Výstřely nacistů maskovala hudba z gramofonu. Připomeňte si zavražděné odbojáře | info.cz

Články odjinud

Výstřely nacistů maskovala hudba z gramofonu. Připomeňte si zavražděné odbojáře

Odvážně poskytli úkryt, jídlo, drobné ošetření nebo třeba jen odvezli kolo. Čeští vlastenci, kteří za druhé světové války pomohli parašutistům vyslaným z Velké Británie, riskovali život i beze zbraní v ruce. Jejich hrdinství bylo neokázalé a veřejnost o něm dnes často neví. Jejich jména a činy se ale připomínají každoročně na zádušní mši v katedrále svatého Víta, kde zní jména těch, které nacisté popravili za pomoc parašutistům z výsadku Anthropoid, Out Ditance a Silver A. Mše se uskuteční dnes, v sobotu 19. října ve 12 hodin ve svatém Vítu.

 

Zádušní mše připomene hrdinství 294 odbojářů, kteří mimo jiné umožnili Janu Kubišovi a Josefu Gabčíkovi uskutečnit smrtící útok na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

„Pozvání na zádušní mši jsem rád přijal, protože připomínat si oběti hrozivých činů spáchaných ve jménu Německa za druhé světové války má i dnes velký význam a chceme dostát své odpovědnosti. Z těchto důvodů se já i další pracovníci velvyslanectví pravidelně účastníme pamětních akcí, jako jsou ty v Terezíně, Lidicích nebo Ležákách, a navštěvujeme památná místa. Takto jsem navštívil například pardubický Zámeček a připomněl si památku tamějších oběti,“ vysvětlil pro INFO.CZ německý velvyslanec Christoph Israng svoji dnešní účast.

Sokolové drželi při sobě. Zradil je ale „padlý“ parašutista

Černým dnem českého hrdinství je bezpochyby 24. říjen 1942. Tehdy nacisté v koncentračním táboře Mauthausen zastřelili 262 mužů, žen a dětí, kteří se zapojili do odboje. Jejich hrdinství mělo různé podoby. Někteří poskytli parašutistům úkryt, jiní jídlo nebo lékařské ošetření. 14letá Jindřiška Nováková například pomohla odklidit zakrvácené kolo, na kterém od útoku na Heydricha ujížděl Jan Kubiš. I ji nacisté před 77 lety zabili střelou do týla.

Rodin zapojených do pomoci parašutistům byly po celé republice desítky. Především to byli sokolové, kteří spolu díky vazbám z minulosti mohli snáze komunikovat a spojovala je společná vlastenecká myšlenka. Jejich pomoc byla pro zdar celé operace zásadní.

„Někdo vás musí ubytovat, musí vám dát najíst. Shánění potravin nebylo zdaleka tak jednoduché jako dnes. Někdo vám musí prát košile, zašívat saka, starat se o vaše zbraně a výbušniny, prostě starat se o vás logisticky a pomáhat vám s přípravou akce. Tohle všechno podporovatelé Anthropoidu dělali a téměř všichni tito lidé byli po odhalení výsadku zavražděni. Včetně té dámy, která jen parašutistům prala košile,“ vysvětlil v jednom z dřívějších článků důležitost odbojové činnosti vlastenců spisovatel Jiří Padevět.

INFOGRAFIKA: Poslední boj parašutistů

Zapojené rodiny tušily, co riskují. Po útoku na Heydricha začali nacisté vehementně pátrat po vinících a hrozili, že pokud ti, kteří mají informace o pobytu parašutistů, neučiní udání, budou zastřeleni s celou svou rodinou. A výhrůžky splnili. Aby ale mohli odbojáře dopadnout, musel někdo zradit. Z těch stovek zapojených nepovolil nikdo. Nikoho nezlákala milionová odměna, ani slib beztrestnosti. Drželi při sobě. 16. června 1942 ale podlehl parašutista skupiny Out Distance Karel Čurda, který prozradil vše, co o parašutistech věděl, i jména a bydliště všech členů odboje, kteří mu předtím sami pomohli. A rozjelo se mohutné zatýkání, na jehož konci bylo téměř 300 mrtvých.

Před smrtí je nechali čekat celou noc venku v dešti

Nacisté zadržené odbojáře krutě týrali a jeden z nich – zřejmě Vlastimil Moravec – nakonec po několikahodinovém brutálním výslechu prozradil i úkryt parašutistů v kostele svatých Cyrila a Metoděje.

Většinu odbojářů zatkli už v červnu a červenci. Nejdříve je zadržovali v Petschkově paláci, kde sídlilo gestapo a kde se uskutečňovaly výslechy, poté je převezli do Pankrácké věznice a následně většinou do Malé pevnosti v Terezíně. Zde byli až do 23. října 1942, kdy je nahnali na nádraží v Bohušovicích nad Ohří do vagónů pro dobytek a poslali do tábora Mauthausen. Zde čekali celou noc na popravu, ačkoli to vůbec netušili.

Reportáž: Tady umírali čeští hrdinové. Bývalý koncentrační tábor Mauthausen autor: Vojtěch Veškrna, INFO.cz

„Díky pamětníkům, kteří tábor přežili, vím třeba to, že když moji maminku s babičkou do Mauthausenu přivezli, čekali všichni celou noc před takzvaným bunkrem v dešti,“ popsal poslední chvíle života své matky a babičky Jaroslav Ort, který téměř zázrakem vyvraždění unikl. Právě takzvaný bunkr byl místem, kde druhý den vyhasly životy 262 Čechů.

Do poslední vteřiny netušili, že zemřou. Děti odbojářů nesměly zůstat ani u příbuzných

V sobotu 24. října 1942 hned časně ráno začali nacisté s vražděním. Odbojáři čekali seřazení venku a do bunkru je vodili po jednom. Vevnitř byli nacisté, kteří měli ve vězních vyvolat zdání lékařské prohlídky, aby se v posledních chvílích před smrtí odbojáři nevzpouzeli. Němci se zeptali vězně na jméno, možná i na prodělané nemoci. Poté mu řekli, aby se postavil zády k výškoměru. Za ním byl pod černou látkou schovaný voják se zbraní. Jakmile oběť přistoupila k výškoměru, útočník ji zezadu tajně střelil do týla.

Mrtvý ihned klesl k zemi a z druhých dveří, které vedly do krematoria, přiběhli vězni a odtáhli ho do vedlejší místnosti. Každému odbojáři věnovali nacisté přesně dvě minuty. Příchod, fingované měření, výstřel a odklizení těla. V místnosti hrál dle badatele Jaroslava Čvančary i gramofon, aby přehlušil střelbu a křik. Většina z obětí totiž předem netušila, že jde na smrt. Nevěděly, že soud je v nepřítomnosti už 29. září a 5 října 1942 odsoudil za činnost v odboji k nejvyššímu trestu.

Těla zabitých nacisté následně spálili v kremačních pecích a popel rozptýlili. Po hrdinech nesmělo zbýt vůbec nic. Ačkoli mezi popravenými byly i děti jako 14letá Jindřiška Nováková a 15letý Miroslav Piskáček, většinu mladších zadržených nacisté odebrali příbuzným a uvěznili nejdříve v Praze na zámečku Jenerálka a později v internačním táboře Svatobořice. Děti nesměly mít žádné spojení s domovem, prarodiči ani jinými příbuznými a většina z nich se navíc až po válce dozvěděla, že jejich rodiče nacisté zabili už v roce 1942.

Ačkoli většinu spolupracovníků parašutistů nacisté zavraždili už 24. října 1942, další skupinu popravili ještě 26. ledna 1943. Posledním zabitým pomocníkem parašutistů z řad domácího odboje se stal František Pecháček, který zemřel 3. února 1944. Padlo celkem 294 lidí.

Mrtvé každý rok připomíná mše i cesta na místo tragédie

Jména všech statečných, kteří zemřeli v Mauthausenu za podporu parašutistů vyslaných z Velké Británie, se každoročně snaží připomínat trojice historiků Jaroslav Čvančara, Vlastislav Janík a Vojtěch Šustek, kteří se jim věnují i ve svých četných publikacích.

Vždy na den výročí popravy pořádají pro příbuzné obětí cestu do Mauthausenu a v posledních letech také zádušní mši. Ta se uskuteční dnes, v sobotu 19. října 2019 od 12:00, v chrámu svatého Víta v Praze. V Mauthausenu i při mši jsou čtena jména všech zavražděných.

 
 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud