České lomení rukama nad zelenou politikou EU nikomu nepomůže

Kamil Blažek

KOMENTÁŘ KAMILA BLAŽKA | Green Deal (neboli Zelená dohoda pro Evropu) je dnes již vytyčená cesta, která se sice bude pořád vyvíjet, ale má jasné směřování. Druhý směr cesty představuje překonaná energeticko-klimatická politika 20. století, ke které se už vrátit nechce nikdo. Přešlapování na místě při snaze neměnit (skoro) nic není cestou vpřed, maximálně tak spadneme do oraniště.

Zelené směřování evropského kontinentu je fakt, na kterém se rámcově shodli státníci zemí EU již před delší dobou a od té doby jdou cestou postupného přetavování této filosofie do konkrétních dohod a rozhodnutí. Není to přitom jen environmentální ideologický postoj, jak se to u nás často prezentuje. Jde také o součást strategie, pomocí které chce EU postupně získat konkurenční výhodu v globálním ekonomickém systému. Takto řečeno to zní možná paradoxně, ale je nesporným faktem, že evropské státy v čele se svou největší ekonomikou – Německem – nasměrovaly do udržitelného růstu a nízkoemisní struktury svých ekonomik v posledním desetiletí enormní prostředky a zcela jistě o ně nebudou chtít přijít.

Trendy a nálady ve společnosti jsou podstatou této změny, a o ně se také tato politika opírá. Není to, jak by se někdy mohlo zdát, stoh předpisů vymyšlený „nikým nevolenými úředníky v Bruselu“. Ti samozřejmě existují, ale politika udržitelnosti a současný Green Deal vznikly, byly podporovány a jsou schvalovány na politické úrovni, tj. zástupci členských států.

Ruku v ruce s tím jde edukace spotřebitelů. Výsledek? Pro mladou generaci je dnes již nemyslitelné ignorovat ekologická témata a ve svém spotřebitelském chování preferují produkty, které respektují standardy trvale udržitelného rozvoje.

Čínská hrozba roste. Kdo čeká změnu amerického přístupu k Evropě a NATO, hluboce se mýlí

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital