Vláda bude muset lidi nakopnout, aby utráceli. Experti popsali, jak provést Česko krizí | info.cz

Články odjinud

Vláda bude muset lidi nakopnout, aby utráceli. Experti popsali, jak provést Česko krizí

Sociolog Daniel Prokop a ekonom Filip Pertold pro INFO.CZ komentují plánovaná opatření vlády Andreje Babiše, které mají pomoct českým firmám, živnostníkům a zaměstnancům, které pandemie koronaviru uvrhla do nejistoty. „Pokud vynechám marketingová čísla 900 miliard na záruky a 100 miliard přímé pomoci, a podívám se přímo na programy, které mají konkrétní obrysy, tak jsou zatím nedostatečné,“ říká mimo jiné Pertold.

Jak byste okomentovali kroky, které avizovala vláda a jež mají pomoct českým firmám, živnostníkům a zaměstnancům? Jsou dostatečné?

DANIEL PROKOP: Jedna věc jsou slíbená čísla. Druhá, zda půjdou do pomoci konkrétním a využitelným způsobem. Když se udělá dotační či půjčkový program, který má složitou administrativu a podmínky, tak se to nevyčerpá, firmy to nestihne zachránit a bude to pouze potenciální číslo. Podle mne bude asi potřeba aktuálně pomoct firmám snížením nákladů v současné krizi, aby nepropouštěly. Nevíme, jak dlouho může krize trvat. Ale i kdyby opatření byla na dva měsíce, tak to je pro řadu menších a středních firem ve službách, kde se zastaví většina příjmů a zůstanou obrovské náklady práce, likvidační.

Napadá mne odklad platby sociálního pojištění. Odklad odvodu daně z příjmu. Vratku DPH dávat rychleji, a ne po 45 dnech. Posun platby DPH o čtvrtletí – tím odklad o dva až tři měsíce. A cílit to zejména na menší a střední firmy, anebo firmy, které prokážou velký pokles tržeb. Dotace jsou fajn, jsou ale také administrativně složitý nástroj, který se vztahuje jen na zavřené provozy. A musíte pro ně složitě uzavírat smlouvy s Úřadem práce.

FILIP PERTOLD: Pokud vynechám marketingová čísla 900 miliard na záruky a 100 miliard přímé pomoci a podívám se přímo na programy, které mají konkrétní obrysy, tak jsou zatím nedostatečné. Například program ministerstva práce a sociálních věcí na dotace pracovních míst počítá s výdaji osm miliard a podporou 300 tisíc míst. To je málo.

Více mě však straší poměrně značná administrativní náročnost. A dále, že každá podpořená firma musí podepsat smlouvu s Úřadem práce v okamžiku, kdy ani nechceme, aby lidé kamkoliv chodili. Osobně bych raději automaticky snižoval odvody na sociální pojištění postiženým firmám.

Co může vláda dělat, aby minimalizovala pád lidí do dluhů, exekucí a podobně?

DANIEL PROKOP: To už jsme prošvihli. Psal jsem o tom řadu let. Po šesti letech v konjunktuře máme lidí v exekuci jako Finsko v 90. letech v době největší krize. Před jedním a půl rokem udělali poslanci pseudo-reformu oddlužení s argumenty, že se uvidí… No a jak jsme říkali – nestačilo to. Chodí do toho méně exekvovaných, než byly nejnižší odhady. Nezavedli jsme teritorialitu. Nezjednodušili jsme rušení starých exekucí.

Nevyřešili jsme odhadovaných 200 tisíc nelegálních exekucí. Nezreformovali jsme dost nezabavitelné minimum a ponechanou část mzdy – pořád je výrazně tvrdší pro samoživitelky a výrazně tvrdší v insolvenci, což odrazuje. Kdybychom to všechno od roku 2014 řešili, mohli jsme mít v exekuci polovinu lidí a funkční systém, který lidi zbytečně netáhne ke dnu. Ale místo pragmatismu převládlo lobby a řeči o morálním hazardu.

Takže teď je to už nutné – zpřístupnit oddlužení tím, že bude kratší, nebude se v něm strhávat výrazně více a bude mít jasný konec. Vyřešit absurdity typu plná zabavitelnost daňového bonusu na dítě. Vyřešit nelegální exekuce – klidně kárnými žalobami na soudy, které je nebudou iniciativně rušit. Umožnit rušení a odepisování starých exekucí. A zajistit, že se díky absenci teritoriality nebude stávat, že lidé mají čtyři pohledávky u čtyř exekutorů, což se prodražuje a nejde to sladit. Tohle se dá klidně stihnout zavést za jeden až dva měsíce. Většina těch věcí má připravené podklady.

FILIP PERTOLD: Já pouze doplním, že bych byl radikální u těch dluhů, které vznikly z přemrštěných poplatků, které ještě byly možné před pár lety. Tam bych udělil dluhovou amnestii. Jinak je opravdu potřebovat aktivizovat dávky v hmotné nouzi a všechny dávky okamžité pomoci. Úřady práce musí přestat odrazovat lidi od jejich čerpání a být maximálně administrativně vstřícný.

Jak by vláda mohla a měla předejít katastrofálním dopadům na OSVČ a malé živnostníky?

DANIEL PROKOP: Kromě zpřístupnění některých výhod zaměstnanců jako ošetřovné, by jim asi taky pomohlo odpustit zálohy na sociální pojištění – tím vlastně jen odložit platbu. Ale otázka je, zda všem, či jen těm nízko a středně příjmovým. Když někdo dělal v IT na švarcsystém za 80 tisíc, tak tím oproti superhrubé mzdě 80 tisíc šetřil asi 26 tisíc měsíčně na odvodech a daních. Měl by být na výpadek příjmů připraven, vždyť nepřispíval do veřejných zdrojů, ze kterých to budeme sanovat, jako zaměstnanec.

Snad nás ta krize dovede k tomu, že konečně snížíme zdanění práce a sblížíme zdanění zaměstnanců a OSVČ. Obávám se, že současný stav bude neudržitelný pro firmy, které řádně zaměstnávají. Buď skončí, anebo to podpoří švarcsystém, který navíc stát nebude moct díky zvýšené nezaměstnanosti a ekonomickým problémům země penalizovat. Snad to bude impuls udělat konečně změnu daní. Kdybychom tak nezatěžovali práci a více danili jinde – například majetek a některé typy spotřeby – jsme na podobné chvilkové zmražení ekonomiky připraveni mnohem lépe.

FILIP PERTOLD: Podle mě by se stát měl především připravit a pak podpořit rozjezd malých služeb na venkově. Protože tam ten rozjezd bude strašně pomalý, až odezní epidemie. Jak známo, ženy s malými dětmi jsou mnohem méně mobilní a těžko si budou hledat práci v širším okruhu.

A pak jsou tady zaměstnanci, matky samoživitelky, nízko příjmové skupiny obyvatel: jaká opatření by vláda měla přijmout, aby tyto nejohroženější skupiny lidí nepadaly do exekucí a dluhových pastí?

DANIEL PROKOP: Kromě těch věcí, co se snad plánují – jako je prodloužení doby ošetřovného apod. – je podle mne nutné zpřístupnit a velmi zrychlit přidělování dávek mimořádné okamžité pomoci. Aby to prostě matka samoživitelka dostala, pokud jí kvůli výpadku práce hrozí ztráta bydlení. Český sociální systém je v tomhle děsně rigidní a bude to potřeba čím dál více.

Musíme taky rozšířit kapacity obecních bytů a být připraveni je používat pro lidi, kteří vinou možné krize přijdou o bydlení. Nevím, jestli by taky nepomohlo v některých věcech, jako je vystěhování či exekuce, prodloužit lhůty, kterými se je možno proti nim bránit a odvolávat se. Aby to vytvořilo jistý polštář pro lidi, pokud ta krize bude kratší. To je ale spíše otázka na právníky.

FILIP PERTOLD: Opravdu je zásadní zpřístupnit český sociální systém a zflexibilnit ho tak, aby lidé nepadali velmi rychle do chudoby. Nástroje na to jsou, jen je musíme aktivizovat. Čeho se bojím nejvíce je vůle úředníků na úřadech práce a administrativa spojená s pomocí.

Takže na závěr shrnutí: jak by mohla vypadat vládní strategie, která může aspoň z části zamezit těm nejčernějším scénářům, pokud jde o ekonomickou krizi, která nás podle všeho čeká.

FILIP PERTOLD: V současné době jde o to, aby se nezpřetrhaly vazby v ekonomice, abychom to aspoň minimalizovali. Jde o to, aby se vyplácely mzdy a platy a lidé nezačali chodit v masivním měřítku na úřady práce. Proto je třeba jednat okamžitě a okamžitě pomoct firmám s fixními náklady, jako jsou třeba odvody na sociální pojištění nebo odklady splátek úvěrů.

Až ale epidemiologická krize skončí, vláda bude muset lidi nakopnout, aby utráceli. A to může být velký problém, pokud se negativní očekávání zabudují do fungování firem i domácností, čeká nás vleklá recese. Pokud to ale budou všichni vnímat jako dočasnou záležitost, tak se vše může vrátit na správnou kolej. Aktivita státu v tom bude hrát zásadní roli.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud