Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Tonle Sap: Dřevěné chýše na vlnách jezera, které jsou zapsány na seznamu UNESCO

Tonle Sap: Dřevěné chýše na vlnách jezera, které jsou zapsány na seznamu UNESCO

Jezero Tonle Sap, rozprostírající se uprostřed Kambodže, není jen tak obyčejné, je to propojený systém jezera a několika řek. Jako největší sladkovodní nádrž jihovýchodní Asie je důležitým zdrojem ryb pro Kambodžu, ale i zajímavým ekosystémem, který byl v roce 1997 zapsán do seznamu přírodních památek UNESCO.

Jeho velikost se v průběhu roku několikanásobně mění, podle toho, je-li období sucha nebo monzunových dešťů. Po většinu roku je jezero poměrně malé: má rozlohu kolem 2500 km2 a je asi metr hluboké. Během období dešťů, tedy od června do konce října, však „nabobtná“ až na 16 000 km2 plochy a devět metrů hloubky. Zajímavé je, že kromě velikosti se v období dešťů změní i směr toku vody – z jihu na sever.

Tonle Sap je vzdáleno asi patnáct kilometrů jižně od města Siěm Réab, turistického střediska a vstupní brány do světoznámé chrámové oblasti Angkor. Většina návštěvníků tedy směřuje na sever, do kamenných chrámových komplexů, a jezero tak zatím není v obležení turistů. Je však otázkou času, než se příchozí pohledem na starobylé chrámy přesytí a začnou objevovat další, relativně dostupné a nadmíru zajímavé oblasti v okolí.

Jezero Tonle Sap je totiž pozoruhodné nejen coby ekoklenot, ale také svými plovoucími vesnicemi – osadami hausbótů s khmerskými či vietnamskými obyvateli, kteří na vlnách jezera žijí v pohupujících se dřevěných chýších. V plovoucích osadách je vše, co byste v „obyčejné“ vesnici mohli hledat: obchody, škola, kostel, ale i něco navíc – například basketbalová hala nebo malá zoologická zahrada se zubícími se krokodýly. Vše se samozřejmě kolébá v pozvolném rytmu Tonle Sap. Vodovod a kanalizaci tu mají vyřešeny přirozenou cestou, další inženýrské sítě, konkrétně elektřinu, si však musí pravidelně dovážet z pevniny ve formě autobaterií.

Rozvíjející se turismus již stačil vtisknout svůj punc do denního běhu vesnic. Turisté, projíždějící na výletních lodích mezi obydlími, na doporučení průvodce zastaví v místním „supermarketu“, kde nakoupí školní potřeby, aby mohli obdarovat děti v nedaleké škole. Nejsem si jist, zda si školáci pastelky a sešity vůbec vybalí, nebo je učitel vrátí nepoužité do obchodu, kde ty samé znovu nakoupí další filantropové. Podobný systém jsem na vlastní oči viděl v mnoha zemích Afriky a mám obavy, že tento způsob „recyklace“ nachází uplatnění i zde.

Malé děti ve vesnicích jezera Tonle Sap umí dříve plavat než chodit. Po hladině jezera kličkují v malých umělohmotných lavórech, v rukou drží hady a na turisty pokřikují „vandola, vandola“ – zřejmě první anglické sousloví („one dollar“), jemuž je rodiče naučí, aby mohly od soucitných turistů žadonit tvrdou měnu a přilepšit tak rodinnému rozpočtu.

Více fotografií jezera Tonle Sap od autora František Štaud najdete na Reflex.cz

Čeká vás první cesta letadlem, nebo se takto přepravujete běžně? Přečtěte si tipy zkušených cestovatelů, které vám let usnadní a zpříjemní>>>

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1