Evropská komise ve středu oznámila, že dokončila přípravu financování fondu obnovy, tedy obrovské injekce do opětovného rozjezdu evropského hospodářství. Půjčí si na něj na mezinárodních trzích 750 miliard eur (ve skutečnosti už 807 miliard v cenách roku 2020) a ručit bude rozpočtem Evropské unie; rytmus výpůjček by měl být 150 miliard ročně. Z celkové sumy bude 338 miliard rozděleno mezi členské země ve formě grantů, 386 miliard představují úvěry a zbytek příspěvky různým existujícím programům EU, ze kterých také čerpají členské státy. Splácet se bude postupně do roku 2058 nikoli podle toho, co kdo dostal, ale podle toho, jak se komu bude dařit a kolik peněz dokáže EU vybrat ve vlastní režii.
Všech 27 členských států musí s touto složitou operací souhlasit. Sedmnáct zemí včetně ČR už ratifikovalo; zelená chybí od deseti, přičemž Polsko a Maďarsko představují ošemetný politický problém kvůli nařízení provazujícímu dotace z fondu s dodržováním zásad právního státu. Nejistotu vyvolává také rozhodnutí německého ústavního soudu v Karlsruhe pozastavit ratifikaci kvůli žalobě zpochybňující právo EU se jménem členských zemí zadlužit. Teprve až bude do Bruselu oznámena poslední ratifikace, bude možné zahájit finanční operace. Vlády dostanou nejdřív 13 procent v podobě předfinancování. Podle komisaře Johannese Hahna na peníze dosáhnou první ty země, které do Bruselu předloží vyhovující národní plány obnovy – požadavek zněl, aby se tak stalo do konce dubna, ale počítá se se zpožděními. Zatím ani jedna vláda definitivní plán neposlala. Jakmile budou tyto obsáhlé dokumenty schváleny komisí a posléze i Radou EU, nebude nic bránit otevření penězovodů. Mohlo by to nastat, pokud všechno půjde hladce, už letos v srpnu, nebo v září….
Česko chce být mezi prvními
Česká vláda má tedy formálně dva týdny na to, aby svůj národní plán obnovy dodělala a poslala do Bruselu. Pokud všechno dobře dopadne, mohlo by tímto kanálem do Česka přitéct během pěti let dodatečných 172 miliard korun ve formě grantů, plus možná pár desítek miliard úvěrů. Ministr Karel Havlíček ve středu oznámil, že plán počítá s výdaji ve výši 192 miliard korun. Při první prezentaci na toto téma v Poslanecké sněmovně vyložil, že rodící se výsledný dokument zohledňuje výtky a připomínky, které provázely jeho genezi, a po mnohonásobných konzultacích s Evropskou komisí daleko lépe reflektuje její podmínky, „ať se nám to líbí, nebo ne“. Dodal, že chce plán do Bruselu poslat co nejdříve a že si přeje, aby Česko bylo mezi prvními.
Práci na tomto velmi obsáhlém a složitém dokumentu provází od počátku mnoho dohadů, otazníků a kritiky. Na jedné straně není divu, česká státní správa, v tomto případě aparát ministerstva průmyslu a obchodu, nikdy nic podobného nedělala. Na té druhé ovšem tatáž správa místo široké a transparentní konzultace o strategii utrácení takového balíku držela velmi dlouho karty těsně u těla a když je konečně odkryla, ukázalo se, že v listu drží jen málo trumfů.
„Komunikace s vládou nebyla v podstatě žádná,“ stěžoval si ještě minulý týden předseda parlamentního výboru pro evropské záležitosti Ondřej Benešík (KDU-ČSL). „Máme-li v Poslanecké sněmovně schvalovat obrovské rozpočtové deficity, a přitom nejsme konzultováni ohledně desítek miliard z evropských zdrojů, tak je to skandál,“ řekl v debatě na toto téma na serveru Euractiv (Organizátorem debaty byl Institut pro křesťansko-demokratickou politiku, pozn. aut.). Dodal, že se sám musel jménem výboru „doprošovat“, aby ministr Havlíček byl ochoten parlament informovat; na druhé straně o to ovšem poslanci vládních stran ani nestáli a jeho naléhání nesdíleli. „Připadám si jak Alenka v říši divů,“ popsal své rozpoložení Benešík.
