Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Báječné Toskánsko: Kraj plný architektonických a gastronomických skvostů vám ukradne srdce

Báječné Toskánsko: Kraj plný architektonických a gastronomických skvostů vám ukradne srdce

Je jen málo míst na světě, kde se budete cítit šťastněji a příjemněji. Jen tak. Se sklenkou rubínově zbarveného chianti v ruce plyne čas pomaleji, možná i proto je léto v srdci Itálie o měsíc delší.

Hned v prvním záběru filmu Čaj s Mussolinim uhrane režisér Franco Zeffirelli diváka pohledem na most Ponte Vecchio ve své rodné Florencii. Řeka Arno plyne klidně a ani bouřlivé časy druhé světové války neohrozí život starobylého města. Stejně tomu bylo za střídání panovníků i dynastií a je tomu tak i dnes, kdy každá kavárna disponuje wi-fi. Krásy Toskánska můžete obdivovat v mnoha filmech, například ve snímcích Pod toskánským sluncem, Dopisy pro Julii nebo Pokoj s vyhlídkou. Poznat Toskánsko na vlastní kůži je ale jako prožít milostnou vášeň v nepředvídatelný okamžik. Hlavní město Toskánska je považováno za kolébku renesance – a krásy pozemského života oslavuje Florencie tím, jaká je, přes dva tisíce let.

 

Už dávno předtím ale obývali kopcovitou krajinu kolem Florencie táhnoucí se až na západ k Tyrhénskému moři záhadní Etruskové, jejichž stopy můžete obdivovat na zachovalých archeologických nalezištích. Na cestě Toskánskem vás budou provázet vinice, olivové háje a aleje cypřišů – na první pohled malebná krajina citlivě formovaná a kultivovaná člověkem – a na druhé straně husté a neproniknutelné porosty makchie, kaštanové a bukové lesy, ve kterých se snadno ztratíte. Moc a síla toskánského regionu rostla od středověku a kromě rozvoje zemědělství s sebou přinesla i rozkvět řemesel a umění.

V kolébce renesance

Toskánsko je prastará kulturní země, vždyť právě v tomto kraji se narodili umělci jako Leonardo da Vinci, Giovanni Boccaccio, Dante Alighieri, Francesco Petrarca nebo Michelangelo Buonarroti. Byl to právě Michelangelo, který dal světu sochu Davida, doposud považovanou za jedno z nejpůsobivějších uměleckých ztvárnění lidského těla. Originál můžete obdivovat v Akademii krásných umění ve Florencii, ale mramorová socha kdysi stávala na veřejném prostranství před Palazzo Vecchio. Dnes se kolem kopie slavné sochy umístěné na původním místě, na Piazza della Signoria, shromažďují turisté s jediným cílem – ulovit selfie s Davidem, nebo alespoň s některou jeho tělesnou částí.

Na Florencii, připomínající krásku oděnou do bílého mramoru, by bylo nejrozumnější vyhradit si minimálně tři dny v období od září do poloviny listopadu. Podzim je teplý – denní teploty se pohybují kolem 23 °C – turistů ubývá, fronty před muzei se zkracují a navíc je tahle sezona spojená s vinobraním a sklizní oliv. Na podzim se navíc toskánská krajina vybarvuje do neuvěřitelně sytých odstínů a prostírá čarokrásné přírodní scenerie.

Tip autorky

Do některých památek je rozumné koupit si vstupenky předem, například do galerie Uffizi nebo do Brunelleschiho kupole. Z epicenter turistiky mě to táhne do méně známých míst. Na jih do oblasti Crete Senesi, kde leží tichý klášter Monte Oliveto Maggiore, a na jihozápad do Maremmy. Maremmská městečka jako Massa Maritima nebo Grossetto působí provinčním dojmem, všechno je na dosah a turistika není vůbec prvoplánová. Vydejte se do jakéhokoli vinařství (cantina, tenuta, azienda vinicola) a dopřejte si jeho prohlídku spojenou s ochutnávkou.

Jednu z nejlepších ochutnávek jsem zažila nedaleko městečka Castellina in Chianti v malém vinařství rodiny Mazzarini (www.famigliamazzarini.it). Po komentované návštěvě sklepa s Adrianou Mazzarini se na terase servíroval toskánský oběd a každý chod doprovázela vína. Začínalo se šumivým Vermentino, pokračovali jsme těžším Morellino di Scansano, abychom se dopracovali k místnímu drahokamu – Chianti Classico. Po obědě můžete jako praví Toskánci zavítat do lázní pod širým nebem. Oblíbené jsou například Terme di Saturnia v provincii Grossetto nebo Bagni di Petriolo, které se nacházejí kousek od přírodního parku Basso Merse.

Celý článek autorky Eva Rýznerová najdete na Reflex.cz

Čeká vás první cesta letadlem, nebo se takto přepravujete běžně? Přečtěte si tipy zkušených cestovatelů, které vám let usnadní a zpříjemní>>>

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1