Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Bubeník na cestách aneb Jak jsem se „protloukl” až na karneval v Riu de Janeiru

Bubeník na cestách aneb Jak jsem se „protloukl” až na karneval v Riu de Janeiru

Když jsem se znovu po několika letech vydal do Ria de Janeira, nechtěl jsem tentokrát být jen turistou. Chtěl jsem si vyzkoušet něco, co se povedlo jen málo cizincům přede mnou, a splnit si tak svůj velký sen – zabubnovat si na karnevalu v Riu, na největším svátku samby na světě. 

Měl jsem za sebou několikaletou kariéru perkusisty doma v Čechách a pár kontaktů na brazilské muzikanty, které jsem znal ze svých předchozích cest. Po dlouhém pátrání jsem dostal tip na jednu vedoucí ze školy samby Viradouro v Niteroi, ve městě odděleném od Ria de Janeira 5 kilometrů širokou zátokou Gaunabra. Věděl jsem, že Viradouro sice nepatří k těm největším nebo nejznámějším, ale že má dlouholetou tradici a dobré jméno.

Když se řekne škola samby, nepředstavujte si žádnou lidušku. Jsou to spíš místní komunity, kde se schází muzikanti a tanečníci z celého sousedství a pilně, v podstatě celý rok, nacvičují na karneval.

„S náma nehraješ, gringo”

Do karnevalu zbývaly necelé tři měsíce, takže přípravy už byly v plném proudu. Byla to trochu drzost a risk, jít naslepo na zkoušku, ale nic jiného mi nezbývalo. Ten den se odehrávala zkouška přímo na ulici. Napřed se zdálo, že se nic nebude dít, ale během chvíle byla ulice uzavřená, objevily se stánky s jídlem a hlavně dva kamiony plně naložené aparaturou a nástroji.

Technici začali rozdávat nástroje a já konečně mezi několika sty lidmi našel Thalitu, vedoucí jedné bubenické sekce, na kterou jsem měl kontakt. Ta měla ale na starosti jinou část kapely a odkázala mě rovnou na svého bratra Thiaga, dalšího z vedoucích. Každá škola samby má v průměru 200 bubeníků, kteří tvoří tzv. baterii, složenou z hráčů na různé typy bubnů. A Thiago vedl tu část, do které jsem chtěl patřit i já. Thiago mi hned ukázal, kde si mám vzít nástroj, a poslal mě hrát.

Po chvíli si mě ale zavolal jiný vedoucí. Bere mi nástroj z ruky a oznamuje mi, že tady rozhodně nebude hrát někdo, kdo není součástí baterie, a už vůbec ne žádnej bílej gringo z Evropy. To už se kolem nás tvoří hlouček lidí. Přichází Vitinho, syn meštreho Pauliniho, nejvyššího šéfa celé baterie, který má na povel všech 200 bubeníků. Vitinho se na mě výsměšně podívá: „Tak nám něco zahraj, ne?” Vyschne mi v krku, toto je ten okamžik, který rozhodne, jestli můžu zůstat, anebo se mám otočit a vrátit domů. Celá ulice pozoruje, co gringo zahraje a předvede. Když dohraju, skupinka vedoucích se mezi sebou dohaduje rychlou portugalštinou, co se mnou. Svůj part jsem zahrál obstojně, i když jsem se zapotil asi jako nikdy předtím. Na ničem konkrétním se nedohodnou, ale aspoň pro dnešek můžu na zkoušce zůstat.

Celá baterie začne hrát karnevalovou sambu, sound-system se přebuzeně rozezní, aby alespoň trochu přehlušil nezastavitelnou rytmickou vlnu, a lidé začnou sborově zpívat a tančit. Je to tu, nefalšovaná, bezprostřední a energická síla lidí z ulic Ria de Janeira.

Článek pokračuje na Reflex.cz

Čeká vás první cesta letadlem, nebo se takto přepravujete běžně? Přečtěte si tipy zkušených cestovatelů, které vám let usnadní a zpříjemní>>>

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1