Zdanění církevních restitucí je nelegitimní, stát zneužívá moc, říká senátor Hraba | info.cz

Články odjinud

Zdanění církevních restitucí je nelegitimní, stát zneužívá moc, říká senátor Hraba

Senátor a advokát Zdeněk Hraba (STAN) byl jedním z těch zákonodárců, kteří minulý týden bezprostředně po schválení zdanění církevních restitucí sněmovnou oznámili, že chtějí věc napadnout u Ústavního soudu. V rozhovoru pro INFO.CZ vysvětluje, proč se domnívá, že by soud s největší pravděpodobností předpis z komunistické dílny zrušil jako protiústavní. A vyslovuje přesvědčení, že stát překračuje pravidla a zneužívá své možnosti.

Vy jste jako senátor mezi prvními vystoupil s tím, že jste připraven získat podporu kolegů senátorů a napadnout schválenou novelu u Ústavního soudu. Co vás k osobnímu angažování se v dané věci vedlo?

Dovolím si hned na začátek upřesnit, že v tomto případě nejde o institut ústavní stížnosti, ale o podání návrhu Ústavnímu soudu na zrušení uvedené novely zákona č. 428/2012 Sb. o majetkovém vypořádání s církvemi a náboženskými společnostmi.

Takový návrh může podat nejméně 41 poslanců nebo 17 senátorů. Otevřeně se hlásím k tomu, že když se mi podaří mezi kolegy najít potřebnou podporu, návrh Ústavnímu soudu v dané věci připravím. Samotnou protiústavnost uvedeného zákona pak spatřuji v několika směrech.

V čem konkrétně?

Klíčovým problémem je, že se rozhodlo o využití daňového nástroje, který primárně nemá plnit daňové funkce, ale zcela nezakrytě má být jakousi svéráznou nápravou údajných nedostatků platné právní úpravy majetkového vypořádání s církvemi, kterou část politické scény nepovažuje za správnou a není s ní spokojená a srozuměná.

Takováto daň tak nesplňuje požadavek legitimního účelu daňové povinnosti, tj. shromáždění prostředků k zabezpečení veřejných statků. Nesplňuje požadavek ústavně aprobovaného veřejného zájmu, což vynikne zvlášť, uvědomíme-li si, že zdaněny mají být prostředky, které byly (jsou) vypláceny právě z veřejného rozpočtu. Stručně řečeno zdanění finančních náhrad je daňově iracionální a nelegitimní, protože jeho účel není slučitelný s účelem zavedení daní.

„Stát zneužívá své oprávnění vydat zákony, aby reguloval to, co si jako jedna strana smlouvy nebyl schopen či ochoten dojednat.“

Ústavní soud by posuzoval pouze legitimitu daného opatření?

Zdaleka nejenom to. Ústavní soud již judikoval, že právní úpravu je třeba vždy podrobit testu proporcionality, tedy posoudit, zda tato úprava vůbec sleduje legitimní cíl, a  pokud ano, zabývat se dále vhodností zvoleného prostředku. Tedy jinými slovy, zda takové opatření je s to naplnit sledovaný cíl, a jeho potřebností. Dále by se Ústavní soud musel zabývat i otázkou retroaktivity.

V jakém smyslu? I zastánci zdanění říkají, že nemá zpětnou platnost a to, co již bylo církvím vyplaceno, zpětně zdaněno nebude.

Přijatý zákon podle mého názoru vykazuje znaky nepřípustné retroaktivity a jde proti obsahu smluv mezi církvemi a státem. Konečná výše náhrady je uvedena v těchto smlouvách. Nelze přehlédnout hlavně to, že náhrada již byla církvím vydána, a stát pouze její výplatu rozložil do třiceti ročních splátek. Stát v tomto případě zneužívá své oprávnění vydat zákony, aby reguloval to, co si jako jedna strana smlouvy nebyl schopen či ochoten dojednat s druhou smluvní stranou.

Nezabýval se Ústavní soud otázkou církevních restitucí už v minulosti?

Ano, Ústavní soud se zákonem o majetkovém vypořádání s církvemi a náboženskými společnostmi zabýval už v roce 2013, a jeho protiústavnost tehdy neshledal. Nelze ale přehlédnout, že v minulosti Ústavní soud posuzoval také obdobný právní předpis ke zrušení daně ze státního příspěvku na stavební spoření u již uzavřených smluv o stavebním spoření, přičemž zavedení této daně shledal jako protiústavní. To vše by mohlo být pro úvahu Ústavního soudu, zda zdanění finančních náhrad zrušit, rozhodující.

V debatě o zdanění padl i ten argument, že například na Slovensku ony finanční kompenzace, které u nás mají být zdaněny, církvím vůbec nejsou vypláceny. Považujete ho za legitimní?

Velmi často se opomíjí, že stát spolu s úhradou finančních kompenzací církvím zároveň postupně přestane hradit platy duchovních ve výši zhruba půldruhé miliardy korun ročně. A tím postupně dojde k úplné odluce církví od státu. Dlužno říct, že způsoby majetkového vyrovnání s církvemi v zemích Visegrádské čtyřky jsou dosti rozdílné, např. na Slovensku se skutečně vedle vydání nemovitého a movitého majetku finanční náhrady neposkytují, ale nedochází ani k odluce církví a státu. To je myslím dostatečné vysvětlení toho, proč onen argument nelze použít.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud