Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Jakarta: Jak se žije v indonéské metropoli aneb Ochutnejte Velký durian

Jakarta: Jak se žije v indonéské metropoli aneb Ochutnejte Velký durian

Velký durian – tak bývá nazývána indonéská metropole Jakarta. Stejnojmenné tropické ovoce totiž svým zápachem odrazuje od požitku vychutnat si jeho sladký vnitřek. Podobně Jakarta svou chaotičností, přelidněností i znečištěným ovzduším bere návštěvníkům chuť zkoumat, co se skrývá za její odpudivou tváří. Pro většinu z nich je tak jen přestupním bodem na cestě za zajímavějšími částmi souostroví. Pro deset milionů zdejších lidí je ale Jakarta domovem.

Jediný krátký pohled na Jakartu vám nepřinese příliš lichotivý obrázek. Uvidíte jen další z megapolí, která nezvládla svůj růst a klesá pod vahou neřešitelných problémů. Při troše trpělivosti a pohledu do minulosti ale nebudete moci popřít, že se město posunuje kupředu.

Když v polovině 60. let přijela do Jakarty americká novinářka Cindy Adamsová, aby napsala knihu o otci indonéské nezávislosti Sukarnovi, víceméně se zhrozila. Zaměstnanci státních úřadů se do práce dostavovali pouze v době výplaty, protože jejich mzdy byly tak malé, že nevystačily ani na pokrytí pouhých dopravních nákladů. Letový řád závisel na tom, kdy se piloti probudili, a letadla někdy přistála v jiném městě, protože posádka usoudila, že tam směřuje více lidí. Vysoce postavený vládní úředník připouštěl, že ve vytváření dokonalého chaosu je Indonésie nepřekonatelná.

O čtyřicet let později se o klienty přetahují více než dvě desítky leteckých společností a také poměry v byrokracii doznaly změn. Jedna ze zahraničních expertek nicméně popisuje situaci ve státních úřadech takto: „Většina zaměstnanců přichází včas v osm hodin ráno a až do deseti vyvíjí jakousi činnost. Poté nasazení upadá, ranní čaj přechází do poledního a kolem jedné hodiny se někteří z pracovníků začínají vytrácet. Ti, kteří vydrží až do čtvrté, kdy končí pracovní doba, se již věnují pouze debatám s ostatními, čtení novin nebo šachům. Tak to vypadá v pondělí, kdy jsou všichni ještě plně motivovaní, avšak vše se ještě zhoršuje od středy. V pátek obvyklou úřední safari uniformu v barvě khaki vystřídá uvolněnější oblečení, ve kterém se všichni zúčastní společné sportovní aktivity. V poledne nastává přestávka na modlitby v mešitě, po nichž se již nikdo nevrátí.“

Celý článek najdete na Reflex.cz

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1