Evropa porcuje obří balík 750 miliard eur. Proč český plán na využití peněz čelí tvrdé kritice?

Ministři financí členských zemí EU se začali ve středu zabývat národními plány obnovy, tedy dokumenty, které popisují, jak která vláda hodlá naložit se svým „dílem“ z evropského fondu obnovy. Tento nebývalý balík peněz, nazvaný vzletně Next Generation EU (NGEU), má obsahovat suma sumárum 750 miliard eur. Jsou to zhruba půl na půl granty i půjčky a hlavně celá řada podmínek pro jejich čerpání, na které musejí země brát při plánování zvláštní zřetel.

Portugalsko, které unii aktuálně předsedá, zahájilo debatu už nyní v lednu, ačkoli samotný fond obnovy nebyl ještě formálně schválen Evropským parlamentem a také vládami členských zemí, které musejí dát Evropské komisi zelenou, aby si jejich jménem vypůjčila miliardy na mezinárodních trzích a splácela je pak částečně z vlastních zdrojů. Jde o to, aby se využívání fondu spustilo co nejrychleji, jakmile budou tyto formality vyřízeny – má-li jeho smyslem a důvodem být pomoc evropským ekonomikám postiženým pandemií, důraz na rychlost je na místě.

Od členských zemí se očekává, že vysvětlí plánované investice a reformy nejen nápravou, ale také posílením odolnosti jejich ekonomik. Celých 20 procent peněz z půjček musí být využito na digitalizaci průmyslu a dalších sektorů a také státní správy. Největší třetinový podíl pak musí prokazatelně směřovat do projektů zacílených na snižování emisí skleníkových plynů a dalších ekologických opatření. Komise očekává detailní plánování, „specifické a měřitelné cíle“ pro každou porci evropských peněz, vyložil komisař pro vnitřní trh Thierry Breton, podle něhož je nezbytné skloubit rychlost a přesnost, což nemusí být vždycky jednoduché.

Místopředseda komise Valdis Dombrovskis rovněž naléhal, aby plány byly „realistické a ambiciózní“ a také velmi přesné. Ministrům řekl, že pokud půjde všechno dobře, mohly by první peníze začít plynout v polovině roku na předfinancování části projektů; je třeba spěchat, protože 70 procent peněz má být vyčerpáno do konce roku 2022. Mnohasetstránkové národní plány je lépe posílat do Bruselu bez otálení, aby je Evropská komise zatepla připomínkovala a usnadnila tak jejich doladění. Takto postupovala i ČR, jedna z 11 zemí, které zatím dodaly Evropské komisi první verze svých plánů.  

Český postoj a kritika vládního návrhu

Podle ministra průmyslu, obchodu a dopravy Karla Havlíčka se o českém plánu jedná intenzivně jak v Bruselu, tak doma. Vzniká druhá pracovní verze, kterou by vláda měla schválit koncem února. Předtím o ní bude ještě jednat tripartita a Národní ekonomická rada vlády. Pak se bude podle všeho dál upravovat, a to v součinnosti s Evropskou komisí. Nejzazším termínem pro finální předložení dokumentu do Bruselu je duben. Česko může z fondu obnovy získat nevratné granty ve výši 182 miliard korun.

Dosud zveřejněná první mutace českého plánu obnovy byla přijata kriticky řadou aktérů, počínaje vládní ČSSD a konče nevládními organizacemi i odbornými pracovišti. Rozsáhlé analýze ji podrobilo Mezinárodní centrum pro udržitelné finance (ISFC); poukázalo především na to, že vládnímu dokumentu chybí koncepčnost a strategické zacílení, že se zmatečně vypořádává s požadavkem utratit třetinu peněz na klimatické projekty, nevyhodnocuje dostatečně dopady a není transparentně podloženo analýzami.

ISFC vládě vyčítá, že se nemíní ucházet o 405 miliard korun, které by ČR mohla z fondu obnovy získat ve formě úvěrů. Považuje za chybu je odmítat v době, kdy se ČR stále více zadlužuje a EU nabízí půjčky za nejvýhodnějších možných podmínek. Krom toho si česká vláda již půjčila 50 miliard korun z evropského programu SURE na ochranu zaměstnanosti v době pandemie, má tedy s využitím těchto peněz zkušenosti.

Pokud jde o dotace, není z plánu jasné, jak budou rozdělovány. Zatímco EU očekává, že peníze budou směřovat do ambiciózních reforem, které posunou kupředu celou ekonomiku, je český plán podle ISFC zatím založen na vesměs drobných parciálních investicích, jimiž se často jen zaplňují mezery, kde chybí domácí financování. Nevyplývá z něj, jaké obnosy získají velcí hráči, hlavně firmy a korporace, a kolik bude směřovat na podporu malých a středních podniků, které tvoří zásadní potenciál pro zaměstnanost a přidanou hodnotu, ale především základ pro diverzifikaci a udržitelnost budoucího hospodářského modelu.

O nic jasnější není ani naplňování „zeleného“ cíle, na který má být vynaloženo 37 procent dotací. Podle jednoho propočtu je to 34,5 procenta, podle druhého 42,3 procenta. Chybí přesné pojmenování priorit a popis plánů, jak jich bude dosaženo. Podle řady neziskových organizací chybí celému procesu transparentnost, konstatuje ISFC.

Vláda by měla napřed definovat, jaké reformy chce zavést, a od toho odvíjet výši investic, včetně výdajů šitých na míru potenciálním adresátům. Výdaje by měly odpovídat prioritám, které zatím nejsou jasně stanoveny, a měly by využívat známé metodiky zahrnující analýzy přínosů a dopadů. Každá investice by měla mít jasně vytyčený cíl a cestu k jeho dosažení, míní ISFC.

Vynakládání těchto dodatečných evropských peněz je třeba provádět transparentně a umožnit jak konzultace, tak kontrolu veřejnosti. „Vláda by měla jednat jako odpovědný správce, v diskusi s občany, na která vládní rozhodnutí nakonec dopadnou. Měla by vysvětlovat strategický přístup a vytyčování priorit,“ soudí výzkumník ISFC David Němeček.

SDÍLET
sinfin.digital