Zemanův chorobopis je přísně střežený materiál. Jak je to s našimi citlivými údaji? | info.cz

Články odjinud

Zemanův chorobopis je přísně střežený materiál. Jak je to s našimi citlivými údaji?

Informace o zdravotním stavu prezidenta Miloše Zemana jsou přísně střeženy. Podle deníku Blesk je jeho zdravotní dokumentace z bezpečnostních důvodů pouze na papíře, a nikoliv v elektronické podobě, jak je dnes běžné. „Vedení nemocnice navíc kontroluje i lékaře, kteří se ke složce dostanou,“ napsal deník Blesk. Podle Petra Šustka, koordinátora Centra zdravotnického práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, je to zcela v pořádku. Únikům citlivých informací se ale prý zcela zabránit nedá. „Znám příběh náměstkyně nemocnice, která než se stihla vrátit z vyšetření, už se do jejího zdravotního záznamu podívalo 69 lidí, kteří s jejím zdravotním stavem neměli co do činění. Čistě jen proto, že jsme lidé zvědaví a zajímalo je to,“ říká Šustek.

Co říkáte na to, že zdravotnická dokumentace pana prezidenta je vedena pouze písemně a ne zároveň elektronicky?

Pouze písemné vedení chorobopisu je právně možné a je v pořádku. Můžeme se na to sice dnes dívat jako na ne úplně technicky moderní, nebo jako na nějaký archaismus, ale právně je to zcela v pořádku.

Jaký signál to pak ale dává mně, obyčejnému pacientovi? Znamená to, že z nemocničního systému o mně mohou uniknout nějaké citlivé informace ven?

Upřímně: může se to stát. V rámci vedení elektronické dokumentace, do níž má v rámci nemocnice přístup jakýkoliv zdravotník, byť na své heslo a byť je jeho pohyb v systému monitorovaný, protože vytváří takzvanou elektronickou stopu. To je samozřejmě formální a postižitelné, ale nedá se tomu případnému zneužití vždy zabránit.

Jak to probíhá?

Konkrétně do záznamu ze zdravotnické dokumentace smí nahlížet primárně jen ten zdravotník, který se na péči o daného pacienta přímo podílí. V širším slova smyslu to může být i ten, kdo je zařazen v konzultačním týmu, ale nikdo jiný. Říct ovšem, že se nestává, že by se zdravotníci dívali na záznamy řekněme mediálně známých osobností nebo politiků, to nejde. Prostě se to děje.

Pokud vím, existují kontroly, které sledují digitální stopy a jejich oprávněnost, a speciálně se zákonem o GDPR se to zpřísnilo ještě víc. Takže třeba Všeobecná fakultní nemocnice dostala pokutu za to, když se sestra, která neměla nic společného s léčbou jedné pacientky, zajímala o její výsledky a nic nepomohlo, že je to její sousedka a sama ji o to požádala…

Ano, to se prostě může stát a kontrola může přijít kdykoliv, i po letech zpětně. A viděl jsem už i případ, kdy na takový postup bylo podáno trestní oznámení, ve smyslu podezření z falšování zdravotnické dokumentace. Takže tady by bylo dobré, aby i zdravotníci měli na paměti, že elektronickou stopu zanechají vždy a může je kvůli tomu šetřit i policie, což se v tomto konkrétním případě skutečně stalo.

Jak to dopadlo?

Je to stále v šetření. Minimálně z toho případu plyne, že tam vážně byly nějaké přístupy s časovými odstupy a měnil se obsah zdravotnické dokumentace. Což teoreticky možné sice je, nicméně to o něčem zvláštním vypovídá.

Já zase vím o případech, kdy se sami zdravotníci bojí navštívit k vyšetření vlastní nemocnici, protože by se jejich zdravotní stav hned rozkřikl. Takto jedné lékařce v nemocnici na Moravě dříve, než došla z gynekologie zpět na své oddělení, její kolegyně gratulovaly k těhotenství a ona to přitom chtěla ještě nějakou dobu utajit…

Ano, to je skutečně problém. To jsou přesně ty případy zneužití elektronicky vedené zdravotnické dokumentace. Já zase vím o případu jedné náměstkyně nemocnice, která byla na ošetření a ukázalo se posléze, když se udělala prověrka, že do jejího záznamu zdravotnické dokumentace se podívalo 69 osob, které s její léčbou neměly vůbec co do činění. I k takovým excesům dochází a měly by následovat postihy, protože elektronickou stopu nesmažete. Nicméně jsme zvědavý národ, tak se to prostě děje. Je to na nemocnicích samotných, aby kladly správné bariéry, přestože to znároční proces léčby a jejich práci.

Co za to zdravotníkům hrozí, kromě finančního postihu?

Je to odpovědnost spíše v občansko-správní rovině, zásah do morální integrity člověka a správní delikt podle zákona o zdravotních službách. Nemocnice sama si musí uvědomit, že takový postih by se vedl i vůči ní, coby zařízení, které umožnilo takovou věc.

Další nešvar je, že lidé mají na oddělení nemocnice často jedno heslo, kterým počítač ráno otevřou, pak už jej nezavírají a koukají se do něj a píší do něj všichni. To není možné. Lékaři a sestry se zapomínají odhlašovat, i když mají heslo individualizované, a to by si opět měli sami pro svou ochranu před žalobami uvědomit, protože pak na jejich heslo a jméno může kdokoliv zneužít cizí chorobopis.

Můžu se proti tomu jako pacient nějak bránit?

Strašně záleží na konkrétních okolnostech. Umím si představit, že to skončí omluvou, ale taky finančním vyrovnáním. A takové případy už byly, i když nešly před soud, skončily mimosoudním vyrovnáním. V podstatě nám pacientům ale nezbývá než věřit, že to zabezpečení nemocnice z hlediska excesů a neoprávněných přístupů je dostatečné. Aspoň já tomu chci věřit, protože nemám jinou možnost, než doufat.

Jak moc lukrativní jsou na černém trhu zdravotnická data?

Všichni chceme vědět, jak si stojí ty mediálně známé osobnosti nebo politici. Ale citlivá data o zdraví mají hodnotu spíše jako celek, jako balík. Kdy se ukáže, jak se vyvíjí třeba určitá léčba.

Vezměme to obráceně: máme na to nárok, jako občané, znát přesný zdravotní stav prezidenta republiky? V Americe zveřejňuje prezident svou pravidelnou každoroční prohlídku do všech detailů, u nás se s tím dělají tajnosti. 

Chápu, kam míříte. Princip je v tom, že u takových veřejných osob s důležitými státními funkcemi morální právo znát jejich zdravotní stav skutečně obyvatelé země mají. Je to legitimní požadavek. Bylo to tak i za prezidenta Václava Havla nastaveno a co mohu říct jen k dnešku je, že je to velmi nešťastně komunikováno.

Za prezidenta Václava Havla jsme se to taky ovšem učili za pochodu. Pamatuji, jak dnes slavný šéfredaktor jednoho deníku tehdy coby televizní reportér neváhal vylézt na strom a natáčet prezidenta v nemocnici tajně přes okno zvenčí…

Ano, ta pravidla se od té doby nějak zkultivovala a nastavila a bylo by dobré, kdyby u kvalitního informování o stavu hlavy státu zůstalo. Zatím to tak úplně necítím. Nehledě na to, že vidím jako problém, když se o pobytu v nemocnici nejen u hlavy státu, ale u kohokoliv, řekne, že jde o „rekondiční pobyt“. Tak to prostě není. Nemocnice nejsou lázně ani wellness, ale zařízení určené k léčbě nemocných.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud