Články odjinud

Zapomeňte na Dubčeka, vzpomínejte na Kriegela, Sekaninovou, Vodsloně či Fukovou. Komentář M.Půra

Zapomeňte na Dubčeka, vzpomínejte na Kriegela, Sekaninovou, Vodsloně či Fukovou. Komentář M.Půra

S tím, jak se blíží premiéra filmu Dubček v České televizi (21. srpna ve 20:00), vyvstává otázka, zda to je právě bývalý první tajemník ÚV KSČ, kdo se zapíše do dějin jako hrdina. Jeho činy blednou ve srovnání s několika postavami Pražského jara, na něž mnozí zapomněli. Někteří si možná pamatujete Františka Kriegela, který se jako jediný z československé delegace nenechal Sověty donutit ke schválení „bratrské pomoci“ ze strany států Varšavské smlouvy.

Kriegel hlasoval proti vstupu vojsk i v Národním shromáždění, stejně jako jeho další tři kolegové – Gertruda Sekaninová – Čakrtová, František Vodsloň a Božena Fuková, která bohužel loni zemřela. Jejich čin nemá v československé historii obdoby, všichni čtyři za něj také náležitě zaplatili. Jsou to také tito čtyři, kdo poznali, že představa socialismu s lidskou tváří je neuskutečnitelný nonsens, protože socialismus je z vlastní podstaty vadný, jakkoliv se může zdát přitažlivý.

Jsou to mimochodem také jména, která mohla zaznít v prezidentském projevu Miloše Zemana, ale bohužel se neuskutečnil. Kriegelův hrdinský čin, kdy na rozdíl do Dubčeka a dalších odmítl podepsat takzvaný Moskevský protokol, snese srovnání s počínáním Jana Husa u Kostnického koncilu. Kriegel tehdy vůbec netušil, jestli se ještě někdy vrátí do Československa, v podstatě riskoval život. Vrátit se mohl jen díky slabé chvilce Brežněva, který jej původně vůbec pustit nechtěl.

Speciál INFO.CZ Srpen 1968Speciál INFO.CZ Srpen 1968autor: Info.cz
 

Dubčekův podpis naopak totálně vypustil energii z Pražského jara. A nebylo to poprvé, kdy bývalý první tajemník ÚV KSČ selhal. Později jako předseda Federálního shromáždění podepsal i nechvalně známý pendrekový zákon. Vymlouval se, že neměl v podstatě jinou možnost, ale Kriegel, Sekaninová-Čakrtová, Vodsloň a Fuková také neměli jinou možnost, přesto se zachovali jako skuteční vlastenci.

Fuková byla v podstatě v zoufalé situaci. Byla na vrcholu sil, měla malou čtyřletou dceru. Kdyby hlasovala pro schválení vstupu okupačních vojsk, nikdo by jí to pravděpodobně nevyčítal. Bez jakýchkoliv pochyb není každý hrdina. Ani já nedokážu odhadnout, jak bych se zachoval. Ale pokud usilujete o vedení země, musíte být připraveni na maximální oběť.

I to je poselství srpna 1968. Nejsilnější z nejsilnějších byli připraveni obětovat svůj život, nebo jej dokonce obětovali, jako Jan Palach o rok později. Takové lidi bychom měli ctít, stejně jako jsme naposledy uctili památku padlých vojáků v Afghánistánu. Pokud budeme vyzdvihovat lidi, kteří v klíčových chvílích selhali, nikdy nebudeme lepší než oni.

 

 

Články odjinud