Články odjinud

Jádro jako reakce na změny klimatu? Je to chyba, žijeme v minulosti a ujíždí nám vlak, varuje ekolog

Jádro jako reakce na změny klimatu? Je to chyba, žijeme v minulosti a ujíždí nám vlak, varuje ekolog

Pokud někdo označuje jadernou energetiku za optimální cestu v reakci na změny klimatu, je to podle ekologa a experta na energetiku Edvarda Sequense chyba. Jde prý o variantu s velkými slabinami. „Jádro nemá šanci výrazněji přispět ke globálnímu snižování emisí uhlíku vypouštěných do atmosféry. Leda že bychom stavěli jeden reaktor za druhým, desítky nových ročně. Ale to je nereálné nejen z ekonomických důvodů, ale také bezpečnostních nebo kvůli produkci problematických vysoceradioaktivních odpadů,“ vysvětluje Sequens pro INFO.CZ. Navíc by se podle něj zvýšilo riziko zneužití štěpných materiálů v politicky nestabilních státech. Pravdou dle jeho slov není ani to, že jsou jaderné elektrárny bezemisní.

Desítky ekologických organizací se nedávno shodly ve společném prohlášení na tom, že bychom měli odmítnout rozvoj jaderné energie jako řešení klimatické krize a budoucnosti české energetiky. Zvenčí se přitom situace jeví tak, že se debata nevede o tom, zda jaderné elektrárny rozšiřovat, nýbrž o tom, kdo je bude rozšiřovat. Čím to je?

Je faktem, že v médiích se skutečně vede debata o tom, kdo bude stavět, případně zda budou stavět Rusové, což je zcela jistě nepominutelný aspekt, pokud by se měly stavět nové reaktory. Primární otázka, kterou bychom si ale měli pokládat, zní, zda je vůbec potřebujeme stavět.

A jak byste na tuto otázku odpověděl vy?

To je jednoduché: určitě nestavět.

A proč?

Protože to není jediný a dostatečný způsob řešení potřeb české energetiky, hlavně zajištění dostatku elektřiny. Jsou tady – a to už víme dlouho – také jiné cesty.

Jaké?

Je potřeba se především orientovat na snížení naší opravdu vysoké spotřeby energie. Uhelné elektrárny musíme nahradit nikoli jádrem, ale obnovitelnými zdroji. Bohužel na vládní úrovni se energetickou budoucností bez jaderných reaktorů nechce nikdo vážně zabývat. Naopak je zde tendence zesměšňovat země, které se touto cestou vydaly.

A zatímco sníme o rozšíření Dukovan a Temelína, velmi málo děláme na poli energetických úspor. Dokonce neplníme ani to, co jsme při vstupu slíbili Evropské unii. Nehnuli jsme prakticky prstem v rozvoji chytrých energetických sítí, a pokud jde o obnovitelné zdroje, tak po slibném rozjezdu, který ale nebyl příliš vydařený z hlediska cen, jsme přistoupili ke stop stavu a stagnujeme. Podíl obnovitelných zdrojů dokonce za poslední roky klesá. Ujíždí nám v tomto oboru oproti okolním zemím pomyslný vlak.

Jak dlouho by trvalo přechodné období, které bychom potřebovali k reorientaci na zdroje, o kterých mluvíte?

Je to různé. Pokud jde o elektroenergetickou síť, potřebovali bychom deset, možná i patnáct let, než se podaří postavit dost obnovitelných zdrojů i prvků na jejich integraci. Ale samotný fotovoltaický systém máte na střeše velice rychle. Postavit větrnou elektrárnu také zas tak dlouho netrvá. Vybetonují se základy, postaví připojení k síti a pak máte během týdne elektrárnu hotovou a zprovozněnou.

Kdo je Edvard Sequens?
Je předsedou neziskového sdružení Calla – Sdružení pro záchranu prostředí v Českých Budějovicích, kde pracuje jako energetický konzultant a vedoucí projektů v oblasti energetiky. Pracoval v Nezávislé odborné komisi pro posouzení energetických potřeb ČR v dlouhodobém časovém horizontu a jako externí poradce ministra životního prostředí. Nyní je členem Výboru pro udržitelnou energetiky Rady vlády pro trvale udržitelný rozvoj. Podílel se na zpracování alternativního konceptu vývoje české energetiky a dalších projektech.

Avšak získat na ni povolení, to trvá třeba sedm let. Lze na tom pěkně ilustrovat přístup českých politiků k různým zdrojům. Pokud jde o jádro, stihli již prosadit několik legislativních změn pro urychlení povolování, ale pokud jde například o větrné elektrárny, jen o tom mluví.

A pokud jde o těch deset až patnáct let. Vystačili bychom si s tím, co máme?

Určitě. Je potřeba připomenout naši pozici předního světového exportéra elektřiny. Dneska vyvážíme celou produkci Temelína nebo několika uhelných elektráren. Stalo se sice v posledních několika letech určitou módou poukazovat na klesající vývoz, málokdo ale říká, proč klesal. Příčinou byla nižší výroba v jaderných elektrárnách, protože tam byly dlouhé neplánované odstávky také kvůli podvodům s kontrolami svarů. Výrazně tudíž klesla výroba elektřiny a tím pádem její vývoz.

Je podle vás vůbec něco pozitivního na orientaci naší politické reprezentace na jádro? Anebo v tom spatřujete pouhá negativa?

Vidím v tom spíše samá negativa. Pozitivem by snad mohlo být, že by tady byl velký zdroj energie. Jenže, on tady bude na sto let. Sto let nám bude formovat podobu energetiky. Přitom ta se vyvíjí zcela jiným směrem. Okolo nás je už vidět, že se vývoj ubírá směrem malých zdrojů, které jsou blízko místům spotřeby. Elektráren, které nevlastní korporace, ale družstva nebo dokonce jednotlivci.

Celá elektroenergetika se tudíž jinde postupně přebudovává. My jako bychom chtěli budovat energetický ostrov, který se bude ubírat jiným směrem. Osobně to nevidím jako šťastné. Evropa má podle mého soudu větší šanci v případě, že se energeticky propojí, když rezignuje na čistě národní pojetí energetik.

A čím si tedy vysvětlujete, že naši politici tak jednoznačně preferují jádro?

Jaderný průmysl má u nás tradičně silné slovo. Už za minulého režimu jsme byli vedle Sovětského svazu jedinou zemí východního bloku, která vyráběla jaderné reaktory. Mimo jiné s tím souvisí fakt, že náš jaderný průmysl má také historické vazby na ten ruský. Další věc je, že nám chybí vize, jsme zahleděni do minulosti. Jako bychom hleděli stále do zpětného zrcátka, co bylo funkční kdysi, má být řešením pro celé 21. století? Potřebujeme transformovat vládní výbor pro jadernou energetiku na vládní výbor pro energetickou budoucnost České republiky.

Staví se vůbec ve světě aktuálně nějaké jaderné elektrárny?

Ale ano, ještě pořád se staví celkem dost jaderných bloků. Některé tedy už několik desetiletí. Na Západě se elektrárny většinou jen dostavují, než aby se nyní zahajovaly nové. Jinak se ale staví hlavně v Číně a v Indii. Rád bych však upozornil, že obě země zároveň masivně investují do obnovitelných zdrojů, zejména do využití energie slunce a větru. Daleko více, než do jádra.

To znamená, že jsme v jistém ohledu více zpátečničtí než Čína nebo Indie?

Dalo by se to možná říci i tak.

A uměl byste se podívat kriticky do vlastních řad – tedy mezi ekology? Není to přece jen alespoň z části tak, že jste za třicet let ve společnosti neprosadili progresivnější nebo k přírodě šetrnější uvažovaní?

Z části to tak bude. Především je to ale prostě kvůli tomu, že jsou Češi tradičně v mnoha ohledech konzervativní.

Faktem ale je, že už prakticky každý z nás pociťuje změny klimatu. Přibývá extrémně teplých dnů v roce, je nedostatek vody, čelíme suchům, případně naopak povodním. Jak by se měl tento trend do našich úvah o energetice promítnout?

Změny klimatu tady jsou, příčiny si v tuto chvíli asi nemusíme rozebírat. Je také jasné, že musíme co nejrychleji odstavovat hnědouhelné elektrárny. Ale když se podíváte do naší energetické koncepce, ještě v roce 2040 se počítá s docela významným podílem hnědého uhlí. A pokud někdo označuje jadernou energetiku za optimální cestu v reakci na změny klimatu, je třeba říct, že tato varianta má velké slabiny.

Jádro nemá šanci výrazněji přispět ke globálnímu snižování emisí uhlíku vypouštěných do atmosféry. Leda že bychom stavěli jeden reaktor za druhým, desítky nových ročně. Ale to je nereálné nejen z ekonomických důvodů, ale také bezpečnostních nebo kvůli produkci problematických vysoceradioaktivních odpadů. Navíc by se zvýšilo riziko zneužití štěpných materiálů v politicky nestabilních státech. Pravdou navíc není, že jsou jaderné elektrárny bezemisní. Pokud si to porovnáte v rámci jejich celoživotního cyklu, jsou na tom hůře, než třeba větrné elektrárny. Problémem je také nutnost chlazení vodou z řek u těch vnitrozemských, třeba na Rýnu už musely být některé elektrárny odstavovány.

Kvůli tomu, že bylo málo vody?

Bylo málo vody a svým chlazením ji ohřívaly přes povolenou míru. U nás na to narážíme v případě Dukovan, kde třeba v loňském suchém létě chladící věže odpařily víc vody, než kolik pak zbylo v řece pod elektrárnou. Což je dost limitující faktor pro uvažované nové bloky. Ostatně proto se tam také neplánují ty největší. Při postupující změně klimatu tam bude problém s vodou i do budoucna. V případě dlouhodobějšího sucha nebude jak zajistit chlazení.

Někteří experti v případě rozšíření jaderných elektráren varují před naší přílišnou závislostí na Rusku. Je to podle vás relevantní obava?

Určitě, tu obavu sdílím také. Politika státního Rosatomu je spojena s vlivovou působností na země, kde má zakázky. Dobrým příkladem je pro nás Maďarsko, kde Rusové staví nové reaktory v Paksi. Vládní smlouva s Rosatomem je pro Maďarsko nevýhodná, ostatně trvalo vcelku dlouho, než se veřejnost vůbec dozvěděla její obsah.

Navíc se mluví o tajných dodatcích. Už i sám Orbán přiznává, že se dostali do nezáviděníhodné pozice, Maďarsko se ze smlouvy nemůže vyvázat, nemůže Rusy ale také ani přimět, aby už začali stavět. Zároveň tam ale mají tvrdou klauzuli, že musí nejpozději od roku 2026 splácet půjčku bez ohledu na to, zda reaktor bude spuštěn. Dnes už je jisté, že nebude.

A to je scénář, který by nám hrozil?

No, je to scénář, kvůli kterému přestali premiér i ministryně průmyslu o podobné smlouvě s Rusy uvažovat. Oba se od této, ještě v červnu avizované varianty distancovali s tím, že to pro Česko není vhodná cesta.

Takže jde podle vás o jeden z mála střetů mezi Andrejem Babiše a Milošem Zemanem?

Po pravdě ale nevím, co je z toho, co říká Babiš, pravda. On je schopen měnit neuvěřitelně rychle své pozice a názory. V jednu chvíli kritizuje jadernou energetiku a vychvaluje obnovitelné zdroje, pak se dostane pod tlak a říká opačné věci.

A jaká je v tomto pozice ČEZ?  

Je potřeba si uvědomit, že stát není jediným jeho akcionářem. A pokud by ČEZ uzavřel kontrakt na výstavbu nových bloků, hodnota jeho akcií by šla ihned dolů. Proto, pokud má stavět, ČEZ bude požadovat garance státu. Do takového dobrodružství, jako je stavba jaderné elektrárny, bez garance návratnosti vložených investic sám nepůjde. Moc dobře totiž ví, že je to ekonomicky jen těžko zvládnutelné. Vidí to nejen ve Finsku, Francii, na Slovensku.

Jak vás poslouchám, jeví se mi to tak, že jediný, kdo na případném kontraktu vydělá, bude firma, která to bude stavět. Všichni ostatní jdou do obrovského rizika.

V zásadě ano. V dnešní době je ještě více než dříve vidět, že jde o neekonomický zdroj. Elektřina z nových jaderných reaktorů je stále dražší a dražší, naopak ta z obnovitelných zdrojů každým rokem levnější. A trendy budou pokračovat. Pokud jde o elektřinu z uhlí, bude, doufejme, zdražovat ještě více, jak začínají fungovat nástroje na zpoplatnění emisí uhlíku.

Takže to znamená, že aktéři, kteří prosazují rozšíření jaderných elektráren, tak že jednají výhradně v zájmu těch firem a nikoli v zájmu České republiky…

Oni si mohou myslet, že je to v zájmu budoucnosti naší země. Avšak současní politici ten účet nezaplatí. Předloží ho spotřebitelům elektřiny a daňovým poplatníkům. Platit se bude někdy po roce 2035 a dlouho.

 

Články odjinud