A co kdyby se EU a Spojené království nakonec přece jen dohodly?

KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Brexitové drama stále nekončí. Hlavní vyjednávač Evropské unie Michel Barnier v pondělí překvapivě naznačil, že pořád vidí jistou možnost dohody o budoucích obchodních a dalších vztazích s Velkou Británií. O žádné dohodě podobného kalibru se ještě nejednalo pod takovým časovým tlakem.

„Je naší odpovědností dát jednání všechny šance na úspěch,“ řekl Barnier novinářům potom, co se obě strany v neděli rozhodly v rozhovorech pokračovat. Jeho slova nejsou jen dalším výstřelem, které si Brusel a Londýn dlouhodobě vyměňují. Rigorózní francouzský vyjednavač obyčejně bývá v projevu střízlivý, až skoupý na slovo. Pokud v poslední době mluvil, převládala strohá skepse. Jeho náhlý a nečekaný optimismus je tedy pravděpodobně podložen skutečným pohybem v jednání. „Možná vidíme úzkou cestičku k dohodě, pokud vyjednávači dokážou odstranit poslední překážky v nejbližších dnech,“ řekl serveru Politico diplomat blízký jednání. Sám Barnier pak tyto překážky pojmenoval – hospodářská soutěž a rybolov. 

Nekonečná tahanice o to, za jakých podmínek bude Británie s EU obchodovat poté, co k 31. prosinci opustí jednotný vnitřní trh, už nudí a unavuje. Britský premiér pravidelně vyhlašuje pevné a nejzazší termíny, které nahrazuje novými, když se rozhovory nepohnou. Ve středu se při bruselské večeři s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou dohodli, že dají vyjednavačům čas do uplynulé neděle, aby buď dosáhli průlomu, nebo to zabalili. Nestalo se ani jedno, ani druhé, ale přesto se pokračuje. Po telefonickém rozhovoru s Johnsonem v neděli večer von der Leyenová řekla, že by vyjednavači měli přece jen dostat ještě trochu času. 

Johnson si musí být vědom hospodářských i reputačních důsledků brexitu bez dohody. Rád by byl spolustrůjcem konstruktivního kompromisu, bojí se však ztratit tvář v symbolických věcech. Obviňuje EU z neústupnosti a žádá, aby místo komise a „jejího“ Barniera mohl jednat přímo s nejvíce zainteresovanými národními premiéry. Jenže to EU nepřipouští a stojí jednotně za názorem, že pokud chce Británie dál obchodovat se sedmadvacítkou bez cel a poplatků, musí mít stejné standardy pro hospodářskou soutěž, ale také třeba pro ochranu životního prostředí nebo dodržovat stejné pracovněprávní předpisy. 

A pokud jde o ryby, které představují mizivou hospodářskou položku na obou stranách, přibližné zachování dosavadních kvót pro výlov by mělo zhruba uspokojit jak britské, tak francouzské, holandské či dánské rybáře. Jenže to by se z toho nesměla dělat záležitost národní suverenity určená jako téma hlavně nacionalisticky naladěné části britské veřejnosti. Ostrovní tisk v posledních dnech s chutí rozvádí Johnsonovu populistickou poznámku, jak budou anglické a skotské bárky od ledna doprovázeny při rybolovu plavidly Royal Navy.

Jak jsem přestal pirátit a naučil se platit i za to, co mají ostatní zadarmo

Týden před vánočními svátky se tedy jedná dál, což málokdo čekal. Ani jedna strana nechce hodit ručník do ringu jako první. Souběžně si právníci obou táborů lámou hlavy nad tím, co dělat, pokud by přece jen došlo k dohodě. Představme si třeba, že po roce handrkování se najednou objeví pomyslný bílý kouř ještě do konce tohoto týdne. Do 31. prosince, kdy Britům končí přechodné období, bude zbývat pár dní a zcela jistě nebude čas na to, aby se dokument, který momentálně čítá kolem 700 stran, přeložil podle pravidel do 22 jazyků EU a aby byl řádně projednán a schválen Evropským parlamentem. Předsedové hlavních klubů v EP – lidovců, socialistů a liberálů – dali nicméně najevo, že pokud by dohoda nastala do nadcházejícího víkendu, stále by ji parlament mohl stihnout do konce roku schválit. Online zasedání by se konalo mezi svátky. 

Hlasováním v EP a případně v britském parlamentu však procedura nekončí; závěry by měly ratifikovat i národní parlamenty, i když to prý lze zařídit jaksi ex post. V každém případě by bylo zapotřebí hodně právnického umu, aby přechodné období sice skončilo, ale ne tak docela, a aby Británie už nebyla v jednotném trhu EU, ale přitom v něm nějak tak trochu ještě byla. I na to se původně pamatovalo v brexitové dohodě z loňského roku, jenže Londýn další odklady letos v létě definitivně vyloučil. 

Pokud se tedy obě strany nedohodnou, nastane 1. ledna onen už dávno líčený scénář, jehož apokalyptické varianty byly sice zmírněny preventivními opatřeními na obou stranách, ale který bude přesto znamenat značné komplikace, zejména v přepravě zboží všeho druhu. Pokud se naopak dohodnou, ale tato dohoda nebude stoprocentně formálně platit, bude třeba najít způsoby, jak ji přesto aplikovat, nebo dočasně pokračovat v nynějším režimu, aniž by se tomu říkalo „prodloužení přechodného období“. Tedy opět hlavolam, který postrádá logiku – stejně jako ji postrádá Johnsonova taktika spočívající ve snaze oprostit se od EU a zároveň zachovat výhody, které je možné mít, jen když k takovému rozchodu nedojde.

Poslední bitva vzplála. Komunisté o obranném rozpočtu lžou hned několikrát, jejich požadavek znamená oslabení Česka

Připomeňme, že dnešní situace vůbec nemusela nastat, kdyby se vyjednávači dohodli dříve, dokonce už dávno – od začátku letošního roku se nestalo nic, co by výrazněji změnilo výchozí stav a ovlivnilo obsah jednání. „Navzdory vyčerpání po téměř roce jednání, navzdory tomu, že lhůty musely být posouvány znovu a znovu, si myslíme, že je rozumné v tomto stádiu vyvinout ještě dodatečné úsilí,“ řekla šéfka komise. Tento výrok odráží jak záchvěv naděje, tak veškerou frustraci, která brexit doprovází. Tisíckrát bylo spočítáno a oznámeno, kolik to bude koho stát, jak na to všichni doplatí, že nebude vítězů, ale pouze poražení a podobně. The Economist v posledním čísle připomněl výpočet samotné britské vlády, podle něhož bude kvůli spořádanému brexitu britský hrubý domácí produkt v příštích 15 letech o pět procent nižší, než kdyby země z EU neodešla. V případě „tvrdého“ brexitu, tedy bez obchodní dohody, má propad činit osm procent. 

Na straně EU je od začátku jasné, že britský odchod znamená oslabení unie v globálním kontextu a významnou ekonomickou ztrátu a že brexit způsobili nejen nezodpovědní britští politici, ale také chyby na straně unijních institucí. Jenže toto všechno se už dávno ví a ničemu to nepomáhá. Unie se tím už nechce vyčerpávat, má dost jiných starostí. I proto se dá nejnovější odklad na straně sedmadvacítky vnímat jako poslední vstřícné gesto. Na další už opravdu nebude čas.

SDÍLET
sinfin.digital