EU udělala další krok k největšímu rozpočtu v historii. Nad zbývajícími etapami visí Orbánova hrozba

 FOTO: Reuters

Karel Barták

11. 11. 2020 • 11:23
Evropská unie je po úterku o krok blíž ke schválení největšího společného víceletého rozpočtu v historii v hodnotě 1,8 bilionu eur, který má ambici výrazně pomoci členským státům překonat hospodářské důsledky koronavirové pandemie. Členské státy zastupované Německem dosáhly kompromisu v jednání s Evropským parlamentem, který umožnil na jedné straně zachovat strop sedmiletého rozpočtu v hodnotě 1,074 bilionu eur dohodnutý v červenci na nejvyšší úrovni a na druhé najít dodatečných 15 miliard na uspokojení požadavků europoslanců. O fondu obnovy, který má k dispozici 750 miliard eur, se nejednalo, protože jeho schvalování nespadá do pravomoci Evropského parlamentu.

Tato poněkud krkolomná konstrukce, typická pro evropské kompromisy, počítá s tím, že oněch dodatečných 15 miliard, které se v celkové sumě nepromítají, přijde zejména z pokut, které Evropská komise vybírá od firem porušujících pravidla hospodářské soutěže. Normálně se tyto pokuty vracely do národních pokladen, nyní zůstanou k dispozici unii. Budou jimi na naléhání parlamentu navýšeny ty kapitoly rozpočtu, které nejvíce utrpěly červencovými škrty, zejména věda a výzkum, zdravotnictví, vzdělávací program Erasmus či zahraniční pomoc.

Evropský parlament původně požadoval navýšení rozpočtu o 110 miliard, výsledek je pro něj tedy hubený. Poslancům však během deseti týdnů jednání došlo, že členské státy nemíní v žádném případě rozvazovat balíček, který v létě jejich lídři pracně sestavili během čtyř dnů a nocí, a spokojili se i s tímto málem. Samo jednání bylo vlastně ústupkem předsedajícího Německa, protože EP normálně nespolurozhoduje o obsahu sedmiletého rozpočtu, pouze hlasuje o jeho konečné podobě. Nyní ovšem bude pro hlavní parlamentní politické kluby mnohem těžší, ne-li nemožné, na plenárním zasedání dohodu zpochybnit.

O mnoho lépe se EP nevedlo ani ohledně takzvaných vlastních zdrojů evropského rozpočtu, které jsou odedávna snem stoupenců evropské integrace. Místo závazného kalendáře obdrželi jen předběžný harmonogram, podle něhož Evropská komise připraví napřesrok návrhy uhlíkové dovozní daně, která bude uvalována na výrobky neodpovídající unijním ekologickým standardům. Ve stejném roce má komise předložit návrh daně, jíž by byly zatíženy zisky velkých digitálních společností a také odvody ze zisků generovaných obchodováním s emisními povolenkami. Do roku 2024 má pak komise dodělat návrh na zdanění finančních transakcí a daň, která by zatížila velké podniky. Všechny tyto termíny jsou však nezávazné – jakýkoli další zdroj financování evropského rozpočtu vyžaduje schválení nejen bruselských institucí, ale také všech národních parlamentů. „Vlastní zdroje“, jež mají v navržené podobě přinejmenším významné dopady na obchodní vztahy EU se světem, tak budou ještě několik let horkým bramborem na evropském kolbišti.

V tuto chvíli však panuje optimismus. „Do roku 2026 budeme mít balíček nových zdrojů, které by měly stačit na pokrytí splátek z půjček do fondu obnovy, aniž bychom museli krátit vlastní fondy a programy,“ řekl k tomu José Manuel Fernandes, jeden z vyjednávačů EP. Jedním z hlavních argumentů parlamentu bylo, že členské státy nemusí být po roce 2028 ochotny splácet půjčky z vlastních zdrojů a budou se snažit na to použít řádný rozpočet EU. Tomu by se nestalo, pokud by unie vybírala výše popsané vlastní daně.

Za drobný úspěch parlamentu se dá považovat dohoda o tom, že 30 procent peněz v sedmiletém rozpočtu i ve fondu obnovy bude vynaloženo na projekty přispívající k ochraně klimatu a sedm a půl procenta na podporu biodiverzity od roku 2024 a deset procent od roku 2026. Europoslanci také prosadili rovnost pohlaví jako prioritu, která se má promítat veškerým utrácením evropských peněz a má být pečlivě monitorována.

Návrh rozpočtu a fondu obnovy podléhá ještě schválení v plénu Evropského parlamentu a také jednomyslně vládami „sedmadvacítky“. Konsensus vyžaduje také tzv. rozhodnutí o vlastních zdrojích, bez něhož si Evropská komise nemůže vypůjčit peníze na mezinárodních trzích pro financování fondu obnovy. Zmíněné rozhodnutí navíc vyžaduje souhlas národních parlamentů všech členských států. Dnes je již jisté, že i kdyby se povedlo dotáhnout do konce roku přípravu na úrovni institucí EU, národní parlamenty přijdou na řadu až po novém roce. Teprve až se vysloví poslední z nich, bude možné mechanismus obnovy spustit.

Nad zbývajícími etapami procesu visí jako Damoklův meč hrozba maďarského premiéra Viktora Orbána, který v dopise předsedovi Evropské rady Charlesi Michelovi před několika dny strašil, že jeho země zablokuje schválení rozpočtu i fondu obnovy, pokud součástí „balíku“ zůstane dohoda o podmíněnosti čerpání evropských peněz dodržováním vlády práva v té které členské zemi domluvená mezi Radou EU a parlamentem minulý týden. Z výše uvedeného vyplývá, že k tomu bude mít dokonce tři příležitosti. Mezi politiky a pozorovateli v Bruselu se nyní vede debata o tom, zda Orbán hrozbu míní vážně, nebo jen předstírá. Mnozí se domnívají, že si Maďarsko nedovolí potopit historickou dohodu, která má sloužit jako záchranný pás v době ekonomické krize způsobené pandemií, a připravit tak o finanční vzpruhu celé společenství. Podobně, i když ne tak formálně, se vyjádřilo také Polsko. Obě země patří k těm, které by na zablokování víceletého rozpočtu a fondu obnovy nejvíce tratily.

SDÍLET