Erdogan vyjel proti Macronovi a zavařil si tak na možné sankce EU

 FOTO: Profimedia

Karel Barták

27. 10. 2020 • 18:00
KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | To tady ještě nebylo. V neděli večer zahřměla z pařížského Elysejského paláce do světa kanonáda tvítů ve francouzštině, angličtině i arabštině. „Svobodu milujeme, rovnost zaručujeme a bratrství intenzivně prožíváme,“ vypálil do světa prezident Emmanuel Macron. Reagoval tak na nepřátelské manévry svého tureckého protějška Recepa Tayyipa Erdogana, ale i šířeji na pozdvižení, které v řadě muslimských zemí vyvolalo zveřejňování karikatur proroka Mohameda ve Francii a celková vyhrocená atmosféra po zavraždění středoškolského profesora Samuela Patyho.

Patyho zabil čečenský mladík poblíž lycea v Conflans-Sainte-Honorine u bran Paříže za to, že ve třídě při hodině občanské výchovy ukazoval studentům zmíněné karikatury, na nichž dokazoval princip svobody vyjadřování a projevu. „Nikdy se nezřekneme karikatur,“ prohlásil pak slavnostně prezident Macron v projevu na nádvoří pařížské Sorbonny. Slíbil, že bude posilovat laický charakter francouzského školství a že bude trestat útoky proti němu. Vyzval ministry vnitra, spravedlnosti a školství, aby přijali odpovídající opatření, včetně rozpuštění kontroverzních organizací a vyhoštění osob podezřelých ze sympatií k radikálnímu islámu.

Ačkoli na celé aféře nebylo nic „tureckého“, Erdogan se do Macrona nevybíravě pustil. „Co má tato osoba zvaná Macron za problém s muslimy a s islámem? Potřebuje mentální léčbu,“ prohlásil v neděli. O den později vyzval k bojkotu francouzského zboží. „Jako ve Francii někteří říkají: nekupujte turecké značky, obracím se já na svůj národ – nevšímejte si francouzských značek, nekupujte je!“ A jelikož mnozí evropští státníci tyto výroky okamžitě odsoudili a vyjádřili Macronovi podporu, Erdogan jim neadresně vynadal do „fašistů“ a „nacistů“. A prohlásil, že v Evropě „probíhá proti muslimům podobná lynčovací kampaň jako proti Židům před druhou světovou válkou“. 

Erdogan je (zatím) jediným vládcem muslimské země, který se nechal takto strhnout. Ale na sociálních sítích v řadě muslimských zemí se to hemží protifrancouzskými hesly a hashtagy, kolují obrázky obchodů, kde odstraňují francouzské zboží, a výzvy k demonstracím, zatím bez valného úspěchu. Podtextem je s největší pravděpodobností důraz kladený na sekulární, tedy laickou povahu francouzské republiky, a nepochopení, které to vyvolává. Francie je tudíž obvykle vnímána jako nikoli neutrální, ale „protináboženská“, tedy zaměřená proti jedinému náboženství, na kterém jim záleží, proti islámu. Podle komentátora francouzského rozhlasu Pierra Haskiho je francouzská sekulární kultura „zdrojem neustálého nedorozumění s muslimským světem, od hlučných debat o nošení šátků až po karikatury Mohameda. Jen málo tradicionalistických, nikoli nutně islamistických muslimů má klíč k pochopení francouzského kontextu.“

Co vedlo tureckého prezidenta, který tento kontext nepochybně chápe, k takové tirádě? Zaprvé domácí důvody. V době ekonomického strádání – turecká lira začátkem týdne opět rekordně oslabila – je pro něj politicky výhodné odvést pozornost od domácích potíží. Navíc mu to dává možnost se představit svým stále vlažnějším voličům, ale i lidem mimo Turecko jako velký obránce sunnitského islámu. Což je zase vzkaz do sousední Sýrie, ale také konkurenčním režimům na Arabském poloostrově.

Na Macrona má krom toho již dlouho spadeno, a naopak. Osobní nesnášenlivost obou politiků se v poslední době vyhrotila – Francie byla na špici evropské kritiky turecké prospekce nalezišť plynu v řeckých a kyperských vodách. Ocitla se na opačné straně libyjském konfliktu, kde se Turecko angažuje vojensky po boku vládních sil. Napětí mezi Paříží a Ankarou vyhrotil také Macronův úmysl zarazit francouzské pracovní pobyty imámů z muslimských zemí, dost často právě z Turecka.

Slovní přestřelka mezi oběma prezidenty nezůstala v Evropě bez odezvy. Italský premiér Giuseppe Conte, německý ministr zahraničí Heiko Maas, šéf evropské diplomacie Josep Borrell, předseda portugalské vlády Antonio Costa a další označili Erdoganovy výroky za „nepřijatelné“. Conte dodal, že takovéto osobní výpady „nepomáhají pozitivní agendě, kterou chce EU pěstovat s Tureckem, ale naopak odpuzují řešení“. Nejvyšší představitelé členských států EU na říjnové schůzi odložili případné sankce proti Turecku, které z výše uvedených důvodů naléhavě žádaly Kypr a Řecko. Vrátit se k nim mají na prosincovém summitu. Po provokacích z turecké strany je jejich zavedení stále pravděpodobnější, jak ostatně uvedl i šéf Evropské rady Charles Michel. Není tedy divu, že turecká diplomacie se již pokusila trochu hodit zpátečku, když odsoudila vraždu profesora Patyho. „Na této vraždě nebylo nic legitimního,“ tvítoval mluvčí.

Islámský terorismus je pro Francii traumatizující, nesmírně silné téma. Macron ví, co dělá, když po Patyho strašné vraždě přitvrzuje, aniž by ovšem jakkoli vyhrožoval milionům francouzských muslimů. Podle všeho za sebou má většinu francouzské společnosti, a to včetně části přívrženců tohoto náboženství. „Francie je velká země a muslimové zde nejsou pronásledováni,“ uvedl Muhammad Musáví, předseda Francouzské rady muslimského vyznání (CFCM). Nevyznamenal se naopak kontroverzní šéf levicové strany Nepoddajní Jean-Luc Melenchon, když ohlásil, že Macron „ztratil kontrolu situace“.

SDÍLET