do Česka přesídleného afghánského tlumočníka dostal do nejasného konfliktu se zdravotní sestrou, která mladíka obvinila ze znásilnění. Soud nakonec rozhodl, že se dvacetiletý Afghánec Sabawoon Davizi trestného činu nedopustil.

Případu se ale chytla média, která v době uprchlické krize zveřejňovala nejen údajné podrobnosti nepotvrzeného útoku, ale i jména přesídlených Afghánců. Detaily utajovaného programu se dostaly na veřejnost a ministerstvo vnitra se tehdy zřejmě z politických důvodů rozhodlo v přesídlování tlumočníků nepokračovat, aby prý nebylo konkurenčními politiky obviněno z podpory migrace.

Čeští vojáci se v Afghánistánu dostávají do střetů s islamistickými povstalci stále častěji. Letos v srpnu zahynuli při sebevražedném útoku tři vojáci, tuto středu bylo na hlídce zraněno pět českých vojáků, jeden z nich těžce. Zvýšená aktivita Tálibánu zřejmě souvisí se snahou získat před možnými mírovými jednáními se Spojenými státy pod kontrolu co nejvíce území.

Link

37232