07:00
Nedaleko centra Bratislavy, nad soutokem řek Moravy a Dunaje, se na mohutné ostrožně tyčí hrad Děvín. Podle mého otce byla prý za dob tuhého komunismu na hradě přístupná chodba vedoucí k oknu, ze kterého bylo možné vidět až za železnou oponu, do Rakouska. Dnes se tu můžete vydat po cyklotrase Cesta železné opony, podél bývalých minových polí a imaginárních drátů. Tenkrát jimi vedl elektrický proud a ten vzal život mnoha lidem, které nyní připomíná památník pod hradem.
Plnými doušky si tu užijete nádhernou přírodu, která se zde paradoxně zachovala díky ostnatým drátům. Po pár kilometrech podél řeky Moravy na levé straně a s Děvínskou Kobylou po pravé straně se dostanete k cyklomostu Slobody, který vede do Rakouska. (Na jméno mostu bylo kdysi vypsáno všelidové hlasování, ovšem zvítězilo pojmenování most Chucka Norrise…) Více nejen o názvu mostu vám povědí v nedaleké hospodě Vita Bar Sandberg pod korunami stromů.
Slovenské Serengeti
Po dobrém pivku bude nejlepší připravit si dalekohledy, pořádně šlápnout do pedálů a objevit „slovenské Serengeti“: Děvínské jezero, tedy mrtvé rameno řeky Moravy. Když začne na jaře tát sníh v Alpách, řeka Dunaj se rozvodní a její vliv je poznat i na patnáct kilometrů vzdáleném Děvínském jezeře. Louky se postupně zaplavují a vzniká jedno obrovské jezero.
Bohužel ne všechna zvířata zde žijící jsou nadšená. Jeleni, srnky či divočáci musejí přeplavat velké vzdálenosti na hráz nebo vyvýšená místa, bobři si nastavují hráze nebo zkrátka „zahnízdí“ na stromě. Nejlépe je na tom orel královský či orel mořský. Když voda opadne, zaplavené louky se stanou rájem pro vodní ptactvo. Volavky a čápi sbírají na lukách živočichy, kteří nestačili utéci před záplavou.
