Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

INFO.CZ jede kolem světa. Máme 100.000 korun a čeká nás 65.000 kilometrů během 120 dní. Čtěte 1. část deníku

INFO.CZ jede kolem světa. Máme 100.000 korun a čeká nás 65.000 kilometrů během 120 dní. Čtěte 1. část deníku

INFO.CZ vám bude v následujících týdnech přinášet deník z cesty kolem světa, kterou se náš spolupracovník a cestovatel Miroslav Lébl (provozuje web miras.cz) rozhodl absolvovat během 120 dní. Čekalo ho celkem 65.000 kilometrů, čtyři kontinenty a návštěva 13 států. Ukáže vám, zda se pravděpodobně největší cestovatelské dobrodružství života dá pořídit za méně než 100.000 korun. A dobrodružství to bylo pořádné. Hovorovou češtinu jsme v deníku nechali, pro větší autentičnost. 

Cesta kolem světa... klasika nejklasičtější, která by se jednou za život měla zkusit. I u mě byla zaseta už z dob první verneovky zaseta kdesi v hloubi, i když ne příliš pravděpodobných, cestovních plánů.  

Normálně by se cesta kolem světa asi měla plánovat víc. Rozhoupat se k tomu dva měsíce před odjezdem není úplně ideální, ale v zásadě to bylo jedno. Trasu jsem měl kdysi dávno přibližně sesmolenou, i když trochu zvláštní. Normální člověk by do tohoto zařadil ty největší pecky. Ty mám buď za sebou, nebo šetřené na samostatné velké cesty, takže se složila z končin sice hodně dobrých, ale zároveň pro mě trochu druholigových, kam bych se kvůli těm "lepším" ještě pár let nedostal (sorry prázdná Austrálie a přeplněná Indie) nebo které prostě počkají a budou stejné i za 10 let (USA, Island). A to se ještě vyplní nějakými zastávkami podle letenek.

Základním stavebním kamenem jsou samozřejmě letenky. Existují klasické letenky kolem světa od jednotlivých aliancí, a i když se dají najít levné a zajímavé varianty, na můj itinerář nepasovaly (a když se začala alespoň blížit, už okusovala 80tisícovou hranici). Stejně je to zábavnější a sesmolit cestu z jednosměrných letenek, většinou, lowcostových aerolinek (které umožňují kupovat jednosměrky bez přirážek). S těmi se pak dá zeměkoule přes Austrálii obkroužit běžně kolem 30 tisíc.

Nakonec to dopadlo trochu jinak (a lépe), a vypadlo z toho na 120 dní (nebo 121, či 119?) cestovního deníku, 4 kontinenty, 13 států, 12 letů na 37000 kilometrů, 4 roadtripy na 22000 kilometrů a celkem přes 65 tisíc kilometrů s náklady pod 140 tisíc. To je samozřejmě dost, ale tři čtvrtiny této cesty bylo vlastně po nejdražších zemích světa. Moje spolucestující Zuzana kvůli práci vydržela nakonec jen první třetinu, další šestinu narychlo obsadila Dana a půlku jsem musel dojet sám, což peněženku a mysl zprvu nepotěšilo, ale o to intenzivnější užití to bylo.

Úvodní přípravy

Úplně první plán narýsovaný před lety byl ČR - Egypt - Izrael - Jordánsko - Indie – Srí Lanka - Malajsie - Indonésie - Východní Timor - Austrálie - roadtrip přes USA – přes Irsko dom. Byl to takový nápad při zlámané noze, ale rovnou i s objednanou (naštěstí zpáteční) letenkou na první štaci do Egypta. Včas jsem se tehdy uklidnil, užil si třítýdenní okruh Egyptem a plán uložil na pár let k ledu.

Pak se v tom červnu objevila Zuza s volným časem. Tak jo, pojedeme v září, kdy se dovolenkáři vrátí do školních škamen a začnou tvořit HDP a zároveň se stihne pěkné počasí i na severní polokouli a na Islandu možná i polární záři, což znamená cestu jen sesmolit obráceně přes západ.

Jediná důležitá věc na plánování jsou letenky, víza do Indie a trochu půjčovny aut. Letenky kupujeme postupně, protože ani při odjezdu netuším, kdy se vrátím a ještě horší je to se Zuzou, která čeká, až se jí ozve budoucí zaměstnavatel. Doufáme, že co nejpozději. Letenky za rozumné ceny na obkroužení zeměkoule přes Austrálii za 30 tisíc se dají sehnat i 2-4 měsíce před odletem i bez nějakých akcí chyb v tarifech. Na klasické hledání jednosměrek stačí matrix.itasoftware.com, případně více naslepo skyscanner.cz a další.

První štace do USA si hned říká o jednu exkluzivní mezizastávku - Island. Tam kupujeme jeden z posledních prázdninových letů s AirBerlínem (100 €). Po 12denním obkroužení celého ostrova obyčejným autem od Avisu letíme do New Yorku za drahých 7400 Kč. (Přímo z Evropy se lze do Států asi nejlevněji dostat s Norwegian od 3000.) Z něj vyrážíme na sám o sobě úžasný roadtrip na více než 10 tisíc kilometrů z New Yorku do Los Angeles přes celé Spojené státy s mírným juknutím do Kanady.

Největším zádrhelem cesty kolem světa jsou přelety oceánů, a největší pak u toho největšího, přes nějž lowcosty nelétají (kromě Jetstaru z Havaje, kde už jsem ale byl). Fidžijské aerolinky pak měly let z LA do Sydney deset tisíc a možná by s tím šlo uklohnit i mezizastávku na Fidži, což by marné nebylo, kdybych tam už taky byl. Já vím, jsem trapnej.

A tady je další z problémů tohoto postupného budování cesty kolem světa. Za deset tisíc do Austrálie výborné, ale stačí přidat 4 tisíce, a měli bychom v tom i Nový Zéland, který si speciálně Zuza přála (ano, i mí spolucestující trasu mohou mírně ovlivnit!). A zas jen 6 tisíc navíc, a mohlo by se to vzít s AirNewZealand s jeho jednosměrkami přes rajské Cookovy ostrovy, kam bych se nikdy nedostal. A nejukněte tam za těch pár tisíc. Takže takhle se dá budget i čas lehce natahovat. Takže se zde navíc připletly 3 týdny: LA – Rarotonga 10 tisíc, Rarotonga – Auckland – Christchurch 7900 (tohle se moc nepovedlo), Christchurch – Sydney 2800.

Další natahování způsobí výběr termínů letů. Je nějaký rozumný minimální počet dní, pod který se jít nedá, ale když nejbližší (třeba na Kůkáče to lítalo 1x týdně) nebo levnější let je o 4 dny později, tak samozřejmě člověk vezme ten.

Po tropickém ráji malého ostrova Rarotongy následuje výměna Zuzy za Danču v Aucklandu a ponoření mezi ledovce a sníh na autookruh v jižní půlce Jižního novozélandského ostrova.

A jsme v Austrálii, kde se dostáváme do spárů skutečných nízkonákladovek v čele s AirAsiou. Autopůjčovny bohužel nekamarádí se Severním teritoriem, takže původní plán spolu s one-way fee na průjezd Austrálií skrz si nechám zajít a kroužím tři týdny pouze jihovýchodem kontinentu.

Následuje povinný přeskok na pár dní přes Malajsii, ale klasickou jihovýchodní Asii vynechávám, tam už jsem byl mockrát. Ale pro libovolné natažení cesty kolem světa za pár korun třeba na rok je to ideální destinace.

Další zastávka je Nepál, kam jsem překvapivě ještě nečíhl. Dosud vítězilo slunce a moře před nějakým trmácením v horách. Ale už i k tomu jsem dorostl. Do Káthmándú přilétám v prosinci, kdy už tam leze zima, ale zároveň je sotva po hlavní sezóně, které kvůli monzunům končí v říjnu, tak vlastně ideální čas. I když zpočátku mě ani vybavení nenapadlo, že by se dalo lehce trmácet někde po Himalájích.

Po zemi se dokodrcám do Indie, která mi k srdci dopředu nepřirostla, ale tenhle kulturní fenomén musím okouknout a rovnou v nejklasičtějších městech.

O dalším se rozhodlo až v půlce cesty, kdy už jsem věděl, že pojedu sám a téměř to vypadalo, že bych vzal už roha dom. Ale cestou ještě jsou další tři místa, která člověk musí vidět – jordánská Petra, Mrtvé moře a Jeruzalém a let přes ně vyjde nastejno (4200 Dillí-Amman s FlyDubai a 2700 z Tel Avivu do Prahy s ElAl).

Čili z toho je 9 letenek za 44,5 tisíce: Berlín – Reykjavík – New York / Los Angeles – Rarotonga – Auckland – Christchurch – Sydney – Kuala Lumpur – Kathmandu / Dillí – Ammán / Tel Aviv - Praha (bez záletu na Nový Zéland a Cookáče, ale s Fidži by to bylo za 33 a s rozumným letem přes Atlantik za 25). Třeba i teď při psaní jsem si narychlo sesmolit takovou CKS s odletem za měsíc a půl opačným směrem za 28 tisíc (Izrael – Jordánsko – Omán – Indie – Srí Lanka – Malajsie – Austrálie – Havaj – USA/Kanada – Londýn).

Největší bolest - auta

Půjčení aut: První půlka cesty je po nejdražších zemích vůbec, kde jediný schůdný pohyb poznávání, kor když chce člověk tu přírodu, je autem. Přes mezinárodní vyhledávače jsou půjčovny docela levné a příjemně se to dělí počtem osob - za 500 Kč za den, více pak na Islandu. Horší novinkou v souvislosti s autopůjčovnami byly řádně omaštěný poplatky za jednosměrnou výpůjčku. V USA to v nejlevnějším případě dělalo 450 dolarů (skoro jako výpůjčka samotná), takže další jednosměrné výpůjčky si odpustím. Příplatkům za snížení spoluúčasti se vyhýbáme ročním pojištěním za 60 liber od britské pojišťovny (Insurance4carhire.com), tak by to snad fungovalo.

Víza – naštěstí drtivá většina zemí po cestě má rozum. Na USA a Austrálii (nyní čerstvě i Kanadu) se polovízum ESTA (14 resp. 0) vyřizuje po internetu, kde napíšete, že jste nevraždili Židy v koncentráku a ani nejste teroristé. Nepál a Jordánsko prdnou nálepku na celnici (za 25 resp. 50 dolarů). Nejhorší je Indie, dvakrát na bimbasádu v Praze s šílenou byrokracií (speciální fotky a 850 Kč). Ale nejobskurnější je na hranicích stejně Izrael, kde zřejmě evropští turisté jsou největším nebezpečím tohoto státu. Takže úplně v pohodě je jen Schengenský Island, tehdy Kanada při vstupu po zemi a Malajsie.

Spaní – bereme stan na první autoštace, kde jsou i letenky s normálními aerolinkami bez zavazadlových poplatků, ale v druhé půlce na levnější krajiny se počítá se spaním v hotelích a stan odletí domů a budu pokračovat už jen s příručním batůžkem do 8 kil.

Plány v konkrétní zemi vysosávám nepříliš nápaditě z katalogů poznávacích zájezdů cestovních kanceláří. Výběr toho nejlepšího mají asi zvládnuty dobře a já to mám tak za pár minut vyřízeno, když se jejich mapička shoduje s mojí základní představou. 

A můžeme vyrazit. V dalším díle se ocitneme v Berlíně a zamíříme na Island.

Autor je cestovatel a provozuje web miras.cz

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1