Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Záchytky ženou lidi do dluhové pasti a likvidují jim životy. V Plzni mají z okrádání byznys

Několik nocí na záchytce, po kterých zůstal dluh převyšující 100 tisíc korun. To je příběh mladé ženy – říkejme jí Daniela – která se vzpamatovávala ze znásilnění. Těžkou situaci řešila alkoholem a drogami. V létě 2014 kvůli tomu poprvé skončila na záchytné stanici v Plzni. „Byla jsem v těžké situaci. Nevěděla jsem, jak situaci zpracovat a s kým to řešit,“ vypráví dnes. Stejný scénář se opakoval ještě dvakrát. Příběh však měl mít výjimečný konec. Jeden pobyt na plzeňské záchytce se totiž může vyšplhat až na exekuci a dluh 33 tisíc korun. Podle kritiků systému se jedná o jasný byznys s dluhy ve veřejných službách. Provozovatel záchytky totiž roky dluhy zároveň vymáhal.

„Nebyla jsem si vědoma, co podepisuju. Necítila jsem se ještě střízlivá, myslela jsem si, že je to propouštěcí zpráva. Vůbec jsem nerozuměla tomu, co je to za dokumenty. Pracovníci záchytky mi nic nevysvětlili. Řekli jen, že mě propustí, až to podepíšu,“ vzpomíná Daniela na ráno „s kocovinou“.

Ve skutečnosti podepsala dohodu o úhradě dluhu za pobyt ve výši 4 300 korun. Vystřízlivění na záchytce totiž není hrazeno z veřejného zdravotního pojištění. Háček této dohody byl ale ten, že obsahovala i rozhodčí doložku. Tento nástroj se obvykle využívá v obchodních vztazích. V případě, že mezi byznysmeny dojde ke sporu, nebude ho řešit soud, ale sjednaný rozhodce.

Podle organizace Člověk v tísni by se ale podobný systém neměl vůbec používat ve vztazích, kde je na jedné straně záchytka, která reprezentuje veřejnou moc, a na druhé „opilý“ dlužník v nevýhodné situaci. „Nerovnováha je tu poměrně značná,“ říká Vlastimila Feistingerová z plzeňské pobočky organizace, která pomáhá několika dlužníkům ze záchytky. Celý systém je podle ní nemorální. O to víc, že dluhy zároveň vymáhal stejný člověk, který provozuje záchytku.

„Pokud ošetřený člověk včas nereagoval, vyšplhal se mu dluh na 33 až 35 tisíc korun."
Vlastimila Feistingerová, Člověk v tísni

Zjednodušeně by se dal proces popsat takto: protialkoholní stanici provozuje Městská poliklinika Plzeň. Jejím jednatelem a jediným společníkem je Pavel Cink. Člověku, který zde prožil noc, dali ráno zaměstnanci záchytky podepsat dohodu o dluhu. Její součástí byla už zmiňovaná rozhodčí doložka a ještě směnka. V případě, že ošetřená osoba nezaplatila dluh do čtrnácti dnů, předala poliklinika dluh na Plzeňské inkasní družstvo. U jeho založení figuroval právě Pavel Cink. Jeden a ten samý člověk tak na vymáhání pohledávek vytvářel další zisk. Problematická byla podle Feistingerové i osoba rozhodce. Tím měl být ve většině případů Michal Štekl, který dle jejích slov rozhodoval výlučně spory, kde na jedné straně byla záchytka a na druhé straně zachycený. V rámci exekuce navíc vymáhal i své náklady zvlášť. „Pokud tedy ošetřený člověk včas nereagoval, vyšplhal se mu dluh na 33 až 35 tisíc korun,“ říká Feistingerová.

„O dluhu jsem nevěděla, protože jsme nevěděla, co jsem podepsala. Všechny dokumenty v rozhodčím řízení mi posílali na špatnou adresu. Až exekuční příkaz jsem dostala na tu správnou. Vymáhaná částka byla 115 tisíc korun za tři záchyty,“ popisuje Daniela. Právě kvůli doručování na špatnou adresu nakonec dopadl Danielin příběh „happy endem“. Místo částky přesahující sto tisíc korun zaplatí pouze za samotné pobyty na záchytce, tedy v součtu necelých třináct tisíc korun.

Plzeňská záchytka: dluhy se tu šplhají až na desetitisíce korun.Plzeňská záchytka: dluhy se tu šplhají až na desetitisíce korun.autor: Michael Tomeš

„Na začátku května Okresní Plzeň – město vynesl rozsudek, kterým rozhodl, že tři rozhodčí nálezy se ruší. Obě strany se vzdaly odvolání. Tím pádem budou zastaveny i všechny exekuce těchto rozhodčích nálezů,“ říká advokátka, která Danielu zastupuje, Kristýna Dolejšová Kabelová. Soudy ale neposuzovaly věcnou argumentaci týkající se neplatnosti rozhodčích doložek, například pro rozpor s dobrými mravy.

Daniela přitom není zdaleka jedinou „klientkou“ záchytky, která se ocitla v těžké situaci. Paní, kterou můžeme pojmenovat jako Anna, slavila kamarádovy narozeniny. Během oslavy si dala diabetička, která běžně vůbec nepije, alkohol. Problém nastal, když se s přítelem vraceli domů a on omylem vstoupil na cizí pozemek. „Sousedi zavolali na policii. Mezitím si klientka ve tmě vyvrkla nohu. Seděla na zemi a čekala na návrat přítele, aby jí pomohl vstát a dostat se na pohotovost,“ líčí Feistingerová. Mezitím ji však „sebrala“ přivolaná policie.

Anna si myslela, že ji vezou na pohotovost, místo toho ale skončila na záchytce. „Tam ji i přesto, že jim o vyvrknuté noze řekla, neošetřili. Nechali ji vyspat, ráno jí řekli, že musí podepsat dohodu s rozhodčí doložkou a směnkou,“ popisuje sociální pracovnice. Anna má teď dvě exekuce. Už jí přišel i příkaz k prodeji nemovitosti. „Máme i další podobné klienty. Jde o alkoholiky, ale i lidi, kteří něco slavili nebo procházeli životní krizí,“ říká Feistingerová.

Plzeňská záchytka: dluhy se tu šplhají až na desetitisíce korun.Plzeňská záchytka: dluhy se tu šplhají až na desetitisíce korun.autor: Michael Tomeš

Proti plzeňské praxi se ozvala i ombudsmanka. Problematický je podle ní už samotný fakt, že je místní záchytka v celorepublikovém porovnání poměrně drahá. Minulý rok smlouva s poliklinikou skončila a Plzeňský kraj jako zřizovatel záchytky musel vypsat veřejnou zakázku. Do té se nakonec přihlásil pouze Pavel Cink. Kraj si ale vymínil, že by mělo dojít ke změnám. Klienti by už neměli podepisovat směnky a dluh by neměla vymáhat advokátní kancelář pana Cinka, řekl před časem vedoucí zdravotnického odboru Plzeňského kraje Jan Karásek Deníku.

Jak to dnes v praxi vypadá, poliklinika ani pan Cink podrobně popisovat nechtějí. „K detailním postupům vymáhání dluhu informace neposkytujeme, nicméně můžeme potvrdit, že od 1. 1. 2017 došlo v procesu vymáhání pohledávek ke změnám, kdy tyto pohledávky již nejsou vymáhány prostřednictvím Advokátní kanceláře CINK a partneři, s.r.o.,“ zní odpověď. Podle polikliniky je provoz záchytky finančně náročný kvůli nutnosti zajištění lékařů a sester za třísměnného provozu. A pokud někdo dluh nezaplatí, peníze chybí. „I nadále doporučujeme všem dlužníkům, aby dluh uhradili řádně a včas si sjednali splátkový kalendář, aby dluh nebyl vymáhán právní cestou a nedocházelo k jeho zbytečnému navyšování,“ varuje.

Problém rozhodčích doložek zdaleka nekončí plzeňskou záchytkou. Podle dluhových poradců probíhá několik stovek tisíc exekucí na základě rozhodčí doložky. Takové exekuce se přitom dají napadnout u soudu. Důvodem může být právě třeba rozpor s dobrými mravy nebo netransparentní výběr rozhodce. Podle nového zákona o spotřebitelském úvěru, který platí od konce minulého roku, jsou rozhodčí doložky mezi spotřebitelem a podnikatelem neplatné, připomíná zpravodajský server E15.cz.

Jak se žije v nejzadluženějších místech Česka? Tématiku exekucí bude zpravodajský portál INFO.CZ sledovat i v dalších reportážích.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1