Sanitární poplach v Evropě jednoho dne skončí a návrat k „normálu“ bude doprovázen sčítáním škod, včetně sociálního příkoří pro miliony lidí. Bankroty podniků, zejména těch malých, propouštění pracovníků, hlavně těch v prekérních pracovních poměrech, ale i změny v chování zaměstnavatelů a důraz na nové ekonomické a společenské priority otřesou životy mnoha lidí, kteří dnes třeba ještě přežívají díky veřejným dávkám a podporám, jež vyhasnou s koncem pandemie. Evropská komise proto připravila sociální program, kterým chce jaksi „nakopnout“ členské státy, aby se rychle zamyslely na tím, jak se postarat o své pracující v bezprostřední postcovidové době.
Komise předložila tento týden „akční plán“, v překladu nezávazné doporučení, ve kterém vytyčila tři základní a velmi ctižádostivé mety – v roce 2030 by mělo nejméně 78 procent lidí ve věku od 20 do 64 let mít pracovní poměr. Aspoň 60 procent všech dospělých by mělo absolvovat každoroční kurz či jinou formu vzdělávání. Počet lidí, kterým hrozí bída a sociální vyloučení, by měl v EU klesnout alespoň o 15 milionů. Komise ovšem neřekla, jak se to má udělat a zaplatit. Požádala klasicky členské státy, aby si tyto cíle vzaly za své a vypracovaly národní plány, jak jich dosáhnout.
Kolikrát jsme už za posledních pár desetiletí sledovali Evropskou komisi při tomto počestném cvičení, kdy staví vzdušné zámky tam, kde postrádá pravomoci, a nabádá vlády, aby se zpovídaly ze svých hříchů, aniž nese jakoukoli odpovědnost za výsledek operace. Na druhé straně nic lepšího dělat nemůže. A tlak, který vyvolává, může být blahodárný – například v doporučení o podpoře zaměstnanosti po covidové krizi předkládá konkrétní návody, jak přejít od opatření k ochraně pracovních míst ohrožených pandemií k dalším krokům nutným pro obnovu ekonomik za nových podmínek. Konkrétně třeba radí, jak přesunout pracovníky z neperspektivních odvětví do těch, které mají budoucnost, ať už v rámci „zelené“ ekonomiky nebo „digitální“ revoluce, což jsou momentálně největší šlágry na evropské scéně.
Vypouští tedy EU hodně „horkého vzduchu“, když už nemá příslušné kompetence, zatímco „skutek utek“? Samozřejmě je to složitější. Podle souběžně zveřejněného průzkumu veřejného mínění Eurobarometr považuje 88 procent obyvatel EU „sociální Evropu“ za důležitou – jde to od 98 procent Portugalců až po 69 procent Finů. Znamená to, že se občané „sedmadvacítky“ do značné míry osobně ztotožňují s modelem „sociálního kapitalismu“ pěstovaného v EU a kontrastujícího často s „kapitalismy“ provozovanými ve zbytku svobodného světa. Z průzkumu dále vyplynulo, že lidem velmi záleží na respektování rovných příležitostí, na spravedlivém přístupu na trh práce, na férových pracovních podmínkách, ale také na dostupné zdravotní péči a na zachování a zlepšování životní úrovně. A očekávají, že se o tyto požadavky bude starat nejen domácí politická reprezentace, ale také Evropská unie.
Předsedkyně Evropské unie Ursula von der Leyenová proto nešetřila ambiciózními návrhy, když v Evropském parlamentu předpověděla, že letošní rok bude „zcela ve znamení ekonomického ozdravení, které bude vytvářet pracovní místa“. Vyložila, že finanční prostředky poskytované ze strany EU, v tomto případě zejména Evropský sociální fond (ESF) a evropský fond obnovy, budou přímo nasměrovány do změny a zvyšování kvalifikací a dovedností, do podpory podnikatelům, aby přijímali nově vyškolené a přeškolené pracovníky, do odborného školství či do na míru střižených podpor pro mladé lidí poprvé vstupující na trh práce. Připomněla, že 18 procent mladých absolventů škol je dnes v EU bez práce. Ačkoli tato špatná bilance se netýká České republiky, stojí za to podotknout, že české plány na využití evropských peněz počítají s „měkkými“ projekty zacílenými na kvalifikace a dovednosti jen okrajově.
