Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Symbol bolestivé historie afrických otroků. Brána do Ria de Janeira je nově dědictvím UNESCO

Symbol bolestivé historie afrických otroků. Brána do Ria de Janeira je nově dědictvím UNESCO

Na první pohled je to jen několik kamenných bloků ohlazených časem. Tyto kameny v přístavní zóně Ria de Janeiro jsou však dávnými svědky bolestné historie afrických otroků. Kameny archeologické lokality Přístaviště Valongo jsou poznamenány ranami chmurné minulosti a v Brazílii, která je přes svůj multikulturní charakter dosud velmi poznamenaná rasismem, stále ještě zraňují. Vstoupil na ně před dvěma stoletími téměř milion otroků, kteří byli přivezeni hlavně ze západní Afriky.

„Je to místo jedinečné paměti, které obsahuje jediné dosud zachované pozůstatky vyloďování otroků v Americe," cituje agentura AFP antropologa Miltona Gurana, který měl na starosti kandidaturu této lokality na zanesení na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Zapsána tam byla letos v červenci, samotné město Rio de Janeiro bylo zaneseno na seznam UNESCO už v roce 2012.

Přístaviště Valongo je tak na seznamu UNESCO stejně jako ostrov Gorée, který na něj byl zanesen v roce 1978. Z tohoto senegalského ostrova byli afričtí otroci převáženi do Ameriky. Tisíce kilometrů daleko, na druhém břehu Atlantiku, umožňují pozůstatky Přístaviště Valongo sledovat konec této strastiplné cesty.

„Ti, kdo cestu přežili, museli udělat jen několik kroků, aby se dostali ke svému cíli, na trh otroků, který tvořily četné obchody rozmístěné kolem náměstí," vysvětluje historik Claudio Honorato. „Z tohoto obchodu žila celá čtvrť, byli to dokonce výrobci řetězů a železných kruhů, které se dávaly otrokům kolem krku," dodává vědec z Institutu Nueva Negra, muzea vystavujícího tisíce kosterních ostatků pocházejících z obrovského společného hrobu ležícího nedaleko Valonga.

Otroci nezůstávali v Riu de Janeiro dlouho. Jakmile byli prodáni, byli rychle dopravováni ke mlýnům na cukrovou třtinu na severovýchodě, zlatým dolům v Minas Gerais nebo na kávové plantáže v oblasti Sao Paula.

Je velmi obtížné zjistit přesná čísla, ale většina historiků se shoduje v tom, že do Brazílie připluly více než čtyři miliony otroků z Afriky, tedy kolem 40 procent obětí obchodu s lidmi v Americe. Je to těžké dědictví pro zemi, která zrušila otroctví jak jedna z posledních, v roce 1888.

Přístaviště Valongo, hlavní vstupní brána otroků koncem 18. století a v první polovině 19. století, postupně mizelo pod zemí tak, jak postupovala přestavba města. Archeologická lokalita byla odhalena v roce 2011 při vykopávkách před revitalizací přístavní zóny v souvislosti s přípravami na olympijské hry v roce 2016.

„Věděli jsme, že Přístaviště Valongo leží v těchto místech, ale byli jsme překvapeni, že se tak dobře zachovalo, přestože leželo tak dlouho pod zemí," říká archeoložka Tania Andradeová Limaová.

Nábřeží bylo zcela zrenovováno v roce 1843, kdy zde přistála Tereza Kristýna Marie Neapolsko-Sicilská, která se vdala za císaře Petra II. Brazilského. "Nábřeží císařovny bylo prvním pokusem skrýt toto pamětní místo," říká historik Claudio Honorato. Zanesení Přístaviště Valongo na seznam světového kulturního dědictví UNESCO považuje za jakési zadostiučinění tváří v tvář zločinu proti lidskosti, jehož potomci nesou následky ještě dnes.

Podle antropologa Gurana to umožní přimět Brazílii, aby uznala své africké kořeny a přitom podporovala turistiku za památkami tohoto charakteru.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1