Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Lisabon, kdysi temné místo Evropy vzkvétá. Do portugalské metropole proudí turisté ze všech koutů světa

Lisabon, kdysi temné místo Evropy vzkvétá. Do portugalské metropole proudí turisté ze všech koutů světa

Ještě donedávna byla portugalská metropole Lisabon temným místem Evropy. V historickém centru dominovaly zdemolované a napůl opuštěné budovy a hlavní náměstí byla místem prostitutek a obchodníků s drogami. Byl to zářný příklad evropské dluhové krize. V roce 2011 však země přijala sérii významných opatření, mezi nimi i zákon o pronájmu, který liberalizoval trh s nemovitostmi v hlavním městě. Výměnou získala země mezinárodní pomoc za zhruba 78 miliard eur (asi dva biliony Kč).

Dnes město vzkvétá. Turisté tam proudí ze všech koutů světa, historické budovy se lesknou novotou a bary a restaurace jsou přeplněné. Kdo z toho ale těží a kdo tím ztrácí, to je otázka, která místní obyvatele rozděluje, poznamenává americký list The New York Times.

Portugalsko je nejvýznamnějším příkladem hospodářského oživení v Evropě. Nezaměstnanost se snížila na polovinu, zvyšuje se export, a tak zahraniční investoři zaplavují Lisabon. Těm, kteří koupí nemovitost v hodnotě 500 tisíc eur (bezmála 13 milionů Kč) navíc dává země šanci na 'zlaté vízum'. Tedy možnost oficiálně se v Portugalsku usadit.

Přesto průměrná měsíční mzda v zemi činí zhruba 850 eur (asi 22 tisíc Kč). Liberalizace trhu spolu s obrovským přílivem zahraničních investic přispěla za poslední dva roky ke zvýšení cen nemovitostí v centru Lisabonu až o 30 procent.

„Strategie Portugalska pro východisko z krize byla nalákat zahraniční investory, což vyřešilo hlavní finanční problémy, ale zároveň vytvořilo jiné potíže pro naše lidi, jako je například bytová krize v Lisabonu,“ tvrdí bývalá poslankyně a výzkumná pracovnice na lisabonské univerzitě Ana Dragová. Obrození Lisabonu pocítilo mnoho méně privilegovaných obyvatel města, kteří jsou vysidlováni. Mnohé ulice jsou tak ukázkou dvou extrémů žijících vedle sebe.

Ve středověké čtvrti Mouraria se staví luxusní rezidenční dům jen několik metrů od rekonstruované budovy, jež se stala druhým domovem pro francouzské a další zahraniční investory. Na jejím konci ale stojí starý dům s úzkými balkony, jež se stal symbolem portugalských aktivistů, kteří bojují proti vystěhování původních obyvatel. Obyvatelé v domě naproti, kteří vyhráli soudní proces a právo zůstat doma, pověsili z okna vycpanou podobiznu Santy Clause. Okolo něj pak visí transparenty s jejich vánočními přáními: cenově dostupné bydlení a sociální spravedlnost.

Příchod investorů a celebrit jako je Madonna do města 'vytvořil problém s bydlením v několika čtvrtích', tvrdí ředitel hotelového rezortu Luís Correia da Silva. „Lidé by ale neměli zapomínat, že ještě před pár lety tyto čtvrtě zachránit nikdo nechtěl,“ dodává.

Od takzvané karafiátové revoluce v roce 1974, která v zemi ukončila dlouholetou vojenskou diktaturu, bylo centrum Lisabonu napůl opuštěnou čtvrtí, jíž se místní obyvatelé spíše vyhýbali. Když v roce 2011 získalo Portugalsko mezinárodní pomoc, žilo v centru metropole 552.800 obyvatel a bylo tam 322.865 bytových jednotek, z nich na 50.000 opuštěných.

Rok nato vláda schválila kontroverzní zákon a někteří politici šli Portugalcům příkladem. Tehdejší lisabonský starosta António Costa přesunul radnici z historického sídla v centru města do bývalé továrny na dlaždice na náměstí Intendente, nechvalně proslulé prostitucí a drogami. Od té doby se ale místo změnilo k nepoznání. Vznikly tam řemeslné dílny a kavárny a další projekty jsou ve výstavbě.

Podle městského geografa Luise Mendese, který bojuje proti vysidlování místních obyvatel, ale může Lisabon zabít 'zlatou husu', na níž láká turisty. „Pokud budeme vysidlovat staré obyvatele a vytvářet komunitu pro majetné, co pak ukážeme turistům, kteří v našich ulicích chtějí vidět tradiční portugalský život?“ říká expert.

Někteří Portugalci si stěžují, že vznikla dvojí ekonomika, jež rozděluje společnost na ty, kteří pracují s nemovitostmi a v cestním ruchu, a na ty ostatní. Ostře kritizují i takzvanou disneyfikaci Lisabonu. Příkladem fenoménu jsou například obchody jako Fantastický svět portugalských sardinek, v němž si turisté mohou koupit konzervu sardinek s datem jejich narození na etiketě. Lisabon každoročně navštíví 4,5 milionu turistů. Poměr k místní populaci je přitom osm ku jedné. Letos se má v metropoli otevřít zhruba 30 nových hotelů.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1