KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Trvalo dlouhých 20 let, než se podařilo přesvědčit vlády členských zemí EU, že peníze daňových poplatníků, rozdělované prostřednictvím Evropské unie, by měly být toutéž unií také lépe chráněny. Pro mnohé vlády bylo nepředstavitelné se dělit o pravomoci v oblasti trestního práva. Ale nakonec se podařilo. Od minulého týdne funguje v Lucemburku Úřad evropského veřejného žalobce (EPPO), který má v popisu práce stíhat a vyšetřovat trestnou činnost související s rozpočtem EU, tedy nejčastěji dotační podvody, krácení daně z přidané hodnoty (jeden ze zdrojů rozpočtu EU) či praní špinavých peněz. Je pravděpodobné, že se EPPO podívá také na finanční aspekty střetu zájmů českého premiéra Andreje Babiše.
V roce 2019 Evropská unie utratila ze svého rozpočtu 159 miliard eur, vesměs na projekty a podpory všeho druhu, od zemědělských dotací až po stipendia programu Erasmus. Podle odhadů Evropské komise bylo z této sumy celých 460 milionů eur tak či onak ukradeno či zpronevěřeno, prostě skončilo v jiných kapsách, než kam směřovalo. Národní orgány se touto kriminalitou zajisté zabývaly, ale liknavě; v žádné zemi není ochrana evropských peněz prioritou. Vyšetřena a uzavřena bývá zhruba polovina případů.
O rok později si EU nejen schválila nový sedmiletý rozpočet, ale také „fond obnovy“, který pomůže restartovat ekonomiky poškozené důsledky epidemie koronaviru; suma sumárum 1,8 biliónu eur na sedm let, největší balík peněz v dějinách evropské integrace. Ustavení EPPO je tedy nakonec dobře načasováno. Evropští prokurátoři se hodlají zabývat případy podvodů nad 10.000 eur, přeshraničními čachry s DPH přesahujícími 10 milionů eur, praním špinavých peněz, korupcí a dalšími závažnými kauzami, které ohrožují hospodaření s evropskými penězi. Příští dny a týdny ukážou, jak se nová, zcela nezávislá nadnárodní instituce dostane do chodu a jak hladce či naopak skřípavě se roztočí soukolí spolupráce mezi ní a teoreticky stejně nezávislými strukturami státních žalobců v členských státech.
EPPO – plod zesílené spolupráce
Úřad se uhnízdil celkem logicky v Lucemburku, kde už působí Evropský soudní dvůr či Nejvyšší účetní dvůr. Spolupracovat bude těsně jak s úřadem Evropské komise pro boj proti podvodům (OLAF), tak s koordinačními organizacemi Europol a Eurojust. Na špici pomyslné a relativně složité pyramidy vnitřního uspořádání stojí vrchní evropský žalobce, tedy žalobkyně, se dvěma zástupci. Opírá se o kolegium žalobců složené po jednom prokurátorovi z každé účastnické země, které provádí všeobecný dohled a určuje strategii úřadu. Vlastním vyšetřováním se pak zabývají stálé komory úřadu, které řídí titíž prokurátoři, těsně spolupracující s „evropskými pověřenými žalobci“, kteří působí v rámci struktur státních zastupitelství v jednotlivých zemích. Mají být vždy minimálně dva, ale více je lépe – Česko jich například jmenovalo deset.
Bude zajímavé a důležité sledovat, jak se právě tato „hřídel“ propojující evropskou a národní úroveň v případě té které země v praxi osvědčí. Protože rozhodovat a dozorovat se bude v Lucemburku, ale vyšetřovat a provádět důkazní řízení zůstane úkolem národních prokuratur, ovšem v režimu EPPO. Výsledky budou relativně snadno měřitelné – více obvinění a obžalob, více rozhodnutí a trestů, více peněz vrácených na původní účely, a tudíž větší prospěch pro ekonomiky a pro občany. Právě na těchto číslech bude záviset úspěch a prestiž nové instituce – a ochota váhavých vlád ji do budoucna více podporovat a financovat.
Na vzniku EPPO se totiž nepodílely všechny členské státy EU. Stranou zůstaly Švédsko a Dánsko, tradičně ostražité vůči integračním nástrojům EU, dále pak Irsko, kvůli odlišné právní tradici a praxi. Pozornost – a zvednutá obočí – pak vyvolává zejména neúčast Polska, které je i vnitrostátně na štíru s chápáním konceptu nezávislosti justice, a zejména Maďarska, pravidelně v médiích podezíraného z „odklánění“ evropských peněz do kapes rodinných příslušníků a kamarádů předsedy vlády Viktora Orbána. Slovinsko se sice účastní, ale nejmenovalo dosud „pověřené žalobce“, což může být interpretováno jako projev nelibosti stávajícího premiéra Janeze Janši, který se postupně stále silněji přimyká k maďarskému lídrovi. EPPO je tedy součástí EU, ale s neúplným počtem členských států, podobně jako eurozóna nebo Schengenská dohoda; dobrá ukázka flexibility umožněné uzákoněním konceptu tzv. zesílené spolupráce v Lisabonské smlouvě, i když zrod takovýchto „spoluprací“ není nikdy snadný. Zatím se tedy do EPPO zapojilo 22 zemí. Pozitivní zprávou je to, že Švédsko oznámilo úmysl se přidat v příštím roce.
