Česko má měsíc na dokončení plánu na porcování unijních miliard. První vládní nástřel se stal terčem kritiky

Dneškem vstupuje v platnost nařízení Evropské unie, kterým se zřizuje „nástroj pro oživení a odolnost“ (NOO), hlavní součást evropského fondu obnovy, formálně uváděného pod zkratkou NGEU (New Generation Europe). NOO dává členským státům EU k dispozici 672,5 miliardy eur, z toho 312,5 miliardy ve formě dotací a 360 miliard výhodných půjček. Pro Českou republiku, která očekává příjem z tohoto nástroje přes 180 miliard korun, to znamená, že má ještě něco přes měsíc na doladění a předložení svého „národního plánu obnovy“, tedy dokumentu podrobně popisujícího, jak budou evropské granty v Česku utraceny. Podobně jako řada dalších vlád neprojevila ani ta česká zatím zájem o evropské půjčky.

Vláda zatím zveřejnila předběžnou pracovní verzi svého plánu, který poslala do Bruselu už loni v říjnu. Na tomto základě od té doby jedná s úředníky Evropské komise o jeho doladění a vylepšení tak, aby vyhovoval relativně striktním podmínkám pro utrácení těchto dodatečných evropských peněz. Do jednání se zapojují profesní svazy, sociální partneři, nevládní organizace a další aktéři. Právě od nich zazněly kritické hlasy, poukazující na nekoncepčnost českého nástřelu, který údajně nesplňuje klíčovou podmínku kombinace investic a ekonomických reforem. Podle Mezinárodního centra pro udržitelné finance (ISFC) je první český plán založen na vesměs drobných parciálních investicích, jimiž se často jen zaplňují mezery, kde chybí domácí financování.

Z konečného dokumentu, na kterém pracuje Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), zatím mnoho neprosáklo. Nezná ho kompletně ani Evropská komise, s níž přitom ministerstvo přípravu konzultuje. Z toho, co se ví, vyplývá, že vláda míní peníze použít na sedm hlavních účelů, přičemž více než polovina peněz by měla směřovat do infrastrukturních investic. Evropská komise zatím spíše jen obecně upozorňuje, že nestačí vydat třetinu celkové sumy na projekty napomáhající boji proti klimatickým změnám a ochraně životního prostředí a pětinu na digitalizaci, ale že tyto dvě priority musí prostupovat všemi plánovanými směry, tedy v českém případě každým ze sedmi pilířů.  

MPO neodpovědělo na dotazy Info.cz ohledně příprav konečné verze českého plánu. Ví se jen, že během března hodlá dokument rozeslat k mezirezortnímu připomínkovému řízení. Nejzazší termín odevzdání do Bruselu je duben, bez přesného data, tedy zřejmě konec tohoto měsíce. Evropská komise bude pak mít dva měsíce na prostudování a přípravu návrhu rozhodnutí. Pokud dokument schválí, předá ho Radě ministrů EU, které přísluší konečné rozhodnutí – vyslovit se musí do čtyř týdnů. Počítáme-li tedy s odevzdáním v nejzazším termínu konce dubna, mohly by i poslední národní plány dostat od EU zelenou na konci července.

Už v tomto okamžiku bude možné Evropskou komisi žádat o předfinancování ve výši 13 procent celkového objemu určenému té které zemi. Tyto prostředky umožní nejen rozjet nové projekty, ale zpětně nasypat peníze i do těch, které už běží, pokud splňují podmínky. Tato retroaktivita – až od února 2020 – umožní rychlejší impuls pro strádající ekonomiky, což je hlavním smyslem celé bezprecedentní operace. Po obdržení prvních 13 procent budou státy žádat další peníze vždy po půl roce, tedy dvakrát ročně, a musí sebou hodit – finanční závazky na 70 procent přidělené částky musí být uzavřeny do konce roku 2022, zbytek pak o rok později. A čerpání skončí v roce 2026. Znamená to, že projekty, zejména ty infrastrukturní, budou pod značným časovým tlakem.

Evropská komise opakovaně připomíná, že NGEU byl schválen loni v červenci na nejvyšší úrovni jako mimořádný nástroj, který rychle nakopne evropské ekonomiky v krizové době, kdy se dostaly do červených čísel kvůli mimořádným vládním výdajům v souvislosti s pandemií. Upozorňuje také, že se nezačíná od nuly – vlády jsou nabádány, aby investovaly zejména do reforem v oblastech, kde jsou nejvíc zapotřebí, jak konstatují zjištění komise z pravidelného cvičení takzvaného evropského semestru v posledních dvou letech. Výsledný plán tedy bude jakýmsi kompromisem mezi přáním té či oné vlády a doporučeními komise, která se opírá o vlastní interpretaci hodnocení stavu v každé členské zemi. Bude se zkoumat, zda takzvané milníky a cíle, které si každá vláda vytyčí, jsou odůvodněné, postavené na relevantních základech a analýzách.

Právě proto, že jde o složité cvičení a úplně nový finanční nástroj, se exekutiva EU rozhodla až neobvykle investovat do individuální přípravy s každou zemí. Má se tedy za to, že konečné verze národních plánů budou už natolik v souladu s požadavky Evropské komise na relevanci, účinnost a koherenci, aby nehrozilo jejich zamítnutí, protože tím by se celý proces zdržel, což nikdo nechce.

Zelená transformace a digitalizace

Finance z NOO budou orientovány do tří hlavních směrů. První z nich, sociální a hospodářská odolnost, reaguje bezprostředně na pandemii a pomáhá napravovat stav veřejných financí, sociální zabezpečení či zvýšení účinnosti státní správy nebo justice. Celých 37 procent prostředků bude použito ve druhém směru, tedy na tzv. zelenou transformaci – snižování spotřeby uhlíku, prosazování cirkulární ekonomiky a podobně. Třetím směrem je pak digitalizace, která spotřebuje 20 procent peněz na reformy a investice do IT sítí, digitálních znalostí, umělé inteligence či kybernetické bezpečnosti.

V českém případě šlo komisi hlavně o to, jak podchytit požadavky na specifické projekty týkající se zateplování budov či zadržování vody v krajině. Ale také o to, aby žádné plánované investice neškodily životnímu prostředí. Klade proto důraz na zásadu, že jakékoli výdaje z NOO „nesmějí způsobit významnou škodu“ z ekologického hlediska. 

Každá země si sama určí, jak bude spravovat dodatečné prostředky, které přitečou v rámci NOO. Zatím není jasné, zda třeba Česká republika uvažuje o zřízení zvláštního aparátu, který by to dělal, nebo zda použije stávající síť, která se zabývá rozdělováním peněz z řádného rozpočtu EU, vybíráním projektů, kontrolou výdajů a následnými audity. Vzhledem k tomu, že jde o dočasný nástroj, by asi stálo za to uvažovat o využití existujícího centrálního systému řízeného Ministerstvem pro místní rozvoj, bez zapojení regionálních úřadů (ROP).

Podobně jako nový sedmiletý rozpočet EU obsahuje i nařízení o NOO základní podmínky a sankce. Platby z fondu budou pozastaveny v případě podezření z nedodržování pravidel právního státu, ze střetu zájmů nebo korupce.

Vedle shánění a distribuce očkovacích látek je pro EU spuštění tohoto mimořádného záchranného balíku velikou prioritou roku 2021. Jako obvykle však závisí tempo na národních podmínkách. Všech 27 členských zemí musí nejprve ratifikovat takzvané rozhodnutí o vlastních zdrojích, což Evropské komisi umožní si vypůjčit jménem členských států peníze a navýšit rozpočet o 750 miliard eur. Ratifikace bude probíhat podle domácích pravidel každé země – někde stačí souhlas vlády, jinde hlasuje parlament a v některých zemích i regionální parlamenty. Na harmonogramu odevzdávání národních plánů do Bruselu se nic nemění, ale dokud neproběhne ratifikace v poslední členské zemi, žádné peníze nebudou. Zajisté, zájem co nejrychleji systém spustit a přijít k evropským financím bude jasně převládat. Ale vzpomeňme například, že Maďarsko již před časem upozorňovalo, že odmítnutí či oddalování ratifikace by mohla být další šance protestovat proti záměru EU podmiňovat příjmy z unijního rozpočtu dodržováním zásad vlády práva.

SDÍLET
sinfin.digital