KOMENTÁŘ ŽIGY FAKTORA | Po měsících zesílené komunikace mezi EU a Tureckem došlo k očekávanému setkání jejich čelních představitelů. Při návštěvě Ankary, kam byli prezidentem Erdoganem pozváni předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová a předseda Evropské rady Charles Michel, se probírala témata migrace, celní unie či dodržování lidských práv v Turecku. Velice pozitivní jednání, jak ho označili samotní aktéři, bylo ovšem zastíněno protokolárním incidentem, při kterém se na pouze dvě připravená křesla usadili Erdogan s Michelem, zatímco von der Leyenová byla až dodatečně usazena na přilehlou sedačku.
Obrázek postávající von der Leyenové, jediné ženy v místnosti, byl dehonestujícím momentem celého setkání, který se okamžitě rozšířil mediálním prostorem. Turecká strana jakékoliv selhání odmítá a ve svém vyjádření trvala na tom, že jednala pouze na přání protokolu EU. Lze ovšem předpokládat, že i tak by se Turecko rozhodně nepřetrhlo, aby na tuto protokolární chybu upozornilo. Více než jednání ze strany Turecka ovšem některé překvapilo to, že ani samotný Charles Michel neprojevil sebemenší náznak, že by své kolegyni od tohoto faux-paux chtěl jakkoliv pomoci. Jeho reakce tak znovu vybízí k diskuzi nad vnitřním napětím mezi evropskými institucemi a přetahováním se mezi Evropskou komisí a Evropskou radou.
European Commission President Ursula von der Leyen was taken aback to find her fellow top EU official taking the only chair available next to Turkish President Tayyip Erdogan when the duo visited Ankara, her spokesman said https://t.co/Sx4qB0SYyk pic.twitter.com/G6aZrh3hzm
— Reuters (@Reuters) April 7, 2021
Zde je potřeba zmínit, že podle protokolu je Charles Michel nejvýše postaveným zástupcem EU, a byl tak vedle prezidenta Erdogana usazen správně. Na druhou stranu je ovšem pravdou i to, že během některých předešlých setkání mezi EU a Tureckem bylo zvykem, že vedle Erdogana kromě tehdejšího předsedy Rady Donalda Tuska usedl do třetího křesla i Jean-Claude Juncker, jakožto bývalý předseda Komise, tedy předchůdce von der Leyenové.
Protokolární incident se sice může jevit jako drobná skvrna na jinak vydařeném setkání unijních představitelů s tureckým prezidentem, ovšem nejednotnost institucí je dlouhodobým problémem, který značně podkopává postavení EU v zahraniční politice, čehož se aktuálně snažil využít právě Erdogan. Dle mého názoru je tak pro EU dobře, že jak von der Leyenová, tak i Michel přešli provokaci bez větších reakcí.
Protokolární mlha nad výsledky
„Sofagate“, jak tento incident nazval bruselský portál Politico, pak zastínil samotné výsledky jednání. To mělo za cíl utvrdit aktuální sbližování mezi EU a Tureckem, ale zároveň také nastavit jasné mantinely toho, v jakých oblastech může docházet k prohlubování spolupráce, pokud bude Turecko konstruktivním partnerem.
