Žádné nebezpečí se nesmí podceňovat, říká pamětnice holokaustu. Sama přežila čtyři koncentráky

Post Bellum

Mikuláš Kroupa

PŘÍBĚHY 20. STOLETÍ | Sedmadevadesátiletá Jarmila Weinbergerová prožila nejšťastnější den svého života v neděli 15. dubna 1945. Ten den ležela vyzáblá na kost s horečkou a průjmem na dřevěné lágrové palandě, nemohla už skoro chodit ani jíst, na hrudi se jí tvořily boláky skvrnitého tyfu a nad ní se skláněli britští vojáci. Vzali jí do náruče a odnesli do nemocnice. Tenkrát dvaadvacetiletá Jarmila byla zachráněna z koncentračního tábora Bergen Belsen. Před tím prošla Terezínem, Osvětimí a lágrem v Christianstadtu. Její příběh patří mezi unikátní nejen tím, že přežila a může podat svědectví, ale i tím, co v táborech dělala. V Terezíně zachraňovala životy vězňů jako zdravotní sestra na marodce, v Osvětimi-Birkenau v tzv. rodinném táboře se starala jako vychovatelka o malé děti. Jarmila Weinbergerová letos 17. listopadu 2020 v Národním divadle v přímém přenosu České televize a Českého rozhlasu převezeme Cenu Paměti národa.  

Jarmila Weinbergerová se narodila 21. března 1923 v Praze v židovské rodině zaměstnance pojišťovny a učitelky francouzštiny. Se svojí mladší sestrou Annou a rodiči měla báječný vztah, často spolu chodili do divadla, na koncerty a výstavy. Studovala se samými jedničkami na dívčím reálném gymnáziu, chodila do skauta a na cvičení do Sokola, ze kterého ale odešla na začátku války otrávená: „Odešla jsem, když jsem zaslechla dvě paní cvičitelky: ‚Co tady ta židovka chce!‘,“ vzpomíná na první projev antisemitismu v roce 1938, který ji zcela šokoval. Nic podobného do té doby nezažila.  

Podle norimberských zákonů musela od roku 1940 nosit žlutou hvězdu, dodržovat různá nařízení, kdy nakupovat, jak se chovat na ulici, co vlastnit, co odevzdat. Přesný počet protižidovských nařízení v protektorátu lze těžko vyčíslit, neboť je vydávaly různé úřady. Podle odhadů jejich počet dosáhl několika set. A podle oficiálních statistik se týkala 118 310 osob.

Alkoholik Brendl byl estébák s těmi nejhoršími způsoby. Ze vzpomínek Pavla Kohouta mrazí

sinfin.digital