Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Volba Pospíšila jako nová naděje TOP 09? Výsledek těžké krize, Kalousek vliv neztratí, tvrdí expert

Volba Pospíšila jako nová naděje TOP 09? Výsledek těžké krize, Kalousek vliv neztratí, tvrdí expert

TOP 09, která ve sněmovních volbách jen těsně překonala pětiprocentní hranici, zná svého nového předsedu a nástupce za zakladatele strany Miroslava Kalouska. Je jím dvaačtyřicetiletý europoslanec Jiří Pospíšil, který do strany vstoupil teprve před měsícem. Jaké jsou jeho šance na to stranu pozvednout a přilákat jí nové voliče? Politologové oslovení redakcí INFO.CZ se v názoru na Jiřího Pospíšila jako novou naději pro TOP 09 rozcházejí, shodují se však, že jde o silnou osobnost. Kamenem úrazu by ale mohl být jeho mandát europoslance, který chce Pospíšil dokončit.

Výsledek volby předsedy TOP 09 skončil podle očekávání. Jiřímu Pospíšilovi, který v křesle lídra strany nahradí Miroslava Kalouska, dalo hlas 147 ze 177 stranických delegátů. Zda se mu s tímto silným mandátem podaří stranu zvednout ze dna, není vůbec jisté. Na Pospíšila, který byl do roku 2014 místopředsedou ODS, míří kritika i z řad členů TOP 09 mimo jiné za to, že do strany vstoupil až po letošních říjnových volbách.

„Myslím si, že pro TOP 09 by bylo lepší, kdyby dokázali najít někoho, kdo není okoukaný a nepůsobí na celostátní politické scéně tak dlouho, nebo v minulosti neměl významné funkce. Někoho takového ale samozřejmě hledají jen těžko a myslím si, že výsledek volby je znakem toho, že je strana v těžké krizi a nedokáže najít lidi, kteří by byli přitažliví pro voliče,“ řekl pro INFO.CZ politolog z FSV UK Josef Mlejnek.

Nedostatek silných osobností ve straně je problém i podle politologa FF UP v Olomouci Tomáše Lebedy, který však zvolení Pospíšila vnímá spíš jako naději, než jako z nouze ctnost. TOP 09 je podle něj totiž typ strany, která potřebuje silné osobnosti a tou Jiří Pospíšil je.

„TOP 09 je strana, kterou lidé volili nejen kvůli její ideologii a programu, ale primárně kvůli zajímavým osobnostem, protože jinak si ten samý volič mohl najít několik jiných alternativ. Silnou osobností byl samozřejmě Karel Schwarzenberg a i Miroslav Kalousek, i když ten byl postavou silně polarizující. Strana do teď nedokázala vyprodukovat silné osobnosti, které by tyto dva dokázaly nahradit. To, že se jejím lídrem dnes stal pan Pospíšil, je podle mě to nejlepší, co se straně za stávajících ne zcela dobrých personálních okolností mohlo stát,“ řekl Lebeda pro INFO.CZ.

„V TOP 09 je sice velmi krátce, ale na druhou stranu – a to se nedá popřít – má obrovský politický talent a má i poměrně širokou oblibu u veřejnosti. Vzpomeňme na volby 2013 v Plzeňském kraji v roce 2013, kde byl lídrem za ODS. Ten kraj dopadl v průměru mnohem lépe, než ostatní kraje v České republice. On jako osobnost voliče dokáže oslovit a má politické zkušenosti, proto si myslím, že pro TOP 09 to je při nejmenším naděje,“ dodává Lebeda.

Bude Pospíšil řídit stranu z Bruselu a Štrasburku?

Jiřímu Pospíšilovi je však vytýkáno i to, že vedle předsednictví hodlá dokončit i mandát poslance Evropského parlamentu, do kterého byl zvolen v roce 2014 jako nestraník za TOP 09. Sám Pospíšil v tom ale problém nevidí. „Evropský poslanec není evropský úředník, který musí být šest dní v týdnu v Bruselu,“ odmítl dnes Pospíšil kritiku.

Podle Mlejnka je však Pospíšilovo působení v Evropském parlamentu a zároveň v čele strany kámen úrazu, kdy se bude snažit obě funkce sladit jen těžko. „Myslím, že aby se TOP 09 nějak zvedla a rozšířila si okruh voličů, vyžaduje to, aby zde předseda strany také působil. Jeho zvolení mi tak přijde, jako takové nouzové řešení. Myslím, že tu stranu nikam neposouvá a pokud se tam zásadní věci nezmění, bude se strana při nejlepším komíhat s pěti procenty,“ řekl politolog redakci s tím, že by Pospíšilovi mohli v budoucnu vyčítat, že nebude přítomen na některých důležitých schůzích.

Ke zvolení do křesla předsedy strany dnes Pospíšilovi poblahopřál i jeho předchůdce Miroslav Kalousek, který se však v minulosti vyjadřoval k jeho kandidatuře s rezervou a tvrdil, že v případě Pospíšila je podobný problém, jako u něj samotného – tedy že je zatížen předsudky z minulosti. „Jiří Pospíšil přeci jenom nemá z té minulosti na kontě tolik jako Miroslav Kalousek, ale je pravda, že je to politik působící dlouhá léta na české poltické scéně. Je spojen s ODS, což znamená, že bude působit na řadu voličů jako v uvozovkách stará struktura,“ komentoval dřívější Kalouskovu kritiku na účet Pospíšila politolog Josef Mlejnek.

Právě Miroslav Kalousek svému nástupci pozici lídra v podstatě přenechal – svůj úmysl neobhajovat předsednickou funkci oznámil krátce po sněmovních volbách, v nichž TOP 09 získala 5,31 procenta hlasů a jen těsně se dostala do sněmovny. Podle Mlejnka však Kalousek zmizí z čela strany jen naoko a bude se snažit ponechat si vliv.

„Já myslím, že v zákulisí bude mít velkou, možná dokonce rozhodující roli. TOP 09 se prezentuje jako klasická strana, což je docela úsměvné, protože ta strana vznikla v roce 2009 a je to víceméně spíš marketingový projekt. Je to struktura dosud ovládaná Miroslavem Kalouskem, kdy byl Karel Schwarzenberg tahákem na voliče, který sám říkal, že stranu řídí Kalousek,“ vysvětluje politolog z FSV UK.

Nad spoluprací Demokratického bloku visí otazník

Jak Pospíšil prohlásil po svém zvolení, chce pracovat na sbližování středopravicových stran a spolupráci v Demokratickém bloku, který po říjnových volbách sdružil poslance TOP 09, ODS, KDU-ČSL a STAN. Zatímco podle Lebedy by bylo pokračování spolupráce pravicových stran do budoucna logické, Mlejnek jí příliš šancí nedává.

„Tady si myslím, že spolupráce s ODS v podobě volebního bloku je víceméně vyloučená. ODS se bude snažit, aby posilovala ona sama, a nebude se chtít vázat na TOP 09. V zájmu ODS je spíš to, aby se TOP 09 propadla pod pět procent a ona měla více prostoru na pravici,“ říká politolog s tím, že v boji o hlasy voličů jsou ODS a TOP 09 konkurenčními stranami.

„Pokud jde o spolupráci s lidovci či starosty, tam je problém v tom, že by to bylo jako by se rozpadlé manželství mělo znovu spojovat. Koneckonců Miroslav Kalousek býval předsedou KDU-ČSL, z té strany ale odešel a přetáhl si z ní některé lidi,“ připomíná politolog tím, že následně TOP 09 vytvořila alianci se STAN. Toto spojení ale nevydrželo.

„Starostové se potom na čas spojili ve volební koalici s lidovci, i když to politické body nepřineslo. Já bych byl s předpovídáním skvělé budoucnosti demokratického bloku opatrný. Podle mého to je chvilková účelová záležitost a myslím si, že osobní ambice těch jednotlivých představitelů stran budou bránit tomu, aby to byl funkční blok, který by mohl figurovat jako samostatný subjekt,“ uzavírá Mlejnek.

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1